Ta má ale luxusní osmičky!
Ve skutečnosti by mě to vážně potěšilo víc. Ani moje trojky, natož moje osmičky neprošly rukama chirurga. Jsou tedy přírodní a tudíž už nejspíš v menšině. Z menšin se už nesmí ani dělat sranda, takže ať chci nebo ne, hlásit se to musí.
Když jsem svůj snímek kdysi dávno poslala prvnímu muži, napsal, že se mnou nechce nic mít. Prý by do něčeho takového nešel, protože z toho kouká pěkná dřina. To vyjádření mě zdrtilo. Jen proto, že jsem polykala ponížení a slzy, jsem mu hned nenapsala, co jsem si myslela: „Jak to vůbec můžeš říct, ty jeden dobytku vošklivej?! Kdo jsi, abys mnou opovrhoval? Moje osmičky jsou stejně dobré, jako každé jiné, ty ogebo blbý!“
Dlouhá léta jsem se snažila vyrovnat s traumatickým faktem, že mé osmičky nejsou dokonalé. Ne že by se lidé na ulici odvraceli a zakrývali dětem oči, to ne. Já prostě jen věděla, že tam jsou, a že nejdou s davem. Jejich anarchistické sklony mě děsily. I ony se cítily nechtěné a společností nízko hodnocené. Slyšely všechny ty řeči, jak jsou zbytečné, jak jsou překonané a že jednou bude svět bez nich a všem bude líp. Není divu, že v nich vzrůstala agrese a snaha se pomstít systému. Dlouhá léta se snažily na sebe neupozorňovat. Proto se schovávaly a jen některým vyvoleným maximálně ukázaly svou zdařilou černobílou siluetku. Nejsou to však osmičky tupé! Musím ocenit jejich zájem o matematiku. Ony ji nejen milují, ony jí přímo žijí. Na důkaz toho se staly osmičkami ležatými, protože to je nekonečně lepší, než mít banální osmičky vzpřímeného typu.
Nedávno nabraly odvahu a rozhodly se vykouknout na svět. Opatrně, aby si nikdo nevšimnul, začaly vystrkovat růžky. Nechtěla jsem z toho dělat aféru, jsem povahy smířlivé. Upozornila jsem je proto jen mírně, aby se laskavě chovaly slušně. A to ony ne! A to ony si zazlobí! Tihleti pankáči, to je skupina! Byla jsem zoufalá. Nic na ně neplatilo. Domluva, laskavá péče, nic. Nezbylo mi než zajít k odborníkovi na konzultaci.
„Luxusní osmičky!“ řekl mi uznale.
Trochu jsem se zarděla a upravila si plizovanou sukni. „Ale pane doktore… To víte, snažím se…“
„Ukažte, kouknu se vám na zoubek!“ pronesl ten nestyda.
Chvilku si je pečlivě prohlížel, pokusil se je zahnat na útěk jakýmsi šťourátkem a ony nic.
„Obě komunikují“, zazněla náhle překvapivá informace.
Nevím, co mu řekly, ale evidentně ho to vytočilo.
„Půjdou ven. Nemůžou tady zůstat!“ podlehl odborník panice. „Provedeme to ambulantně.“
Svým zbytečně radikálním přístupem mě nepotěšil. Doufala jsem, že to vyřešíme spíše korespondenčně než ambulantně. Přece jen jsem v psaní kovanější než v čistém utrpení. Mohli jsme si vyměnit dva maily, kde bych popsala nápravu zlobivých svěřenců a dodala ilustrační foto a mohlo být po problému. Zadívala jsem se na něj významně, jako že jsem ochotná tam nechat dvě stovky, když budeme dělat, jako že ty moje osmičky nic neudělaly. Zameteme ty jejich malé prohřešky pod koberec a já si to s nimi doma nějak vyřídím. Krvelačný lékař však trval na svém.
„Nemám pocit statečnosti, doktore“, povídám mu, aby bylo mezi námi jasno.
„Já se taky bojím!“, uklidnil mě člověk, kterému mám svěřit do rukou kus svého já.
Představila jsem si, jak tam oba ležíme v mdlobách, sestřička nás s ledovým výrazem obejde, sáhne na předloktí a za vítěze určí toho, kdo má pulz. Prohlídla jsem si ji nenápadně, abych věděla, jestli v ní najdu spojence, až se na mě ten šílenec vrhne. Je to špatné. Na první pohled je jasné, že až přijde na nejhorší, nebude mě bránit. Vypadá, že v tom jedou spolu. Hraju oslabovku. Dva lidé, kteří se mě evidentně pokouší dostat na lopatky. On – vyděšený sériový vrah osmiček, ona – žena bez emocí, co je zvyklá na kaluže krve a každodenní pohled na lidi škemrající o pomoc nebo milosrdnou poslední ránu.
„Dostaneme je jednu po druhé“, řekl, vytáhl odkudsi jakou si mačetu a začal si s ní významně pohazovat.
„Hodně se před tím najezte“, dodal, zaklonil hlavu a ďábelsky se zasmál.
