Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ochrana je základ

29. 09. 2016 11:47:11
Co se týče ochrany majetku, na tu já jsem pes. Pokud tedy nezapomenu zamknout dům, vrata do garáže otevřená dvě hodiny dokořán, telefon na střeše auta nebo nehledám tři dny peněženku po různých skrýších v domě.

Jak se naštěstí ukázalo, když přijde na nejhorší, nebojím se nemilosrdně a srdnatě zasáhnout. Pro bezpečí domova rozbíjím vybavení rychleji než zloději, čímž jim vyrážím trumfy z ruky. Jen si představte zloduchovo překvapení, když se nenápadně vloupá do domu, poctivě se věnuje svému zaměstnání s vědomím, že má ještě tři hodiny do konce šichty, když v tom se do místnosti vřítí majitelka v infantilním pyžamu a začne mlátit polštářem do telky. Jakože moment překvapení a tydlety věci. Nelekli byste se, být jím? Udrželi byste šperhák v ruce nebo jej obrátili proti šílenci? No, do telky jsem vlastně nemlátila. A pyžamo mám důstojné. Samozřejmě.

Nedávno jsme s manželem odkráčeli do manželského lože, abychom spočinuli v zaslouženém spánku pracujících. Tedy on. Já spočívala ve spánku mateřském, tudíž dřoucích až vyčerpáním umdlévajoucích. Prostoru pro nerušený spánek je v životě matky maličkých dětí zhruba stejně jako nadšení pro svářečský kurz. Když už tedy spím, snažím se to dělat pořádně. Kroutila jsem zhruba třetí hodinu, když mě probudil podivný zvuk. Napůl probraná jsem mžourala kolem sebe, abych zjistila, kdo chaloupku otočil a mě tím probudil. Přes skleněnou výplň dveří jsem zahlédla světlo ze spodního patra domu. Vycítila jsem nebezpečí. To jsou instinkty, to neovlivníš. Opatrně jsem se připlížila ke dveřím, otevřela je a zaposlouchala se.

„Běž ke dveřím!“, zaslechla jsem mužský hlas. V odpověď mu přišlo jakési zamručení druhého hlasu.

Když zaslechnete ve svém domě uprostřed noci mužské hlasy, nastává ideální čas pro malý až střední záchvat paniky, dle vkusu každého okrádaného. Já jsem ovšem zachovala ledový až zenový klid, protože jsem byla na hysterii příliš rozespalá. Pokusila jsem se zjistit polohu nepřítele. Zajímalo mě, zda světlo prochází zvenku dovnitř a osoby samostatně výdělečně činné v oboru lupu, příležitostně i vraždy se specializací na znásilnění rozespalých matek v důstojném pyžamu se štěňátkem, se pokoušejí dostat teprve dovnitř, nebo jsou již dávno uvnitř a právě kují pikle, jak vynést mou náš majeteček ven do přistaveného vozu. Za účelem rozklíčování situace jsem se tedy rozhodla pro rekognoskaci terénu oknem. Zapomněla jsem ovšem, že mám na okně keramickou sošku. Tu jsem otevřením okna smetla na podlahu. Pochopitelně se ozvala rána, kterou by přeslechl leda úplně hluchý násilník. Můj násilník nebyl hluchý. Jednoznačně to dokazovaly kroky na schodech.

To byl ten okamžik, který mi zbystřil smysly. Vrhla jsem se do šatny pro zbraň. Už v průběhu vrhu mi došlo, že v šatně nemám vůbec žádnou zbraň. Rychle jsem očima prolétla police. Následuje souhrn mých myšlenkových pochodů, abyste viděli na vlastní oči, v jak báječném stavu jsou mé smysly uprostřed noci:

„Mohla bych ho propíchnout broží! To je blbost, to by neumřel, ani kdyby se mu to zanítilo.“

