Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já (a) stará kraksna

13. 01. 2017 12:57:13
Můj muž má slabost pro staré věci. Poměrně smutné je, že mu úměrně s tím, jak dlouho už jsem mladá, za tu vlastnost začínám být vděčná. Nejsem ale jediná obstarožní záležitost, kterou si manžel k udivení mnohých drží.

Žába je náladový automobil, který kdyby byl tak spolehlivý, jako je zelený, byl by klenotem mezi vozy. Od doby, kdy se jí na plechové pleti po jednom krupobití bohužel vyrazilo akné, je však nad míru mrzutá a ve společnosti nejistá. Jezdí na plyn, takže navíc bojuje celý život s nelichotivým pachem, který se za ní tu a tam nekontrolovatelně rozlije. To žádné dámě na sebevědomí nepřidá. Klasické komplexy, znáte to. Mám takové podezření, že poslední dobou navíc bojuje o pozici alfa samice v naší rodině.

Považte sami – s manželem se přivítá láskyplným zavrněním a uctivě poslouchá každý jeho povel. Chce snad pán jet doprava? Ovšem, pojedeme doprava! Chce se pán dostat do cíle? Ale samozřejmě, bude nám ctí!

A pak si do Žáby sednu já. Ztěžka dopadnu do sedadla, na kterém čeká dětmi nastražený plechový autobus. Autobus vypreparuji z pozadí, abych se konečně mohla vydat do popředí. Žába se s ostentativně nesouhlasným výrazem a zlostným odfukováním vydává kupředu, ale ne na dlouho. Přichází stoupání před zásadní křižovatkou. Naprosto nečekaně začne pípat kontrolka čehosi. Ve vrcholném stresu se pokouším vyluštit nepochopitelný symbol jakéhosi obdelníčku s teploměrem. Nutno si přiznat, že ve vrcholném stresu jsem notně intelektuálně handicapovaná. První myšlenka je, že tomu stroji došly nanuky. Cítím se zaskočena tím podivným požadavkem.

Kopec vrcholí křižovatkou, jejíž logiku podle mě nemohl pochopit ani ten, kdo ji navrhnul. Možná proto tam co hodinu vyráží místní hlídka, aby vidlemi vyhnala zmatené pobloudilce, kteří po ní krouží v soustředných kruzích. Je mi proto jasné, že dojde-li ke vzpouře stroje právě zde, jsem dcerou smrti a moje dcery jejími vnučkami. Náhle zjišťuji, že z motoru šlehají... obláčky páry. I mně – paní „došlynanuky“ je jasné, že Žába přišla o životodárné tekutiny. Moje odhodlání neskapat potupně před očima všech nezná mezí. Děti po mně ze zadních sedaček opakují slova, která by slušná děvčátka opakovat neměla. Prokleju ještě kde co, než se na dvě červené se smrtí v očích prořítíme křižovatkou.

V životě ženy-matky jsou jistě chvíle, kdy se může zastavit a věnovat se svým zálibám, jako je žehlení, nebo řešení prasklé hadice chladicího systému. Většinou však nastávají někdy mezi třetí a pátou hodinou ranní. Ve tři hodiny odpoledne není možné zastavit kolotoč ani kvůli slabším jedincům, jejichž žaludek nezvládá nápor životní centrifugy. Žábu jsem proto několikrát ubezpečila, že se nebojím žádné špinavosti a jsem ochotna jí udělat věci přímo hnusné, pokud se nedovzdychá ještě zhruba tři sta metrů do cíle. Žába pochopila tíhu situace a z posledních sil ovšem ostentativně vzpurně odfukujíce úkon dokončila.

Trvalo mi hodinu a 7 minut, než se mi podařilo vyřídit nezbytnosti a Žábu „opravit“. Moc nepomohlo, když jsem na telefonickou otázku manžela: „Co vidíš v motoru?“, odpověděla: „Aktovku a náhradní kolo“, ani to, že hlídač parkoviště rozhodně ve své pohotovostní pet lahvi neměl vodu a manžel neschválil nápad nalít do motoru litr a půl rumu. Když jsem pak s vodou vyžebranou bůhví odkud a vědomím, že tato autem jen volně proteče na zem, vystartovala z parkoviště, zastavil mě hlídač. Celou hodinu a sedm minut mě nečinně pozoroval a chránil přede mnou svůj rum, neměl mě asi tedy překvapit jeho požadavek: „Přetáhla jste o sedm minut, to bude za třicet“.

