Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Komu není shůry dáno, ten je levej

23. 03. 2017 16:00:32
Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

Odkud se ovšem berou šiky roztržitých nešiků, to nikdo přesně říci nedovede.

Třeba taková já. Poměrně vysokou školu jsem zdolala, než jsem z ní vypadla, ani nejsem vysloveně nešikovná. Dokážu uplést krajkový ubrus nebo ušít chňapku na nádobí. Jsou situace – a není jich málo – kdy je mi taková schopnost ovšem úplně k ničemu. Jako třeba při brigádě na benzínce. Myla jsem tenkrát okna a dělala jsem to, ostatně jako cokoliv jiného, výtečně. Poctivě jsem odstraňovala následky masových hmyzích vražd. Pečlivě jsem drhla světla, cídila zrcátka a leštila okna. A pak... jednou... omylem... jednu paní. To se stane každému, že udělá v práci chybu. Ne každý ovšem při tom vezme tetku hadrem po ksichtě. Jejda. Ani jsem jí nestihla nabídnout, že jí uštrikuju ubrus.

Koho by to napadlo, že si pro benzin přijede automobil bez předního skla, aha? Jistě to je v rozporu s bezpečností provozu! Mně se řeklo, ať umyju každé auto, co přijede. Makala jsem tak zodpovědně, že jsem hlava nehlava umyla, co se mi dostalo do pracovního prostoru. S houbičkou notně namočenou jsem se tedy vrhla na okno inkriminovaného vozu. Jaké bylo mé překvapení, když jsem jím prostoupila na poněkud ztuhlý obličej jakési paní? Stála jsem tam, voda kapala na palubní desku, paní začínala lehce brunátnět a já nějak přišla o nápady, co teď. Situace byla poněkud trapná a paní se evidentně chystala být mírně hysterická. Hadrem jsem jí osušila slzy a chvilku jsem i zvažovala, jestli jí ho nenacpat do úst a nezdrhnout, než z ní vyleze to, co si evidentně hledalo cestu ven. Sprosté slovo. Sprosté slovo by dámy říkat neměly. Sprostá slova jsou debil. Celou napjatou scenérii plnou vrtkavých emocí narušil až poctivý hurónský smích. To se od kasy vracel pan manžel. Smíchy ani nemohl odjet a jen tak mezi námi - tak vysoké dýško jsem v životě nedostala. Paní měla zřejmě s hygienou potíže dlouhodobě.

Vím, proč se mi takové věci dějí. Může za to roztržitost. V každém okamžiku života myslím na tolik záležitostí najednou, že když mě pak něco zaskočí, nestihnu pozastrkávat všechny šuplíky v hlavě a dělat jako že nic. To se geniálním lidem stává. A nám, blbečkům s poruchou soustředění taky.

Škoda, že jsem neměla příležitost to vysvětlit pánovi, který si od nás kdysi kupoval starý nábytek z obýváku. Skříň poctivě oblepil páskou, aby se jí při manipulaci neotvírala dvířka. Vzal to pro jistotu i přes ta prosklená, za což mu byla manželka doma jistě velmi vděčná. Když s kamarádem popadli skříň, podivili se, jak je těžká. Že já nedokončila vystěhování jedné půlky? No jo! Pardon! Odlepili jsme pásku, já vystěhovala osm kilo deskových her, knih a fotoalb, pán skříň znovu přelepil a vydal se s ní ke schodišti.

„Teda na to, že je to papírový, to je furt ňáký těžký, co?“ ubezpečoval se u kamaráda, že je stále stejný silák, jen okolnosti jsou proti němu.

„Ňák jo, kámo! To bude asi bytelnější, než se zdá“ uklidnil ho parťák.

Tak je fakt, že kdybych vyndala ty dvě sady pétanque před tím, než dostali tu skříň až k autu, bylo by to asi lehčí. Takhle mi nezbylo než s pípnutím „Pardon, to jsem přehlídla“ popadnout dva kufříky nadité těžkými kovovými koulemi a mírně shrbena pod tou váhou se vydat zpět k domovu. Cítila jsem se natolik trapně, že na chlapíkovo zvolání: „To by teda zasloužilo slevičku, paninko!“ jsem se nezmohla na nic lepšího než na mírné pokrčení ramen.

