Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šílenec za volantem

15. 12. 2016 14:58:03
Když se mě před mnoha lety manžel zeptal, na jaké místo na světě má zapíchnout dobyvatelskou vlaječku, kterou pak následně obestaví obyvatelnou nemovitostí, neměla jsem mnoho podmínek. Tři zásadní byly jasné.

Přes ty nejel vlak: musí tam být teplo, moře a musí tam trefit Ježíšek.

Muž se dlouze zamyslel, několik dní listoval školním atlasem a pak vítězoslavně přišel s nápadem, který nakonec zrealizoval tak zbrkle, že jsem ho nestihla ani pořádně zkontrolovat. Bydlení máme pěkné, což o to, jen ti sousedi jsou nějací divní. Poté, co jsem před naším novým domovem vystoupila v listopadu z auta v letních šatech s nafukovačkou v podpaží, dívali se na mě jako na blázna. Upřímně řečeno na mě vyvinuli takový tlak, že jsem nakonec sundala i rukávky. Stejně už v nich čtvrtým rokem chodím po Liberci a vždycky když se zeptám, kudy na pláž, nerudní domorodci mávnou rukou kamsi za Ještěd, drmolí cosi o tisíci kilometrech a ti horší z nich i cosi o prdeli. Ale nakonec to není tak hrozné, taky jsme mohli skončit v SSSR.

Když se mě tedy později můj muž zeptal, jaké bych si přála auto, nechtěla jsem vágní formulací ponechat nic náhodě. Představila jsem si ten sráz, který denně zdoláváme autem při cestě z civilizace, sníh, který střídá jen led, pevně se mu zadívala do očí a nekompromisně pronesla: „4x4!“.

„Šestnáct!“, nenechal se vykolejit ten rozvera a koupil mi Fabii, protože do města to stačí. Do běžného nudného města jo, ale do Liberce ne!

Znáte takový ten stav, kdy nemůžete z hlavy dostat nějakou melodii? V angličtině pro to existuje výraz earworm, neboli ušní červ. Tak přesně tento červ se nedávno zřejmě zahlodal do uší mému vozu. Evidentně si v duchu broukalo nějakou sambu, takže zatímco mě v uších zněl umíráček, auto se vesele vlnilo v bocích a občas i smyslně zabručelo. Nebálo se ani temperament přidusit a na vhodných místech udělat krok zpět. Ono směřovalo k odpíchnutým otočkám, já k mrtvici.

Ta situace mě přiměla přehodnotit své dosavadní postoje. Dlouho jsem si myslela, že jet po kluzké cestě kdesi v horách je velmi nebezpečná věc. Když to ovšem domyslím do důsledků, nic na tom není. Jedete, pak se točíte, zapíchnete to do závěje, nikdo vás nenajde, sežerou vás medvědi a je po problému. Zkuste si ale jet po kostkách do prudkého zasněženého kopce obestavěného zaparkovanými auty v rozvášněné Fabii, co ji zrovna pozvali na taneční parket!

Už na startovní rovině před stoupáním mi bylo jasné, že budu mít za chvilku krušnou chvilku. Když jsem tedy už pod kopcem potkala na křižovatce majitelku vozu šestnáct, co jsem ho chtěla taky, která má evidentně lepší vyjednávací schopnosti než já, zadívala jsem se na ni takovým tím pohledem, po kterém sama ráda zastavila. Ona mohla. Ona jo. Já bych zastavením riskovala, že v sedm odjedu z domu, abych rozvezla děti, a vrátím se v březnu. Nechci se vracet v březnu, propásla bych Ježíška!

„Lehkou nohu, hlavně lehkou nohu!“ opakovala jsem si v duchu a vší silou při tom šlapala na plyn. Jak by mě tak asi mohl poslouchat manžel, když se neposlouchám sama?! V tu chvíli se přede mnou vynořil chodec. Je důležité zdůraznit, že liberečtí chodci se chovají, jako že nemají co ztratit. Chodí zásadně prostředkem ulice, protože chodníky kloužou. Bohužel zatím nedopadl můj plán dát si na auto radlici obalenou peřinou, takže mě to trochu znervózňuje. Tak si tam jedu, celá nervózní, chodec na mě vypleštěně zírá, protože to dost pomůže, Fabie ztrácí po ďábelské sambě tempo a přechází na klasické šlapání zelí. To vám je po ránu vzruchů v tom Liberci! Chodci nakonec dochází, že jestli neuhne, tak pokud k němu kdy vůbec dojedu, možná do něj drcnu, tak vyklízí prostor. Lehkou nohou se snažím přidat rychlost, což je podobný úkol, jako zavřít pusu a jíst.