Domů jsem přijela na troje dolití vody a neradostná. Muž na mě po pár mých lehce emotivně zabarvených větách vzhlédl od své práce v garáži a poměrně nechápavě mě pozoroval. Po chvíli mě ubezpečil, že snaha získat nový vůz je více než marná, větou: „Dojelas? Dojela! Já tady mám horší problém! Na motorce mi úplně sama od sebe praskla pneumatika. Chápeš to? Taková díra! No podívej se sama!“

Podívala jsem se na místo, na které ukazoval. Ta díra v gumě skutečně byla.

Přímo pod nápisem Made in Czechoslovakia.

P.S: Jsem také Made in Czechoslovakia a ráda bych vás uklidnila, že i navzdory našemu vozovému parku je má povánoční pneumatika zcela v pořádku, možná jen mírně přehuštěná.

Vydáno 9.1.2017 ve zkrácené verzi v ONA Dnes

Autor: Zuzana Hubenakova | pátek 13.1.2017 12:57 | karma článku: 34.57 | přečteno: 3889x

Další články blogera

Zuzana Hubenakova

Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

19.9.2017 v 14:18 | Karma článku: 24.28 | Přečteno: 1621 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

František

Je to zhruba měsíc, co se stala velmi zvláštní věc. Celou tu dobu mi vrtá hlavou a nemohu na ni přestat myslet.

7.9.2017 v 12:18 | Karma článku: 28.78 | Přečteno: 1648 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Chodit na houby je prý na houby

Jsou věci, co slušný muž po dámě nemůže chtít. Například její opravdovou váhu, PIN ke kartě, nebo ukázat některá ukrytá a tajná místečka. Především tedy ta houbařská.

25.8.2017 v 14:17 | Karma článku: 31.22 | Přečteno: 1806 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Česká pošta zasahuje aneb Jak jsem málem dostala dárek k svátku

Že nám lidi často komolí jméno, je celkem běžné. Proto si v restauracích klidně sedáme ke stolu s cedulkou Rezervace Kubizňák, Holeňák, Juhaňák, případně Huleňák.

15.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 39.50 | Přečteno: 3770 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Vyoral

Výchova multikultijungen v Čechách prostřednictvím nové hry Xenofil, ziskovky už krouží

Student FHS UK představil pokrokovou hru pro děti Xenofil. Hrdinou je etnicky ani genderově neurčené dítě, které má podobu modré siluety. Autor chce zmírnit nenávist třeba vůči muslimům či Romům. A kolem už krouží neZiskovky.

20.9.2017 v 11:15 | Karma článku: 28.62 | Přečteno: 574 | Diskuse

Karel Stryczek

Plachý intelektuál vám to udělá nejlíp

Panovala napjatá nervózní atmosféra. Účastníci obchodního jednání se posadili ke stolu proti nám. Prošedivělý šéf nadnárodní cementárny a jeho tým. Koukali do připravené dokumentace a přeměřovali si nás přísnými pohledy.

20.9.2017 v 10:11 | Karma článku: 10.43 | Přečteno: 364 | Diskuse

Libor Popovský

Evropa: Džihádisté využívají výhody sociálního zabezpečení.

Překlad článku Soerena Kerna „Europe: Jihadists Exploit Welfare Benefits." pro českou verzi Gatestone Institute zpracovaný paní Helenou Kolínskou a mnou."

20.9.2017 v 9:15 | Karma článku: 31.23 | Přečteno: 812 | Diskuse

Michal Jedlicka

Sorry firmy, tak já se teda omlouvám, ale i tak smůla...

Ministr financí se omluvil firmám, které zničily zajišťovací příkazy. Hezké gesto pro média a pro veřejnost. Nanic pro firmy.

20.9.2017 v 7:40 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 534 | Diskuse

Petr Vlk

Každá druhá běloška je černoška, tvrdí Google

Každá druhá běloška je černoška, ani jedna černoška není běloška, 10 procent černošek má bělošské děti a 50 procent bělošek má děti s africkými kořeny.

20.9.2017 v 7:30 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 879 |
VIP
Počet článků 146 Celková karma 30.25 Průměrná čtenost 4335

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.