Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šílenec za volantem

15. 12. 2016 14:58:03
Když se mě před mnoha lety manžel zeptal, na jaké místo na světě má zapíchnout dobyvatelskou vlaječku, kterou pak následně obestaví obyvatelnou nemovitostí, neměla jsem mnoho podmínek. Tři zásadní byly jasné.

Přes ty nejel vlak: musí tam být teplo, moře a musí tam trefit Ježíšek.

Muž se dlouze zamyslel, několik dní listoval školním atlasem a pak vítězoslavně přišel s nápadem, který nakonec zrealizoval tak zbrkle, že jsem ho nestihla ani pořádně zkontrolovat. Bydlení máme pěkné, což o to, jen ti sousedi jsou nějací divní. Poté, co jsem před naším novým domovem vystoupila v listopadu z auta v letních šatech s nafukovačkou v podpaží, dívali se na mě jako na blázna. Upřímně řečeno na mě vyvinuli takový tlak, že jsem nakonec sundala i rukávky. Stejně už v nich čtvrtým rokem chodím po Liberci a vždycky když se zeptám, kudy na pláž, nerudní domorodci mávnou rukou kamsi za Ještěd, drmolí cosi o tisíci kilometrech a ti horší z nich i cosi o prdeli. Ale nakonec to není tak hrozné, taky jsme mohli skončit v SSSR.

Když se mě tedy později můj muž zeptal, jaké bych si přála auto, nechtěla jsem vágní formulací ponechat nic náhodě. Představila jsem si ten sráz, který denně zdoláváme autem při cestě z civilizace, sníh, který střídá jen led, pevně se mu zadívala do očí a nekompromisně pronesla: „4x4!“.

„Šestnáct!“, nenechal se vykolejit ten rozvera a koupil mi Fabii, protože do města to stačí. Do běžného nudného města jo, ale do Liberce ne!

Znáte takový ten stav, kdy nemůžete z hlavy dostat nějakou melodii? V angličtině pro to existuje výraz earworm, neboli ušní červ. Tak přesně tento červ se nedávno zřejmě zahlodal do uší mému vozu. Evidentně si v duchu broukalo nějakou sambu, takže zatímco mě v uších zněl umíráček, auto se vesele vlnilo v bocích a občas i smyslně zabručelo. Nebálo se ani temperament přidusit a na vhodných místech udělat krok zpět. Ono směřovalo k odpíchnutým otočkám, já k mrtvici.

Ta situace mě přiměla přehodnotit své dosavadní postoje. Dlouho jsem si myslela, že jet po kluzké cestě kdesi v horách je velmi nebezpečná věc. Když to ovšem domyslím do důsledků, nic na tom není. Jedete, pak se točíte, zapíchnete to do závěje, nikdo vás nenajde, sežerou vás medvědi a je po problému. Zkuste si ale jet po kostkách do prudkého zasněženého kopce obestavěného zaparkovanými auty v rozvášněné Fabii, co ji zrovna pozvali na taneční parket!

Už na startovní rovině před stoupáním mi bylo jasné, že budu mít za chvilku krušnou chvilku. Když jsem tedy už pod kopcem potkala na křižovatce majitelku vozu šestnáct, co jsem ho chtěla taky, která má evidentně lepší vyjednávací schopnosti než já, zadívala jsem se na ni takovým tím pohledem, po kterém sama ráda zastavila. Ona mohla. Ona jo. Já bych zastavením riskovala, že v sedm odjedu z domu, abych rozvezla děti, a vrátím se v březnu. Nechci se vracet v březnu, propásla bych Ježíška!

„Lehkou nohu, hlavně lehkou nohu!“ opakovala jsem si v duchu a vší silou při tom šlapala na plyn. Jak by mě tak asi mohl poslouchat manžel, když se neposlouchám sama?! V tu chvíli se přede mnou vynořil chodec. Je důležité zdůraznit, že liberečtí chodci se chovají, jako že nemají co ztratit. Chodí zásadně prostředkem ulice, protože chodníky kloužou. Bohužel zatím nedopadl můj plán dát si na auto radlici obalenou peřinou, takže mě to trochu znervózňuje. Tak si tam jedu, celá nervózní, chodec na mě vypleštěně zírá, protože to dost pomůže, Fabie ztrácí po ďábelské sambě tempo a přechází na klasické šlapání zelí. To vám je po ránu vzruchů v tom Liberci! Chodci nakonec dochází, že jestli neuhne, tak pokud k němu kdy vůbec dojedu, možná do něj drcnu, tak vyklízí prostor. Lehkou nohou se snažím přidat rychlost, což je podobný úkol, jako zavřít pusu a jíst.

