Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šílenec za volantem

15. 12. 2016 14:58:03
Když se mě před mnoha lety manžel zeptal, na jaké místo na světě má zapíchnout dobyvatelskou vlaječku, kterou pak následně obestaví obyvatelnou nemovitostí, neměla jsem mnoho podmínek. Tři zásadní byly jasné.

Přes ty nejel vlak: musí tam být teplo, moře a musí tam trefit Ježíšek.

Muž se dlouze zamyslel, několik dní listoval školním atlasem a pak vítězoslavně přišel s nápadem, který nakonec zrealizoval tak zbrkle, že jsem ho nestihla ani pořádně zkontrolovat. Bydlení máme pěkné, což o to, jen ti sousedi jsou nějací divní. Poté, co jsem před naším novým domovem vystoupila v listopadu z auta v letních šatech s nafukovačkou v podpaží, dívali se na mě jako na blázna. Upřímně řečeno na mě vyvinuli takový tlak, že jsem nakonec sundala i rukávky. Stejně už v nich čtvrtým rokem chodím po Liberci a vždycky když se zeptám, kudy na pláž, nerudní domorodci mávnou rukou kamsi za Ještěd, drmolí cosi o tisíci kilometrech a ti horší z nich i cosi o prdeli. Ale nakonec to není tak hrozné, taky jsme mohli skončit v SSSR.

Když se mě tedy později můj muž zeptal, jaké bych si přála auto, nechtěla jsem vágní formulací ponechat nic náhodě. Představila jsem si ten sráz, který denně zdoláváme autem při cestě z civilizace, sníh, který střídá jen led, pevně se mu zadívala do očí a nekompromisně pronesla: „4x4!“.

„Šestnáct!“, nenechal se vykolejit ten rozvera a koupil mi Fabii, protože do města to stačí. Do běžného nudného města jo, ale do Liberce ne!

Znáte takový ten stav, kdy nemůžete z hlavy dostat nějakou melodii? V angličtině pro to existuje výraz earworm, neboli ušní červ. Tak přesně tento červ se nedávno zřejmě zahlodal do uší mému vozu. Evidentně si v duchu broukalo nějakou sambu, takže zatímco mě v uších zněl umíráček, auto se vesele vlnilo v bocích a občas i smyslně zabručelo. Nebálo se ani temperament přidusit a na vhodných místech udělat krok zpět. Ono směřovalo k odpíchnutým otočkám, já k mrtvici.

Ta situace mě přiměla přehodnotit své dosavadní postoje. Dlouho jsem si myslela, že jet po kluzké cestě kdesi v horách je velmi nebezpečná věc. Když to ovšem domyslím do důsledků, nic na tom není. Jedete, pak se točíte, zapíchnete to do závěje, nikdo vás nenajde, sežerou vás medvědi a je po problému. Zkuste si ale jet po kostkách do prudkého zasněženého kopce obestavěného zaparkovanými auty v rozvášněné Fabii, co ji zrovna pozvali na taneční parket!

Už na startovní rovině před stoupáním mi bylo jasné, že budu mít za chvilku krušnou chvilku. Když jsem tedy už pod kopcem potkala na křižovatce majitelku vozu šestnáct, co jsem ho chtěla taky, která má evidentně lepší vyjednávací schopnosti než já, zadívala jsem se na ni takovým tím pohledem, po kterém sama ráda zastavila. Ona mohla. Ona jo. Já bych zastavením riskovala, že v sedm odjedu z domu, abych rozvezla děti, a vrátím se v březnu. Nechci se vracet v březnu, propásla bych Ježíška!

„Lehkou nohu, hlavně lehkou nohu!“ opakovala jsem si v duchu a vší silou při tom šlapala na plyn. Jak by mě tak asi mohl poslouchat manžel, když se neposlouchám sama?! V tu chvíli se přede mnou vynořil chodec. Je důležité zdůraznit, že liberečtí chodci se chovají, jako že nemají co ztratit. Chodí zásadně prostředkem ulice, protože chodníky kloužou. Bohužel zatím nedopadl můj plán dát si na auto radlici obalenou peřinou, takže mě to trochu znervózňuje. Tak si tam jedu, celá nervózní, chodec na mě vypleštěně zírá, protože to dost pomůže, Fabie ztrácí po ďábelské sambě tempo a přechází na klasické šlapání zelí. To vám je po ránu vzruchů v tom Liberci! Chodci nakonec dochází, že jestli neuhne, tak pokud k němu kdy vůbec dojedu, možná do něj drcnu, tak vyklízí prostor. Lehkou nohou se snažím přidat rychlost, což je podobný úkol, jako zavřít pusu a jíst.

