Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já (a) stará kraksna

13. 01. 2017 12:57:13
Můj muž má slabost pro staré věci. Poměrně smutné je, že mu úměrně s tím, jak dlouho už jsem mladá, za tu vlastnost začínám být vděčná. Nejsem ale jediná obstarožní záležitost, kterou si manžel k udivení mnohých drží.

Žába je náladový automobil, který kdyby byl tak spolehlivý, jako je zelený, byl by klenotem mezi vozy. Od doby, kdy se jí na plechové pleti po jednom krupobití bohužel vyrazilo akné, je však nad míru mrzutá a ve společnosti nejistá. Jezdí na plyn, takže navíc bojuje celý život s nelichotivým pachem, který se za ní tu a tam nekontrolovatelně rozlije. To žádné dámě na sebevědomí nepřidá. Klasické komplexy, znáte to. Mám takové podezření, že poslední dobou navíc bojuje o pozici alfa samice v naší rodině.

Považte sami – s manželem se přivítá láskyplným zavrněním a uctivě poslouchá každý jeho povel. Chce snad pán jet doprava? Ovšem, pojedeme doprava! Chce se pán dostat do cíle? Ale samozřejmě, bude nám ctí!

A pak si do Žáby sednu já. Ztěžka dopadnu do sedadla, na kterém čeká dětmi nastražený plechový autobus. Autobus vypreparuji z pozadí, abych se konečně mohla vydat do popředí. Žába se s ostentativně nesouhlasným výrazem a zlostným odfukováním vydává kupředu, ale ne na dlouho. Přichází stoupání před zásadní křižovatkou. Naprosto nečekaně začne pípat kontrolka čehosi. Ve vrcholném stresu se pokouším vyluštit nepochopitelný symbol jakéhosi obdelníčku s teploměrem. Nutno si přiznat, že ve vrcholném stresu jsem notně intelektuálně handicapovaná. První myšlenka je, že tomu stroji došly nanuky. Cítím se zaskočena tím podivným požadavkem.

Kopec vrcholí křižovatkou, jejíž logiku podle mě nemohl pochopit ani ten, kdo ji navrhnul. Možná proto tam co hodinu vyráží místní hlídka, aby vidlemi vyhnala zmatené pobloudilce, kteří po ní krouží v soustředných kruzích. Je mi proto jasné, že dojde-li ke vzpouře stroje právě zde, jsem dcerou smrti a moje dcery jejími vnučkami. Náhle zjišťuji, že z motoru šlehají... obláčky páry. I mně – paní „došlynanuky“ je jasné, že Žába přišla o životodárné tekutiny. Moje odhodlání neskapat potupně před očima všech nezná mezí. Děti po mně ze zadních sedaček opakují slova, která by slušná děvčátka opakovat neměla. Prokleju ještě kde co, než se na dvě červené se smrtí v očích prořítíme křižovatkou.

V životě ženy-matky jsou jistě chvíle, kdy se může zastavit a věnovat se svým zálibám, jako je žehlení, nebo řešení prasklé hadice chladicího systému. Většinou však nastávají někdy mezi třetí a pátou hodinou ranní. Ve tři hodiny odpoledne není možné zastavit kolotoč ani kvůli slabším jedincům, jejichž žaludek nezvládá nápor životní centrifugy. Žábu jsem proto několikrát ubezpečila, že se nebojím žádné špinavosti a jsem ochotna jí udělat věci přímo hnusné, pokud se nedovzdychá ještě zhruba tři sta metrů do cíle. Žába pochopila tíhu situace a z posledních sil ovšem ostentativně vzpurně odfukujíce úkon dokončila.

Trvalo mi hodinu a 7 minut, než se mi podařilo vyřídit nezbytnosti a Žábu „opravit“. Moc nepomohlo, když jsem na telefonickou otázku manžela: „Co vidíš v motoru?“, odpověděla: „Aktovku a náhradní kolo“, ani to, že hlídač parkoviště rozhodně ve své pohotovostní pet lahvi neměl vodu a manžel neschválil nápad nalít do motoru litr a půl rumu. Když jsem pak s vodou vyžebranou bůhví odkud a vědomím, že tato autem jen volně proteče na zem, vystartovala z parkoviště, zastavil mě hlídač. Celou hodinu a sedm minut mě nečinně pozoroval a chránil přede mnou svůj rum, neměl mě asi tedy překvapit jeho požadavek: „Přetáhla jste o sedm minut, to bude za třicet“.

