Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Uspěchaná doba? Jen přes silničářovu mrtvolu!

16. 09. 2016 9:09:52
Kdo tvrdí, že je dnešní doba uspěchaná, zjevně letos nikam nejel. Máte snad pocit, že se po D1 spěchá? Viděli jste snad někoho, kdo se řítí závratnou rychlostí za traktorem objížďkou mezi Hradcem Králové a Litomyšlí?

Mám svou teorií. Je pravda poněkud konspirační a o to víc nepodložená, ale tím víc lidí ji bude sdílet: může za to jogínská lobby! Zástupy indických jogínů prý jezdí na tajné schůzky se zástupci českých silničářů. Tito ze schůzky odcházejí s plnými pytli kari a závazkem přimět český lid zpomalit, meditovat, zamyslet se nad tím, že i cesta může být cíl. Připravují nám překážky, abychom mohli překonat své duchovní limity. Hloubí díry, které můžeme projet, přelézt, nebo je přeskočit. To tedy jedině jsme-li Sandra Bullock a máme-li po ruce autobus.

Já jsem Zuzana Hubeňáková a mám po ruce autobus. Provedla jsem proto pokus. Při tomto pokusu nebyl nikdo zraněn fyzicky, psychicky slabšími jedinci to však otřáslo, proč to nepřiznat. Mohou na sebe však být hrdi. V Ústavu pro léčení následků cestování po českých silnicích (zkráceně ÚPLNCPČS) mohou vyzdvihovat svůj přínos pro vědu. Většinou však jen sedí v řadách za sebou, ti první si brnkají prstem o rty, říkají „Hen hen“ a ti zadní se co dvacet sekund zeptají: „A už tam budém?“

Pro provedení pokusu jsem potřebovala následující proprietky: autobus plný nevinných obětí, totiž cestujících, zásobu amarounů, učebnici anorganické chemie (to aby mi to líp utíkalo), holítko (i vědkyně může být upravená), telefon s nabíječkou, plyšáka (to bych nerada vysvětlovala, přece jen jsem se chystala na dalekou cestu od rodiny) a lístek na cestu Liberec – Praha.

Ta cesta obvykle trvá hodinu. To ovšem jen do okamžiku, než laskaví cestáři rozprostřou na zem koberce s falešnými dírami, které obestaví dopravním značením a bagry. Z klimatizovaných parních válců pak mají možnost sledovat, jak se projíždějící dostávají do hladiny alfa a jejich tělo se zbavuje negativní energie a všeho zlého, co jejich nebohá mysl nastřádala v hektickém životě. Na tvářích spoluobčanů můžeme vidět, že prochází několika fázemi – překvapení, kolik objížděk a zúžení se kuwa vejde na pět kilometrů, změna energetických toků (uvolňování bakané energie mlácením do volantu a obviňováním manželky, že se narodila v Říčanech, jako by nevěděla, jaká je tam cesta), přijetí a nakonec apatie, únik do paralelního světa plného lásky, porozumění, duhových jednorožců a zenového klidu.

Někdo pravda tu a tam zahodí klíče do škarpy a jde klít do kukuřice, na zenáč prostě není každý stavěný. Ale většině lidí se na tváři rozlije úsměv. Tak očistný vliv má na člověka zjištění, že už není kam spěchat, protože to stejně nestihne a může si konečně užít čas s rodinou sedící ve stejném dopravním prostředku. Tedy pokud jeho cílem už hodinu nebyla benzinka a její záchod. To pak zjištění, že už to stejně nestihne, nepotěší.

V mém testovacím autobusu to nebylo jiné. Jak se bude cesta vyvíjet, bylo jasné už u cedule Liberec konec, Liberec škrtáme, Liberec došel, nebo jak že se to ta značka jmenuje. Když jsme ji měli na dohled, usnula jsem vyčerpáním. Po probuzení byla jen o kousek blíže. Mikrospánek? Běžec, který se vydal na cestu s cedulí Liberec-ende a bude náš autobus celou dobu provázet? Těžko říct. Nemám kapacitu vyřešit všechny palčivé otázky dneška. A taky jsem nemohla pořád čučet z okna, musela jsem se soustředit na situaci ve vozidle.