Když už vidím závěrečnou rovinku, chodec je dávno v práci a vyčůraný. Jako by toho nebylo málo, najednou se do zatáčky vřítí seshora jakýsi bezbožný zoufalec. On to nedokáže ubrzdit, já vyjet. To je vám situace! Nezbývá, než jít do rizika. Zatímco on s výrazem naprostého smíření volá právníkovi, aby vyřešil své poslední věci, já to strhnu na chodník, prudká pravá, lehká noha, smrt v očích a za stálého řvaní „Aaaaaaaa“ se pokojně a bezpečně mineme.

Když jsem to volala muži, smíchy nemohl mluvit. „Představ si... chaaa chaaaa... no jen si to... jak jedeš... chaaa chaaa! A proti tobě ženská... s vytřeštěnýma... chaaaa... očima... a hubou... chaaaa chaaaa... dokořán! No jen si to představ!“

Dobrá zpráva je, že do Liberce Ježíšek trefí. Kdybyste náhodou nevěděli, co si od něj přát, doporučuju adrenalinový zážitek. Značka: za nemírný poplatek půjčím bourací vůz. Muž v ceně.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 15.12.2016 14:58 | karma článku: 36.45 | přečteno: 4290x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 28.31 | Přečteno: 986 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Rozpolcená žena v rozpolceném domě aneb boj s parkovacím domem

Nedávno do kina vstoupil psychologický hororový film, který vypráví příběh muže, jehož osobnost je rozpolcená do 23 různých lidí. Zajímavé. Když má muž 23 osobností, je o tom film.

21.4.2017 v 12:33 | Karma článku: 36.62 | Přečteno: 2573 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Stárnutí jako genetická vada?

Stáří údajně není žádná zásluha. Zestárnout umí každý. Prostě jen tak jste, klidně schválně nic převratného nedokážete, jestli si toho jako vůbec někdo všimne, a jednoho dne prostě najednou zjistíte, že jste starý.

13.4.2017 v 14:31 | Karma článku: 36.35 | Přečteno: 2790 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Komu není shůry dáno, ten je levej

Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

23.3.2017 v 16:00 | Karma článku: 35.86 | Přečteno: 3933 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastimil Podracký

Je vůbec koho volit?

Nejenom štvavé kampaně, ale i mnohem větší nebezpečí hrozí od politiků. Snůška nesmyslů a nebezpečných rozhodnutí nebyla zdaleka vyčerpána. Určitě je méně nebezpečná běžná korupce, než rozhodnutí jako je třeba solární tunel.

29.5.2017 v 13:30 | Karma článku: 8.47 | Přečteno: 404 | Diskuse

Jiří Turner

10 nejoblíbenějších politiků, teorie stáda a Stockholmský syndrom

Co by tak musel Andrej Babiš provést, aby ho národ přestal milovat? Dvojnásobná nájemná vražda to nebude, to pro našince není nic, co by někomu uškodilo na popularitě. Co kdyby pronesl: pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí

29.5.2017 v 12:54 | Karma článku: 15.77 | Přečteno: 676 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Žijeme v kouzelné zemi

Když si jdete pro dědictví, musíte u notáře použít magické zaklínadlo. Neznáte-li, smůla, může vás to stát celý váš majetek. Proč se dělají tak špatné zákony?

29.5.2017 v 11:29 | Karma článku: 25.80 | Přečteno: 571 | Diskuse

Karel Stryczek

Byli jsme povoláni do poroty k soudu

Celkem třikrát zatím. Já jednou, moje manželka dvakrát. Udělat si čas na službu v porotě je v USA občanskou povinností. Soud losuje, kdo bude povolán. V průměru by občan neměl být povolán vícekrát než jednou za dva roky.

29.5.2017 v 10:19 | Karma článku: 15.37 | Přečteno: 387 | Diskuse

Anna Třešňáková

Mé dny s divnolidmi, aneb kdo je tady normální

Vypadáme jako milenci? Mladá matka se synem? Bratr se sestrou? Odezírám kolemjdoucím otázky z jejich soucitně udivených a v některých případech i lehce znechucených pohledů.

29.5.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 678 | Diskuse
VIP
Počet článků 138 Celková karma 34.29 Průměrná čtenost 4422

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.