Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šílenec za volantem

15. 12. 2016 14:58:03
Když se mě před mnoha lety manžel zeptal, na jaké místo na světě má zapíchnout dobyvatelskou vlaječku, kterou pak následně obestaví obyvatelnou nemovitostí, neměla jsem mnoho podmínek. Tři zásadní byly jasné.

Přes ty nejel vlak: musí tam být teplo, moře a musí tam trefit Ježíšek.

Muž se dlouze zamyslel, několik dní listoval školním atlasem a pak vítězoslavně přišel s nápadem, který nakonec zrealizoval tak zbrkle, že jsem ho nestihla ani pořádně zkontrolovat. Bydlení máme pěkné, což o to, jen ti sousedi jsou nějací divní. Poté, co jsem před naším novým domovem vystoupila v listopadu z auta v letních šatech s nafukovačkou v podpaží, dívali se na mě jako na blázna. Upřímně řečeno na mě vyvinuli takový tlak, že jsem nakonec sundala i rukávky. Stejně už v nich čtvrtým rokem chodím po Liberci a vždycky když se zeptám, kudy na pláž, nerudní domorodci mávnou rukou kamsi za Ještěd, drmolí cosi o tisíci kilometrech a ti horší z nich i cosi o prdeli. Ale nakonec to není tak hrozné, taky jsme mohli skončit v SSSR.

Když se mě tedy později můj muž zeptal, jaké bych si přála auto, nechtěla jsem vágní formulací ponechat nic náhodě. Představila jsem si ten sráz, který denně zdoláváme autem při cestě z civilizace, sníh, který střídá jen led, pevně se mu zadívala do očí a nekompromisně pronesla: „4x4!“.

„Šestnáct!“, nenechal se vykolejit ten rozvera a koupil mi Fabii, protože do města to stačí. Do běžného nudného města jo, ale do Liberce ne!

Znáte takový ten stav, kdy nemůžete z hlavy dostat nějakou melodii? V angličtině pro to existuje výraz earworm, neboli ušní červ. Tak přesně tento červ se nedávno zřejmě zahlodal do uší mému vozu. Evidentně si v duchu broukalo nějakou sambu, takže zatímco mě v uších zněl umíráček, auto se vesele vlnilo v bocích a občas i smyslně zabručelo. Nebálo se ani temperament přidusit a na vhodných místech udělat krok zpět. Ono směřovalo k odpíchnutým otočkám, já k mrtvici.

Ta situace mě přiměla přehodnotit své dosavadní postoje. Dlouho jsem si myslela, že jet po kluzké cestě kdesi v horách je velmi nebezpečná věc. Když to ovšem domyslím do důsledků, nic na tom není. Jedete, pak se točíte, zapíchnete to do závěje, nikdo vás nenajde, sežerou vás medvědi a je po problému. Zkuste si ale jet po kostkách do prudkého zasněženého kopce obestavěného zaparkovanými auty v rozvášněné Fabii, co ji zrovna pozvali na taneční parket!

Už na startovní rovině před stoupáním mi bylo jasné, že budu mít za chvilku krušnou chvilku. Když jsem tedy už pod kopcem potkala na křižovatce majitelku vozu šestnáct, co jsem ho chtěla taky, která má evidentně lepší vyjednávací schopnosti než já, zadívala jsem se na ni takovým tím pohledem, po kterém sama ráda zastavila. Ona mohla. Ona jo. Já bych zastavením riskovala, že v sedm odjedu z domu, abych rozvezla děti, a vrátím se v březnu. Nechci se vracet v březnu, propásla bych Ježíška!

„Lehkou nohu, hlavně lehkou nohu!“ opakovala jsem si v duchu a vší silou při tom šlapala na plyn. Jak by mě tak asi mohl poslouchat manžel, když se neposlouchám sama?! V tu chvíli se přede mnou vynořil chodec. Je důležité zdůraznit, že liberečtí chodci se chovají, jako že nemají co ztratit. Chodí zásadně prostředkem ulice, protože chodníky kloužou. Bohužel zatím nedopadl můj plán dát si na auto radlici obalenou peřinou, takže mě to trochu znervózňuje. Tak si tam jedu, celá nervózní, chodec na mě vypleštěně zírá, protože to dost pomůže, Fabie ztrácí po ďábelské sambě tempo a přechází na klasické šlapání zelí. To vám je po ránu vzruchů v tom Liberci! Chodci nakonec dochází, že jestli neuhne, tak pokud k němu kdy vůbec dojedu, možná do něj drcnu, tak vyklízí prostor. Lehkou nohou se snažím přidat rychlost, což je podobný úkol, jako zavřít pusu a jíst.