„Kristepane, proč ještě mám tenhle otřesný svetr?“

„Jde sem vrahoun, mysli!“

„Svatební šaty! To je nápad. Až rozrazí dveře a najde mě tu ve svatebních šatech, minimálně se mu vyrazí opar!“

„Trpím na opary. Fakt by mě naštvalo, kdybych ho od něj chytla, až mě bude rdousit.“

„Možná by si vzal ten svetr, nesmím zapomenout se ho zeptat.“

„Uškrtím ho páskem. Tímhle ne, tímhle ne, toho by taky byla škoda,... “

Než jsem si stihla vybrat vražednou zbraň, rozrazily se dveře. Odevzdaně jsem s rukama plnýma pásků otočila zrak k muži, jehož rukou brzy skonám, abych zjistila, že je to můj vlastní manžel!!

Než se mi v palici poskládalo, že budu žít, ještě chvilku to trvalo. Přiznávám, nevyspaná nejsem z nejbystřejších. Zírala jsem na něj nevěřícně, on na mě stejně tak. Později se ukázalo, že vládce náš, slunce naše jasné nemohl spát, tak se vydal do obývacího pokoje. Tam si zapnul televizi, u které usnul. Náhoda, s jakou si vybral pořad a já okamžik, kdy se zrovna bavili herci o dveřích, je až téměř neuvěřitelná. Probudila ho ohromná rána. Než stačil zavolat „Karamba, chraňte se mého domu, uličníci!“, byl v ložnici. Instinkt obránce mu evidentně funguje podstatně lépe než mně, která málem útočím na vrahy broží s kolibříkem. Po chvilkovém zápase s dekou, který můj hrdina vyhrál a nakonec se z ní úplně sám vymotal, řítil se mi tedy na pomoc. A já na něj s páskem.

Na tomto příběhu je několik fascinujících věcí. Předně – proč pořád mám ten svetr. Dále je zajímavé, že v okamžiku nejvyššího ohrožení domácnosti lítám po pokoji a vymýšlím, co si vezmu na sebe, místo abych probudila manžela, upozornila, že se po domě pohybují nekalé živly, a spala dál. Je tedy poněkud sporné, zda je naše rodina na útok připravena.

Jedna věc je ovšem jasná hned: Musím si dát pozor, abych v případě ohrožení omylem nevytočila místo policie běžné tu módní. Ten svetr bych tedy rozhodně nevysvětlila.

Ve zkrácené verzi vyšlo v ONA Dnes.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 29.9.2016 11:47 | karma článku: 36.77 | přečteno: 4254x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

O ztracených ženách, Borcích a teroristech, co nepřijeli

Víte, co se stane, když dáte ženě kámošku nebo dvě, tisícovku nebo pět a dva nebo tři dny volna? Odjede unavená nevyspaná matka od rodiny a vrátí se vám unavená nevyspaná matka od rodiny s potutelným úsměvem.

19.6.2017 v 14:01 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 1404 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 31.95 | Přečteno: 1399 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Rozpolcená žena v rozpolceném domě aneb boj s parkovacím domem

Nedávno do kina vstoupil psychologický hororový film, který vypráví příběh muže, jehož osobnost je rozpolcená do 23 různých lidí. Zajímavé. Když má muž 23 osobností, je o tom film.

21.4.2017 v 12:33 | Karma článku: 37.39 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Stárnutí jako genetická vada?

Stáří údajně není žádná zásluha. Zestárnout umí každý. Prostě jen tak jste, klidně schválně nic převratného nedokážete, jestli si toho jako vůbec někdo všimne, a jednoho dne prostě najednou zjistíte, že jste starý.

13.4.2017 v 14:31 | Karma článku: 37.09 | Přečteno: 2952 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 16.51 | Přečteno: 467 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 27.95 | Přečteno: 609 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 1081 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 461 | Diskuse

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 16.89 | Přečteno: 581 | Diskuse
VIP
Počet článků 139 Celková karma 31.56 Průměrná čtenost 4417

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.