Nejsem evidentně dost pohotová. Kdybych byla co k čemu, mohla jsem zareagovat s elegancí, s jakou se k podobnému problému s výkonem postavila moje kamarádka. Pracovala tehdy brigádně jako číšnice v luxusní restauraci. Chudák holka ubrus uštrikovat neumí, zato umí přišít člověku nohu, nebo na břicho vyšít křížkovým stehem Hradčany. Je totiž lékařka a ti mají šití a vyšívání v popisu práce.

Tato lékařka maskovaná za číšnici byla pověřena úkolem obsloužit stůl, u kterého se romanticky vyfiknutý pár evidentně rozhodnul utratit majlant. Jedli jak prokopnutí, pili jak studenti ekonomky, prostě obžerství. Víno si vybrali suverénně nejdražší z lístku. Kamarádce se chvěla ruka, když je obsluhovala, přece jen v rámci studia péče o hrdla nikde v medicínských knihách nepsali o jejich prolévání vínem. Karambol byl vzhledem k její nervozitě poměrně jasné vyvrcholení večera. Při snaze otevřít láhev vína se jí hrůzou orosilo čelo. Zprvu jen decentně s profesionálním úsměvem marně zkoušela vyzrát nad podivný patent moderní vývrtky. Nějak si ne a ne vzpomenout, co to ten překrásný vedoucí směny o vývrtce říkal. Později nepokrytě lomcovala špuntem, kroutila lahví, a když si ji usadila mezi kolena s mohutným hýkáním s ní začala zápasit, strhla na sebe pozornost celého zařízení. Všichni proto byli svědkem okamžiku, kdy s hlasitým „Do prdele práce!“ ulomila kus hrdla lahve. Na vteřinu se zastavil dech všech zúčastněných. Nastalo absolutní ticho, které prořízla až hromová rána. To upadl někomu na zem špendlík. Kamarádka vyvalila oči děsem, třikrát zalapala po dechu, ale když si uvědomila, kolik zničené víno stojí, získala bryskně ztracenou rovnováhu zpět.

Spiklenecky mrkla na muže u stolu, lascivně se na něj usmála a prohlásila: „Tak to holt přelejeme přes plátýnko!“

Ona tak uzavřela celou záležitost zároveň se svou kariérou číšnice. Já svůj blog uzavřu krátkým ponaučením: Zachránit kvalitní víno je dobrý skutek. Když vás za dobrý skutek vyhodí z práce, není to vaše chyba. Potvrzeno roztržitými nešiky.

Autor: Zuzana Hubeňáková | čtvrtek 23.3.2017 16:00 | karma článku: 36.41 | přečteno: 4063x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Česká pošta zasahuje aneb Jak jsem málem dostala dárek k svátku

Že nám lidi často komolí jméno, je celkem běžné. Proto si v restauracích klidně sedáme ke stolu s cedulkou Rezervace Kubizňák, Holeňák, Juhaňák, případně Huleňák.

15.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 38.80 | Přečteno: 3440 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Zásadní nedostatky v odolnosti České armády

Chorvati jsou milí lidé. Jejich pohostinnost je proslulá a index ožrání a přežrání návštěvy skoro stejně vysoký jako na Moravě.

1.8.2017 v 13:40 | Karma článku: 28.77 | Přečteno: 1585 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Projekt meloun

Potíže v práci se nevyhnou nikomu z nás. Někdo zapomene při plánování zásob pro putování na severní pól na cestu zpátky, jinde se zas splete unavený prodavač v elektru.

18.7.2017 v 15:57 | Karma článku: 26.81 | Přečteno: 981 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Nesportovec jako ohrožený druh

Rychlé zhubnutí do plavek a čajová party s opravdovou vílou jsou dvě věci, o kterých se podstatně více mluví, než by se je dařilo zažít na vlastní kůži.

3.7.2017 v 9:01 | Karma článku: 32.94 | Přečteno: 3415 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 168 | Diskuse

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 6.12 | Přečteno: 130 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 116 | Diskuse

Pavel Kovařík

Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 384 | Diskuse

Tomáš Gayer

S naší společností to není vůbec špatné!

Myslím, že s naší společností to není vůbec špatné, jak by se mohlo někdy zdát. Dnešní komentář pana Pehe na Seznamu cz je toho dokladem....

18.8.2017 v 11:05 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 954 | Diskuse
VIP
Počet článků 143 Celková karma 30.91 Průměrná čtenost 4378

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.