Když už vidím závěrečnou rovinku, chodec je dávno v práci a vyčůraný. Jako by toho nebylo málo, najednou se do zatáčky vřítí seshora jakýsi bezbožný zoufalec. On to nedokáže ubrzdit, já vyjet. To je vám situace! Nezbývá, než jít do rizika. Zatímco on s výrazem naprostého smíření volá právníkovi, aby vyřešil své poslední věci, já to strhnu na chodník, prudká pravá, lehká noha, smrt v očích a za stálého řvaní „Aaaaaaaa“ se pokojně a bezpečně mineme.

Když jsem to volala muži, smíchy nemohl mluvit. „Představ si... chaaa chaaaa... no jen si to... jak jedeš... chaaa chaaa! A proti tobě ženská... s vytřeštěnýma... chaaaa... očima... a hubou... chaaaa chaaaa... dokořán! No jen si to představ!“

Dobrá zpráva je, že do Liberce Ježíšek trefí. Kdybyste náhodou nevěděli, co si od něj přát, doporučuju adrenalinový zážitek. Značka: za nemírný poplatek půjčím bourací vůz. Muž v ceně.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 15.12.2016 14:58 | karma článku: 36.77 | přečteno: 4341x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Projekt meloun

Potíže v práci se nevyhnou nikomu z nás. Někdo zapomene při plánování zásob pro putování na severní pól na cestu zpátky, jinde se zas splete unavený prodavač v elektru.

18.7.2017 v 15:57 | Karma článku: 21.79 | Přečteno: 549 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Nesportovec jako ohrožený druh

Rychlé zhubnutí do plavek a čajová party s opravdovou vílou jsou dvě věci, o kterých se podstatně více mluví, než by se je dařilo zažít na vlastní kůži.

3.7.2017 v 9:01 | Karma článku: 31.09 | Přečteno: 3105 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O ztracených ženách, Borcích a teroristech, co nepřijeli

Víte, co se stane, když dáte ženě kámošku nebo dvě, tisícovku nebo pět a dva nebo tři dny volna? Odjede unavená nevyspaná matka od rodiny a vrátí se vám unavená nevyspaná matka od rodiny s potutelným úsměvem.

19.6.2017 v 14:01 | Karma článku: 26.53 | Přečteno: 1732 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 32.97 | Přečteno: 1567 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Petr Pánek

Co se děje v Evropě.

Neustálé diskuse o muslimských migrantech se omezuji na dílčí excesy a nevysvětluji podstatu věci.Pokusme se celé te situaci přijít na kloub.Nelze se zde rozepisovat do široka,protože by to asi nikdo nečetl ,ale za úvahu to stojí.

24.7.2017 v 23:47 | Karma článku: 6.24 | Přečteno: 336 | Diskuse

Karel Ábelovský

Páta kolona islamistů

... to jsou trochu vystrašení a snad i jen proto hodně nenávistní lidé, kteří si mnohdy ani neuvědomují, že dělají přesně to, oč teroristům jde; a tak šíří strach a paniku a ta nabírá na síle, logickým důsledkem je pouze jediné

24.7.2017 v 20:48 | Karma článku: 16.30 | Přečteno: 718 | Diskuse

Jan Pražák

Princip kolektivní viny

Rád bych zareagoval na článek kolegyně blogerky Libuše Pálkové „Vraždit kvůli bezpečnostním rámům?“ Respektive nad myšlenkou, v níž se pozastavuje nad demolicí domu, ve kterém vrah bydlel.

24.7.2017 v 19:26 | Karma článku: 32.41 | Přečteno: 721 | Diskuse

Alena Kulhavá

Situace České republiky v rámci církevních restitucí: realita dneška

Církevní restituce již jsou téměř ukončené a tak nemá smysl proti nim bojovat, má smysl se podívat, jak dopadly. Více uvidíme za 10 let, ale první reálné výsledky se dají vystopovat již dnes.

24.7.2017 v 19:02 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 740 |

Jan Šik

Počátky křížových výprav: Poustevník

Při kázání v Clermontu v listopadu 1095 vyzval papež Urban II. přítomné, aby přijali kříž. Měli si vzít dva pruhy látky a překřížit si je na šatech na svých srdcích jako symbol přísahy.

24.7.2017 v 19:00 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 188 | Diskuse
VIP
Počet článků 141 Celková karma 28.10 Průměrná čtenost 4391

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.