Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Komu není shůry dáno, ten je levej

23. 03. 2017 16:00:32
Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

Odkud se ovšem berou šiky roztržitých nešiků, to nikdo přesně říci nedovede.

Třeba taková já. Poměrně vysokou školu jsem zdolala, než jsem z ní vypadla, ani nejsem vysloveně nešikovná. Dokážu uplést krajkový ubrus nebo ušít chňapku na nádobí. Jsou situace – a není jich málo – kdy je mi taková schopnost ovšem úplně k ničemu. Jako třeba při brigádě na benzínce. Myla jsem tenkrát okna a dělala jsem to, ostatně jako cokoliv jiného, výtečně. Poctivě jsem odstraňovala následky masových hmyzích vražd. Pečlivě jsem drhla světla, cídila zrcátka a leštila okna. A pak... jednou... omylem... jednu paní. To se stane každému, že udělá v práci chybu. Ne každý ovšem při tom vezme tetku hadrem po ksichtě. Jejda. Ani jsem jí nestihla nabídnout, že jí uštrikuju ubrus.

Koho by to napadlo, že si pro benzin přijede automobil bez předního skla, aha? Jistě to je v rozporu s bezpečností provozu! Mně se řeklo, ať umyju každé auto, co přijede. Makala jsem tak zodpovědně, že jsem hlava nehlava umyla, co se mi dostalo do pracovního prostoru. S houbičkou notně namočenou jsem se tedy vrhla na okno inkriminovaného vozu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jím prostoupila na poněkud ztuhlý obličej jakési paní? Stála jsem tam, voda kapala na palubní desku, paní začínala lehce brunátnět a já nějak přišla o nápady, co teď. Situace byla poněkud trapná a paní se evidentně chystala být mírně hysterická. Hadrem jsem jí osušila slzy a chvilku jsem i zvažovala, jestli jí ho nenacpat do úst a nezdrhnout, než z ní vyleze to, co si evidentně hledalo cestu ven. Sprosté slovo. Sprosté slovo by dámy říkat neměly. Sprostá slova jsou debil. Celou napjatou scenérii plnou vrtkavých emocí narušil až poctivý hurónský smích. To se od kasy vracel pan manžel. Smíchy ani nemohl odjet a jen tak mezi námi - tak vysoké dýško jsem v životě nedostala. Paní měla zřejmě s hygienou potíže dlouhodobě.

Vím, proč se mi takové věci dějí. Může za to roztržitost. V každém okamžiku života myslím na tolik záležitostí najednou, že když mě pak něco zaskočí, nestihnu pozastrkávat všechny šuplíky v hlavě a dělat jako že nic. To se geniálním lidem stává. A nám, blbečkům s poruchou soustředění taky.

Škoda, že jsem neměla příležitost to vysvětlit pánovi, který si od nás kdysi kupoval starý nábytek z obýváku. Skříň poctivě oblepil páskou, aby se jí při manipulaci neotvírala dvířka. Vzal to pro jistotu i přes ta prosklená, za což mu byla manželka doma jistě velmi vděčná. Když s kamarádem popadli skříň, podivili se, jak je těžká. Že já nedokončila vystěhování jedné půlky? No jo! Pardon! Odlepili jsme pásku, já vystěhovala osm kilo deskových her, knih a fotoalb, pán skříň znovu přelepil a vydal se s ní ke schodišti.

„Teda na to, že je to papírový, to je furt ňáký těžký, co?“ ubezpečoval se u kamaráda, že je stále stejný silák, jen okolnosti jsou proti němu.

„Ňák jo, kámo! To bude asi bytelnější, než se zdá“ uklidnil ho parťák.

Tak je fakt, že kdybych vyndala ty dvě sady pétanque před tím, než dostali tu skříň až k autu, bylo by to asi lehčí. Takhle mi nezbylo než s pípnutím „Pardon, to jsem přehlídla“ popadnout dva kufříky nadité těžkými kovovými koulemi a mírně shrbena pod tou váhou se vydat zpět k domovu. Cítila jsem se natolik trapně, že na chlapíkovo zvolání: „To by teda zasloužilo slevičku, paninko!“ jsem se nezmohla na nic lepšího než na mírné pokrčení ramen.

Nejsem evidentně dost pohotová. Kdybych byla co k čemu, mohla jsem zareagovat s elegancí, s jakou se k podobnému problému s výkonem postavila moje kamarádka. Pracovala tehdy brigádně jako číšnice v luxusní restauraci. Chudák holka ubrus uštrikovat neumí, zato umí přišít člověku nohu, nebo na břicho vyšít křížkovým stehem Hradčany. Je totiž lékařka a ti mají šití a vyšívání v popisu práce.