V první třetině jízdy někteří lidé projevovali naději. Volali do cílové destinace a říkali věty začínající například slovy: „Až tam dojedeme...“, nebo: „Počkejte na mě s večeří.“ Postupem času došlo na: „Jestli tam dojedeme...“ a „Až vyroste, ať se hlavně dobře vdá.“

V druhé třetině cesty se lidé začali shánět po míči, jelikož trudomyslnost dosahovala limitní hranice. Cedule „Liberec zrušili“ už pravda nebyla vidět ani ze zadních řad, marně jsme však upínali zraky kupředu. Mladá Boleslav nikde, o Staré nemluvě. Pak vzaly věci dramatický spád. Předjel nás cyklista po vedlejší polňačce. Po poli si to štrádoval čáp. Na chvilku se zamyšleně podíval naším směrem, zobnul žabku a vznesl se. Jestli to byl zaměstnanec porodnice v Praze Podolí, jistě byl v práci rychleji než my v Boleslavi. Při pohledu na obličej paní vedle mě mi došlo, že vzít holítko byl velmi prozíravý nápad. Vypadalo to, že jedno z cestujících dětí brzy nastoupí do puberty, bylo tedy v zájmu nás všech motivovat řidiče k vyššímu výkonu, než nám vyčte, že jsme úplně blbí a v autobuse za námi jsou všichni lepší a rozumí zábavě.

Doposud tichý muž sedící v půlce autobusu se náhle vzepjal a zakřičel, že takto už nemůže dál. Vytrhl záchranné kladívko a rozbil jím okno. Vysypané střepy dost rozlítily kolemjdoucího turistu, který právě předcházel náš autobus po krajnici. Zahrozil naším směrem zaťatou pěstí a zmizel daleko před námi, čímž vyvolal nepokoje. Cestující se rozdělili na poloviny. Jedna žádala krev a skandovala na řidiče, aby turistu okamžitě dojel a konfrontoval. Druhá se pokoušela ubránit holý život řidiče, který na takové divočiny neměl pracovní podmínky, a rozlícenému davu nabídla výměnou omalovánky Krteček na cestách. Tyto si na palubu autobusu donesl chlapeček, ze kterého se ovšem už začal vylupovat sličný jinoch se smyslem pro spravedlnost. Přeskakujícím hlasem upozornil na nedostatek černých pastelek a pak si u mě půjčil holítko.

Pozornost všech se po čase přesunula k paní, které v tašce vyklíčila jabloň. Na zadním sedadle se tak uvolnilo místo a dva lidé, kteří se ještě před odjezdem neznali, se nejspíše rozhodli založit na nich novou generaci libereckých nomádů. Paní ze střední části vozu jim to nepřála a rozhodla se protestovat. Mladému muži nezbylo než přerušit činnost a požádat cestujícího sedícího před onou dámou, aby si sklopil sedačku. Tím paní skřípnul nohy natolik, že měla rázem jiné starosti a přestala klást překážky lásce.

Když jsme tedy doputovali do cíle, byla situace se vztahy a počty cestujících velmi nepřehledná. Na nádraží už na nás čekal tým psychologů a zástupkyně pojišťovny rozdávala poukazy do lázní na nervy pro ty, kterým jedna cesta ke zklidnění byla málo.

Poukaz jsem si taky vzala a už se moc těším, až ho využiju. Lázně jsou to prý pěkné, jen jsou trochu z ruky. No nic, musím jít balit, za pár hodin mi odjíždí autobus. Výhoda je, že nemusím spěchat, aby mi neujel. Když tak ho dojdu.

Autor: Zuzana Hubeňáková | pátek 16.9.2016 9:09 | karma článku: 37.43 | přečteno: 3410x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

O ztracených ženách, Borcích a teroristech, co nepřijeli

Víte, co se stane, když dáte ženě kámošku nebo dvě, tisícovku nebo pět a dva nebo tři dny volna? Odjede unavená nevyspaná matka od rodiny a vrátí se vám unavená nevyspaná matka od rodiny s potutelným úsměvem.

19.6.2017 v 14:01 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 1404 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 31.95 | Přečteno: 1399 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Rozpolcená žena v rozpolceném domě aneb boj s parkovacím domem

Nedávno do kina vstoupil psychologický hororový film, který vypráví příběh muže, jehož osobnost je rozpolcená do 23 různých lidí. Zajímavé. Když má muž 23 osobností, je o tom film.

21.4.2017 v 12:33 | Karma článku: 37.39 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Stárnutí jako genetická vada?

Stáří údajně není žádná zásluha. Zestárnout umí každý. Prostě jen tak jste, klidně schválně nic převratného nedokážete, jestli si toho jako vůbec někdo všimne, a jednoho dne prostě najednou zjistíte, že jste starý.

13.4.2017 v 14:31 | Karma článku: 37.09 | Přečteno: 2952 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 467 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 28.07 | Přečteno: 609 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 1081 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 461 | Diskuse

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 581 | Diskuse
VIP
Počet článků 139 Celková karma 31.56 Průměrná čtenost 4417

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.