Rozhlédla jsem se po stěnách se strachem, že jsou ozdobeny trofejemi lebek těch, co se nechali nahnat do jasné pasti přede mnou a zemřeli hlady po dlouhých týdnech v nesnesitelných bolestech. Nebylo na nich nic. Budu první, skvělé. Aspoň v něčem.
Napsal si mě na červenec a vypadal, že to myslí smrtelně vážně. Musím do té doby vymyslet nějaký plán. Zkoušela jsem si zuby vytrhnout provázkem přivázaným na kliku dveří, ale jednak provázek nelze upevnit na těch pár milimetrů, co zatím našly odvahu vylézt ze skrýše a pak furt nějak nikdo nejde. Zvažovala jsem i variantu zajít na nějakou pěknou demošku a nechat si je vymlátit, ale dozvěděla jsem se, že prý je vysoce nepravděpodobné, že by mi někdo při bitce vydesinfikovaným nožem rozříznul citlivě dáseň, pak majzlíkem opatrně odstranil zub a nakonec vyčistil kořenové kanálky. Zacílení na vybrané zuby je prý v bitce velmi nepřesné.
Myslím, že to mám. Prostě zaútočím jako první. Na to nebude připravený. To musí zabrat.
Kdyby to přece jen nezabralo, mám ještě jednu naději. Když jsem vyjádřila kdysi dávno svou obavu z porodu, řekla mi kamarádka, že existuje i cosi jako „orgastický porod“. Upnula jsem se k tomu, že budu mít orgastickou extrakci osmiček. To nemůže nevyjít. Když se chce, všechno jde!
P.S.: Děkuji, že nebudete do komentářů psát, jak dlouho a jak bolestivě jste se léčili z trhání osmiček. Vítány jsou příhody plné smíchu, radosti a slunce. Osmičky nechť v nich jsou milí kamarádi, kteří se po trochu přehnané kalbě prostě seberou, odejdou a ještě si po sobě slušně uklidí. Takové případy přece také musí být! Že jo?! Prosím!
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Zuzana Hubenakova
Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný
Mít dítě přináší člověku mnohé radosti. Například malované obrázky, od lízátka ulepené pusy na tvář, pocit naplnění a nevýslovné lásky, nebo vši, neštovice, dětskou lepru (z dítěte sloupete druhé dítě vyrobené ze špíny) a kurděje.
Zuzana Hubenakova
Když se splaší amygdala
Než se člověku narodí děti, může propadnout mylnému dojmu, že všichni rodiče tak nějak přirozeně ví, co mají ve všech situacích týkajících se potomstva dělat. Příroda nám to přeci prozradí, myslí si ti lehkomyslníci.
Zuzana Hubenakova
Sousedi na zabití
Mít dobré sousedy je základ spokojeného života. Podle výzkumu britských vědců je to mnohem lepší, než mít špatné sousedy. Když to tvrdí ostrovní stát, který ani žádné sousedy nemá, je to jasná tutovka.
Zuzana Hubenakova
Jak se stát nedobrovolným emigrantem snadno a rychle
Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Zuzana Hubenakova
Do tajů ženské svatyně
Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Zuzana Hubenakova
O tom, jaké to je, když se něco nebo někdo srazí
Tento víkend jsem prodělala třídní sraz, proto si dovolím shrnout pár dojmů a zážitků. Taková událost vyvolává hodně emocí a je nutné nepodcenit přípravu.
Zuzana Hubenakova
Nákupy "značkového" zboží jsou přežitek
Nejsem od přírody příliš rozhodný člověk. Za celý život jsem se například nedokázala rozhodnout, jestli za mými problémy s váhou stojí osobní váha, zdravotnictví, složité dětství, nebo problémy se štítnou žlázou.
Zuzana Hubenakova
Takové ty dny, co bolí...
Vždycky, když můj den začne tím, že se se svými dětmi nepříjemným tónem bavím o technice čištění zubů a podobných zásadních problémech lidstva, říkám si, jak je dobře, že mě rodiče dali na studia.
Zuzana Hubenakova
Zdravotnický manifest 500 slov
Vážené zdravotní sestry, milí zdravotní bratři, sešli jsme se zde, abychom probrali záležitost, kterou již nemůžeme dále ignorovat.
Zuzana Hubenakova
O českém zdravotnictví
Teda to naše zdravotnictví, to je hrůza, vám povím. Na vlastní kůži pociťuji, jak děsivé následky může mít, když jste mu vydáni napospas.
Zuzana Hubenakova
Žena - hlava rodiny
Hlavní slovo může mít v rodině jen jeden, to je prokázaná věc. Když se král s královnou neshodnou, jestli je celer do polívky vhodný, intergalaktický konflikt je na světě než bys řekl „Je to dobré na potenci, tak jez!“
Zuzana Hubenakova
O tom, jak se mi neotevřel padák
Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.
Zuzana Hubenakova
Štědrej večírek nastal
Opilý kolega pokoušející se odjet domů na maketě Santova soba. Karaoke, při kterém vás vaše vlastní uši budou prosit, abyste si do nich nacpali kapesník a ten pak zapálili.
Zuzana Hubenakova
Matka nebo kosmonaut?
My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.
Zuzana Hubenakova
Ženy a jejich cykly
Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.