Tato lékařka maskovaná za číšnici byla pověřena úkolem obsloužit stůl, u kterého se romanticky vyfiknutý pár evidentně rozhodnul utratit majlant. Jedli jak prokopnutí, pili jak studenti ekonomky, prostě obžerství. Víno si vybrali suverénně nejdražší z lístku. Kamarádce se chvěla ruka, když je obsluhovala, přece jen v rámci studia péče o hrdla nikde v medicínských knihách nepsali o jejich prolévání vínem. Karambol byl vzhledem k její nervozitě poměrně jasné vyvrcholení večera. Při snaze otevřít láhev vína se jí hrůzou orosilo čelo. Zprvu jen decentně s profesionálním úsměvem marně zkoušela vyzrát nad podivný patent moderní vývrtky. Nějak si ne a ne vzpomenout, co to ten překrásný vedoucí směny o vývrtce říkal. Později nepokrytě lomcovala špuntem, kroutila lahví, a když si ji usadila mezi kolena s mohutným hýkáním s ní začala zápasit, strhla na sebe pozornost celého zařízení. Všichni proto byli svědkem okamžiku, kdy s hlasitým „Do prdele práce!“ ulomila kus hrdla lahve. Na vteřinu se zastavil dech všech zúčastněných. Nastalo absolutní ticho, které prořízla až hromová rána. To upadl někomu na zem špendlík. Kamarádka vyvalila oči děsem, třikrát zalapala po dechu, ale když si uvědomila, kolik zničené víno stojí, získala bryskně ztracenou rovnováhu zpět.

Spiklenecky mrkla na muže u stolu, lascivně se na něj usmála a prohlásila: „Tak to holt přelejeme přes plátýnko!“

Ona tak uzavřela celou záležitost zároveň se svou kariérou číšnice. Já svůj blog uzavřu krátkým ponaučením: Zachránit kvalitní víno je dobrý skutek. Když vás za dobrý skutek vyhodí z práce, není to vaše chyba. Potvrzeno roztržitými nešiky.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 23.3.2017 16:00 | karma článku: 36.03 | přečteno: 4028x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

O ztracených ženách, Borcích a teroristech, co nepřijeli

Víte, co se stane, když dáte ženě kámošku nebo dvě, tisícovku nebo pět a dva nebo tři dny volna? Odjede unavená nevyspaná matka od rodiny a vrátí se vám unavená nevyspaná matka od rodiny s potutelným úsměvem.

19.6.2017 v 14:01 | Karma článku: 25.34 | Přečteno: 1404 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 31.95 | Přečteno: 1399 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Rozpolcená žena v rozpolceném domě aneb boj s parkovacím domem

Nedávno do kina vstoupil psychologický hororový film, který vypráví příběh muže, jehož osobnost je rozpolcená do 23 různých lidí. Zajímavé. Když má muž 23 osobností, je o tom film.

21.4.2017 v 12:33 | Karma článku: 37.39 | Přečteno: 2738 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Stárnutí jako genetická vada?

Stáří údajně není žádná zásluha. Zestárnout umí každý. Prostě jen tak jste, klidně schválně nic převratného nedokážete, jestli si toho jako vůbec někdo všimne, a jednoho dne prostě najednou zjistíte, že jste starý.

13.4.2017 v 14:31 | Karma článku: 37.09 | Přečteno: 2952 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Hana Rebeka Šiander

Proč si president Miloš Zeman podřezává pod sebou větev?

President Miloš Zeman slíbil, že bude uvažovat o „bobříkovi mlčení“. Prý si všiml, že když mlčí, rostou mu žebříčky oblíbenosti,a naopak, když mluví, obliba klesá. Není se co divit, když se president svou mluvou dostává na dno!

28.6.2017 v 20:42 | Karma článku: 16.74 | Přečteno: 503 | Diskuse

Jan Ziegler

Žádné omluvy za kolonizaci, i ty podněcují islámský terorismus

Tito omlouvači bývají pokrytečtí a hlavně nebezpeční. Šíří totiž báchorku o zlém Západu a hodném rozvojovém světě, který údajně tolik trpěl pod koloniálním útlakem. Jenomže to je příšerné zlé nepravdivé černobílé vidění světa.

28.6.2017 v 18:35 | Karma článku: 28.17 | Přečteno: 625 | Diskuse

Vladimír Havránek

Prezident na Vysočině slíbil omezení sprostých slov a následně přirovnal premiéra ke svini

Miloš Zeman slíbil při dnešním setkání se starosty a zastupiteli v Jihlavě, že omezí své verbální projevy. To mu nezabránilo, aby vzápětí nazval premiéra Sobotku tímto hanlivým výrazem. Kam až lze v tomto úřadu zajít?

28.6.2017 v 13:35 | Karma článku: 23.10 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Máme se co učit

Nedostatek vody začíná trápit naši zemi. Pro zkušenosti se obracíme k Izraeli. Dobrá volba. Tato „pouštní“ země to s vodou umí. A mohla by nás toho spoustu naučit nejen ohledně hospodaření s vodou.

28.6.2017 v 12:48 | Karma článku: 17.19 | Přečteno: 463 | Diskuse

Pavel Vrba

Když dorazí temný stín

a k tomu ještě se zpožděním. Člověku se pak pod nohama otřese zem a duši zahalí smutek. Jsou to okamžiky, kdy si člověk plně uvědomí tu smrtelnost všeho živého, co má rád a na čem mu skutečně záleží.

28.6.2017 v 9:45 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 582 | Diskuse
VIP
Počet článků 139 Celková karma 31.56 Průměrná čtenost 4417

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.