Domů jsem přijela na troje dolití vody a neradostná. Muž na mě po pár mých lehce emotivně zabarvených větách vzhlédl od své práce v garáži a poměrně nechápavě mě pozoroval. Po chvíli mě ubezpečil, že snaha získat nový vůz je více než marná, větou: „Dojelas? Dojela! Já tady mám horší problém! Na motorce mi úplně sama od sebe praskla pneumatika. Chápeš to? Taková díra! No podívej se sama!“

Podívala jsem se na místo, na které ukazoval. Ta díra v gumě skutečně byla.

Přímo pod nápisem Made in Czechoslovakia.

P.S: Jsem také Made in Czechoslovakia a ráda bych vás uklidnila, že i navzdory našemu vozovému parku je má povánoční pneumatika zcela v pořádku, možná jen mírně přehuštěná.

Vydáno 9.1.2017 ve zkrácené verzi v ONA Dnes

Autor: Zuzana Hubeňáková | pátek 13.1.2017 12:57 | karma článku: 33.97 | přečteno: 3677x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Komu není shůry dáno, ten je levej

Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

23.3.2017 v 16:00 | Karma článku: 34.12 | Přečteno: 3361 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Dělají si s z nás srandu? Kdepak, tihle to jediní myslí upřímně.

Soužití s malými dětmi je plné nástrah, balancovaní na hraně a neustále hrozících katastrof. V podstatě by se v nejedné domácnosti dalo hovořit o práci ve ztížených podmínkách.

9.3.2017 v 15:44 | Karma článku: 32.25 | Přečteno: 2014 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Moderní hospodyňky jako symbol úpadku společnosti

Dlouho jsem si myslela, že pro vaření potřebuji mít nějaké speciální nadání. Něco jako schopnost udělat salto vzad, nebo projít firemním školením bez usnutí.

21.2.2017 v 15:01 | Karma článku: 33.02 | Přečteno: 2481 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Chalupský

V mém Světě je vše v pořádku.

Pustíte si televizi, rádio, čtete noviny, sleduje různé zpravodajské servery, bavíte se s kamarády a najednou zjistíte, že Svět kolem nás je v nepořádku (použil jsem spisovné slovo).

29.3.2017 v 6:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 15 | Diskuse

Filip Vajdík

Jaký svět po sobě necháme pro příští generace?

Každý člověk má moc. Někdo má moc zahýbat prstem, někdo umí svými myšlenkami inspirovat okolí, někdo má moc ovlivnit své děti, někdo má vojenskou moc a může rozhodovat o životě a smrti milionů lidí. Jak budeme naši moc uplatňovat?

29.3.2017 v 0:42 | Karma článku: 4.53 | Přečteno: 91 | Diskuse

Bohumír Šimek

Vážený pane prezidente!

Urážíte všechny, kteří osobně znali zesnulého arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka, svým vysvětlováním Vašeho odmítnutí účasti na jeho pohřbu.

28.3.2017 v 21:59 | Karma článku: 20.33 | Přečteno: 699 | Diskuse

Jana Slaninová

Borec na poště. Vlastně dva borci. Jeden s velkým a druhý s malým

Hromadné podání má různé nevýhodné výhody. Je možnost delší dobu pozorovat děje před i za přepážkou. A díky tomu jsem poznala dva borce. Jednoho s velkým a jednoho s malým.

28.3.2017 v 21:26 | Karma článku: 12.49 | Přečteno: 439 | Diskuse

Tomáš Gayer

Učiníme EU silnější a odolnější....

"Učiníme Evropskou unii silnější a odolnější prostřednictvím ještě větší jednoty ...." Tolik ze setkání papalášů v Římě. Nám starším to nemohlo nepřipomenout časy minulé. A jak by ne, neomarxisté jsou přeci ze stejného hnízda!

28.3.2017 v 20:59 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 413 | Diskuse
VIP
Počet článků 135 Celková karma 33.13 Průměrná čtenost 4445

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

V listopadu 2015 mi vyšla první kniha Vstupte bez klepání a je dočista ... semestrální! 

Další kniha vyšla před pár dny, jmenuje se Deníček moderního páru a napsala jsem ji ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.