Když už vidím závěrečnou rovinku, chodec je dávno v práci a vyčůraný. Jako by toho nebylo málo, najednou se do zatáčky vřítí seshora jakýsi bezbožný zoufalec. On to nedokáže ubrzdit, já vyjet. To je vám situace! Nezbývá, než jít do rizika. Zatímco on s výrazem naprostého smíření volá právníkovi, aby vyřešil své poslední věci, já to strhnu na chodník, prudká pravá, lehká noha, smrt v očích a za stálého řvaní „Aaaaaaaa“ se pokojně a bezpečně mineme.

Když jsem to volala muži, smíchy nemohl mluvit. „Představ si... chaaa chaaaa... no jen si to... jak jedeš... chaaa chaaa! A proti tobě ženská... s vytřeštěnýma... chaaaa... očima... a hubou... chaaaa chaaaa... dokořán! No jen si to představ!“

Dobrá zpráva je, že do Liberce Ježíšek trefí. Kdybyste náhodou nevěděli, co si od něj přát, doporučuju adrenalinový zážitek. Značka: za nemírný poplatek půjčím bourací vůz. Muž v ceně.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 15.12.2016 14:58 | karma článku: 36.37 | přečteno: 4226x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Komu není shůry dáno, ten je levej

Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

23.3.2017 v 16:00 | Karma článku: 34.12 | Přečteno: 3361 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Dělají si s z nás srandu? Kdepak, tihle to jediní myslí upřímně.

Soužití s malými dětmi je plné nástrah, balancovaní na hraně a neustále hrozících katastrof. V podstatě by se v nejedné domácnosti dalo hovořit o práci ve ztížených podmínkách.

9.3.2017 v 15:44 | Karma článku: 32.25 | Přečteno: 2014 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Moderní hospodyňky jako symbol úpadku společnosti

Dlouho jsem si myslela, že pro vaření potřebuji mít nějaké speciální nadání. Něco jako schopnost udělat salto vzad, nebo projít firemním školením bez usnutí.

21.2.2017 v 15:01 | Karma článku: 33.02 | Přečteno: 2481 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Já (a) stará kraksna

Můj muž má slabost pro staré věci. Poměrně smutné je, že mu úměrně s tím, jak dlouho už jsem mladá, za tu vlastnost začínám být vděčná. Nejsem ale jediná obstarožní záležitost, kterou si manžel k udivení mnohých drží.

13.1.2017 v 12:57 | Karma článku: 33.97 | Přečteno: 3677 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Nárokování uprchlíků je podobné jako nárokování současné mladé generace i rodičů v Evropě

Moderní pedagogika nepočítá s krizí, traumatem, osudem, žehlí cestičku a nárokuje krásné harmonické zážitky. Dobrá doba rodí vnitřně slabé muže. Děti nárokují...uprchlíci nárokují...co se opomíjí? Kam to vede?

29.3.2017 v 7:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 |

Pavel Chalupský

V mém Světě je vše v pořádku.

Pustíte si televizi, rádio, čtete noviny, sleduje různé zpravodajské servery, bavíte se s kamarády a najednou zjistíte, že Svět kolem nás je v nepořádku (použil jsem spisovné slovo).

29.3.2017 v 6:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Filip Vajdík

Jaký svět po sobě necháme pro příští generace?

Každý člověk má moc. Někdo má moc zahýbat prstem, někdo umí svými myšlenkami inspirovat okolí, někdo má moc ovlivnit své děti, někdo má vojenskou moc a může rozhodovat o životě a smrti milionů lidí. Jak budeme naši moc uplatňovat?

29.3.2017 v 0:42 | Karma článku: 4.53 | Přečteno: 91 | Diskuse

Bohumír Šimek

Vážený pane prezidente!

Urážíte všechny, kteří osobně znali zesnulého arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka, svým vysvětlováním Vašeho odmítnutí účasti na jeho pohřbu.

28.3.2017 v 21:59 | Karma článku: 20.71 | Přečteno: 699 | Diskuse

Jana Slaninová

Borec na poště. Vlastně dva borci. Jeden s velkým a druhý s malým

Hromadné podání má různé nevýhodné výhody. Je možnost delší dobu pozorovat děje před i za přepážkou. A díky tomu jsem poznala dva borce. Jednoho s velkým a jednoho s malým.

28.3.2017 v 21:26 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 439 | Diskuse
VIP
Počet článků 135 Celková karma 33.13 Průměrná čtenost 4445

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

V listopadu 2015 mi vyšla první kniha Vstupte bez klepání a je dočista ... semestrální! 

Další kniha vyšla před pár dny, jmenuje se Deníček moderního páru a napsala jsem ji ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.