Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otloukánkovo blues aneb další nedoceněný umělec

29. 11. 2016 12:39:25
Spolupracovat s někým není snadná věc. Své o tom ví třeba Hele z dvojice Jů a Hele. Těžko říct proč, ale vypadá to, že touto milou figurku celá Morava opovrhuje.

Jak jinak si vysvětlit, že pokaždé, když návštěva z české strany Čechie, která zdá se být jeho fanouškem, pronese ve sklípku jeho jméno v jakékoliv souvislosti (například „Hele, pocem!“), bývá propíchnut nenávistným pohledem?

Jaké to asi je, žít s takovým cejchem, řekla jsem si? Ohromně jsem toužila zjistit, jak je člověku v kůži Heleho... Helea... Hele, co to je za jméno, todleto?

V rámci průzkumu jsem se nebála ničeho. Tedy kromě toho, říct před brňákem Hele. A říct mámě, že jsem snědla poslední jogurt. A říct zubaři, že jsem mu nabourala auto. A bubáka jsem se bála. Taky pádu burzy. Ale jinak už ničeho.

A jak jsem byla tak ohromně statečná, vrhla jsem se do pokusu. Abych zjistila, jaké to je, být v kůži Heleho, bylo potřeba najít svého Jůa.

Hledala jsem všude. Kromě pod postelí, tam bývá ten bubák. A pak to přišlo! Potkala jsem spisovatele Dominika Landsmana. Naše humory se setkaly... Naše uši zastřihaly... Naše nosy ucítily příležitost... Naše nakladatelství zaplesalo... Nezmohla jsem se na víc, než na táhlé: „Jů!“ Ano, byl to on. On byl mým Jůem a já jeho Helem. Po vzoru slavných dvojic jsme seděli u vína a vesele blábolili o nápadech na společnou knihu. Tedy... já seděla u vína a blábolila. Dominik doma psal. Dominik je plachý. On se se mnou veselí jenom virtuálně. Jednou si dal naživo jahodový džusík na křtu knihy a dodnes za to přidává večer tři otčenáše.

Vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Na jak tenký led vstupuju. Jaké drama to je, být Helem. Jak bych vám to jen přiblížila...

Být spoluautorkou knihy Dominika Landsmana je stejné jako být spoďárama Kim Kardashian. To co se kolem nich rozprostřelo, je nějak větší, než čekaly. Všichni se dívají jejich směrem, ale kvůli nim to není, je nikdo nevnímá. Každému je více méně jedno, jestli je má, nebo nemá, protože i když je má, je to jako by je neměla. Je to tak. Jsem spoďáry. Možná ještě míň.

Uvedu příklad: to takhle jedeme na autogramiádu naší společné knihy. Na plakátech je fotka nás obou. Pod Dominikovu pozvánku všichni píšou „Jééé, já přijdu, on je boží, Madlo, pojď taky!“ O mně se zmínila jediná milá paní a to takto: „Proč má ta osoba tak žluté zuby?“ To ovšem nebylo nic proti tomu, co se dělo na místě. V knihkupectví visely cedulky „Autogramiáda Dominika Landsmana“. Všude byly knihy Dominika Landsmana. I u naší společné knihy bylo napsáno, že je to „kniha Dominika Landsmana“. Za pětikilo jste si mohli koupit DNA Dominika Landsmana odebrané ze skleničky z kavárny. Židle, na které seděl, byla vydražena nejúchylnějšímu fanouškovi. Za 13,60 si zájemce mohl čichnout k podpaží Dominika Landsmana.

Zuzana Hubeňáková a její spektakulární prvotina Vstupte bez klepání jako by nebyly. Kniha tedy nebyla úplně doopravdy. Nikdo tam o ní totiž nikdy neslyšel. Jak moc se těšili na mě, bylo jasné hned po vstupu do budovy. U vchodu mi podali kabát Dominika Landsmana, abych ho prý podržela, než se Mistr vrátí. Když jsem chtěla promluvit, řekli mi, že jestli mě něco bolí, ať žvýkám klacík a neruším Mistra. Při dalším pokusu o vysvětlení situace si u mě moderátor objednal jemně perlivou vodu. Jednomu fanouškovi jsem vyrvala knihu z ruky a než se stačil vzpamatovat, podepsala jsem ji. On mi dal pěstí a knihu šel reklamovat. Nejhorší je, že se mu to povedlo a skutečně mu ji vyměnili na „bezvadný“ kus. A kvůli tomu jsem si já blbá oholila nohy. A trochu i obličej.

Když jsem se vrátila domů s pocitem spráskaného Heleho, rozhodla jsem si spravit chuť a náladu na internetu. Jistě se hemží recenzemi, ve kterých bystrý recenzent nepřehlédl ostrost mého vtipu a podařilo se mu umně vypíchnout lidskost a hloubku výpovědi mé postavy!

Zadala jsem tedy do vyhledávače „Deníček moderního páru“. První odkaz mi prozradil, že se Dominiku Landsmanovi jeho kniha velmi povedla. Druhý, že Dominik napsal novou knihu. Ve třetím se Dominikova úhlavní hejterka vzteky měla přeskočit. Utěšilo mě jen to, že chudák tu knihu zjevně nečetla, jinak by mě jistě taky nenáviděla.

Napočtvrté jsem poupravila heslo ve vyhledávači a omylem si koupila boty. A hele, je mi líp!

Vaše Hele.

P.S. Jak vidíte, má trestuhodná kadence textů není způsobená tím, že bych se skrývala před davy omdlévajících fanoušků. Ve skutečnosti mi dítě začalo chodit do školy a já dítěti začala chodit do práce. Hukoooot!

Autor: Zuzana Hubeňáková | úterý 29.11.2016 12:39 | karma článku: 29.22 | přečteno: 2038x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Česká pošta zasahuje aneb Jak jsem málem dostala dárek k svátku

Že nám lidi často komolí jméno, je celkem běžné. Proto si v restauracích klidně sedáme ke stolu s cedulkou Rezervace Kubizňák, Holeňák, Juhaňák, případně Huleňák.

15.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 38.80 | Přečteno: 3440 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Zásadní nedostatky v odolnosti České armády

Chorvati jsou milí lidé. Jejich pohostinnost je proslulá a index ožrání a přežrání návštěvy skoro stejně vysoký jako na Moravě.

1.8.2017 v 13:40 | Karma článku: 28.77 | Přečteno: 1585 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Projekt meloun

Potíže v práci se nevyhnou nikomu z nás. Někdo zapomene při plánování zásob pro putování na severní pól na cestu zpátky, jinde se zas splete unavený prodavač v elektru.

18.7.2017 v 15:57 | Karma článku: 26.81 | Přečteno: 981 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Nesportovec jako ohrožený druh

Rychlé zhubnutí do plavek a čajová party s opravdovou vílou jsou dvě věci, o kterých se podstatně více mluví, než by se je dařilo zažít na vlastní kůži.

3.7.2017 v 9:01 | Karma článku: 32.94 | Přečteno: 3415 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luděk Mazurek

Integrace po muslimsku!?

Tzv. „integrace“ muslimských imigrantů už v zemích EU spolkla miliardy a miliardy Euro. A výsledek? Jediné, co se spolehlivě podařilo do Evropy importovat a „integrovat“ je přetrvávající islámský vražedný terorismus a izolovanost.

18.8.2017 v 18:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 224 | Diskuse

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 6.61 | Přečteno: 137 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 7.22 | Přečteno: 123 | Diskuse

Pavel Kovařík

Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 388 | Diskuse
VIP
Počet článků 143 Celková karma 30.91 Průměrná čtenost 4378

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.