Když už vidím závěrečnou rovinku, chodec je dávno v práci a vyčůraný. Jako by toho nebylo málo, najednou se do zatáčky vřítí seshora jakýsi bezbožný zoufalec. On to nedokáže ubrzdit, já vyjet. To je vám situace! Nezbývá, než jít do rizika. Zatímco on s výrazem naprostého smíření volá právníkovi, aby vyřešil své poslední věci, já to strhnu na chodník, prudká pravá, lehká noha, smrt v očích a za stálého řvaní „Aaaaaaaa“ se pokojně a bezpečně mineme.

Když jsem to volala muži, smíchy nemohl mluvit. „Představ si... chaaa chaaaa... no jen si to... jak jedeš... chaaa chaaa! A proti tobě ženská... s vytřeštěnýma... chaaaa... očima... a hubou... chaaaa chaaaa... dokořán! No jen si to představ!“

Dobrá zpráva je, že do Liberce Ježíšek trefí. Kdybyste náhodou nevěděli, co si od něj přát, doporučuju adrenalinový zážitek. Značka: za nemírný poplatek půjčím bourací vůz. Muž v ceně.

Autor: Zuzana Hubenakova | čtvrtek 15.12.2016 14:58 | karma článku: 36.84 | přečteno: 4371x

Další články blogera

Zuzana Hubenakova

Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

19.9.2017 v 14:18 | Karma článku: 24.28 | Přečteno: 1621 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

František

Je to zhruba měsíc, co se stala velmi zvláštní věc. Celou tu dobu mi vrtá hlavou a nemohu na ni přestat myslet.

7.9.2017 v 12:18 | Karma článku: 28.78 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Chodit na houby je prý na houby

Jsou věci, co slušný muž po dámě nemůže chtít. Například její opravdovou váhu, PIN ke kartě, nebo ukázat některá ukrytá a tajná místečka. Především tedy ta houbařská.

25.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 31.22 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Česká pošta zasahuje aneb Jak jsem málem dostala dárek k svátku

Že nám lidi často komolí jméno, je celkem běžné. Proto si v restauracích klidně sedáme ke stolu s cedulkou Rezervace Kubizňák, Holeňák, Juhaňák, případně Huleňák.

15.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 39.50 | Přečteno: 3770 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vyoral

Výchova multikultijungen v Čechách prostřednictvím nové hry Xenofil, ziskovky už krouží

Student FHS UK představil pokrokovou hru pro děti Xenofil. Hrdinou je etnicky ani genderově neurčené dítě, které má podobu modré siluety. Autor chce zmírnit nenávist třeba vůči muslimům či Romům. A kolem už krouží neZiskovky.

20.9.2017 v 11:15 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 621 | Diskuse

Karel Stryczek

Plachý intelektuál vám to udělá nejlíp

Panovala napjatá nervózní atmosféra. Účastníci obchodního jednání se posadili ke stolu proti nám. Prošedivělý šéf nadnárodní cementárny a jeho tým. Koukali do připravené dokumentace a přeměřovali si nás přísnými pohledy.

20.9.2017 v 10:11 | Karma článku: 11.11 | Přečteno: 370 | Diskuse

Libor Popovský

Evropa: Džihádisté využívají výhody sociálního zabezpečení.

Překlad článku Soerena Kerna „Europe: Jihadists Exploit Welfare Benefits." pro českou verzi Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou."

20.9.2017 v 9:15 | Karma článku: 31.39 | Přečteno: 830 | Diskuse

Michal Jedlicka

Sorry firmy, tak já se teda omlouvám, ale i tak smůla...

Ministr financí se omluvil firmám, které zničily zajišťovací příkazy. Hezké gesto pro média a pro veřejnost. Nanic pro firmy.

20.9.2017 v 7:40 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 540 | Diskuse

Petr Vlk

Každá druhá běloška je černoška, tvrdí Google

Každá druhá běloška je černoška, ani jedna černoška není běloška, 10 procent černošek má bělošské děti a 50 procent bělošek má děti s africkými kořeny.

20.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 29.22 | Přečteno: 892 |
VIP
Počet článků 146 Celková karma 30.25 Průměrná čtenost 4335

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.