Stárnutí jako genetická vada?
To prý zvládnou i ti, co dělali ošklivé věci. Ti budou taky staří. Navíc možná i bohatí.
Osobně se nepovažuji za starou osobu. Nejsem už ale bohužel ani křehounké jablíčko k nakousnutí. Jsem taková opršelá, mírně odleželá pozdní odrůda jabka, když ji vytáhnete z příliš teplého sklepa uprostřed března. Jistě se shodneme, že být odleželá je sexy jedině v případě, když jste guláš. Když navíc takovou pozdní odrůdu uprostřed března necháte chvilku ležet v teple, bude přitažlivá tak maximálně pro hmyz. Tak takhle já to mám.
Život je z pohledu svraštělé Golden delicius, která už není ani Golden ani delicius náhle dočista jiný. Prodlužují se prodlevy mezi probuzením a uvedením do reprezentativního stavu. Občas něco zoufale hledám, nenacházím a v extrémních případech zapomenu v průběhu hledání i co že to hledám. Šla jsem si koupit preparát z gingo biloby na podpoření paměti, ale zapomněla jsem na něj a koupila si jen léky proti alergii. Po těch nejen stále pšikám, ale navíc ještě masivně usínám. Celý den v podstatě prospím. Kdykoliv na mě někdo promluví, probudí mě. Usínám při výkonu drobných prací a to tak rychle, že by jeden řekl, že jsem snad ani nezačala. Usínám u výchovy dětí, takže si tyto nejsou úplně jisté, jestli moje rázné „Ne!“ platilo tomu dotazu, co položily před dvaceti minutami, nebo mnou jen zmítá noční můra. Usínám samozřejmě i u televize, takže u detektivek je nejnapínavější, zda se dočkám závěrečných titulků. Nepamatuji si jména příbuzných, takže vyjmenuju půl rodiny, než se trefím a zavolám toho správného člověka, který mě ovšem ignoruje úplně stejně, jako všichni v řadě vyjmenovaných před ním. Už jen stačí, abych si mezi ohyby kůže na obličeji byla schopná schovat pětikorunu na vozík v obchodě, a jsem ve skupině Krasavice včera, dnes a jistě i zítra úplně vyřízená.
Ve světle těchto okolností bych proto ráda vyzvala národ, aby laskavě začal ke starým lidem projevovat patřičnou úctu. Není to totiž tak jednoduché, dožít se stáří, když jste pomata od narození a ještě navíc vám příroda začíná klást překážky. Dožít se stáří je zásluha! Je to přímo dřina! Při kolika příležitostech budu ještě muset spát tak, abych se nezranila! Kolikrát zapomenu kde, kdy a proč jsem měla být! Kam všude se ještě založím, abych se pak mohla hledat!
A k tomu navíc to zpropadené důstojné stárnutí. Nedávno jsem viděla dokument o herečce, která podlehla chuti zubu času vyrazit zuby. Vyprávěla o tom, jak těžké je v Hollywoodu držet krok s dobou, když máte jakoukoliv vadu. Například věk přes třicet. Dobré vědět, že jsem vadná. Herečka mluvila pohnutým hlasem, ovšem s nepohnutým obličejem. Vypadalo to, jako by se vám svěřoval se svými problémy mluvící kapr jehož hlavu ve velkém napadly vosy. Nebohá zohyzděná osoba celou dobu vypuzovala z očí slzy, aniž by jakkoliv změnila výraz obličeje. Člověk by potřeboval, aby zvedla červenou kartičku, když cítí negativní emoce a zelenou, když bulí jenom proto, že je dojatá. Bylo to děsivé. Celé vyhublé vysportované tělo zbavené tuku se jí chvělo pohnutím a obličej nic. Vůbec si nevšiml, že se něco děje.
Představila jsem si sama sebe, jak se s obličejem vyhlazeným do bezvědomí a tělem dvacetileté krasavice budu v Lidlu domáhat, aby mi někdo pomohl najít kvasnice, protože jsem zmatená stařenka. To by si jedna uhnala hned trauma.
Nejlépe toto dilema, zda se dá udržet půvab a pel holčičí mladistvosti navzdory přírodě, vystihla paní, která v pekárně přede mnou objednávala dort.
„Potřebuju vaše telefonní číslo“, požádala ji o kontakt prodavačka.
„Cožeee?“ naklonila se dáma přes pult s rukou u ucha, aby lépe slyšela.
„Telefon!“ zařvala prodavačka, až jsme se všichni trochu lekli.
„Jo, telefon! Předvolba je xxx, pak devadesát, šedesát, devadesát.“
Frontou začal probublávat veselý smích. Ani prodavačka se neudržela a začala se smát.
Paní se trochu zamračila, mávla rukou a totálně nás dorazila větou: „Ale víte co, nevolejte mi. Já už totiž stejně hovno slyším.“
Tak to vypadá, že ani ty dámy, které si udrží čísla devadesát, šedesát, devadesát i v notně pokročilém mládí souboj s časem nevyhrají. Nemá tedy cenu vzdorovat. A to je, myslím si, spíše dobrá zpráva.
Moc děkuju za hlasy, které mě posunuly do finálového klání v soutěži Bloger roku! Za to vám tady pán na fotce posílá hubana :)
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Zuzana Hubenakova
Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný
Mít dítě přináší člověku mnohé radosti. Například malované obrázky, od lízátka ulepené pusy na tvář, pocit naplnění a nevýslovné lásky, nebo vši, neštovice, dětskou lepru (z dítěte sloupete druhé dítě vyrobené ze špíny) a kurděje.
Zuzana Hubenakova
Když se splaší amygdala
Než se člověku narodí děti, může propadnout mylnému dojmu, že všichni rodiče tak nějak přirozeně ví, co mají ve všech situacích týkajících se potomstva dělat. Příroda nám to přeci prozradí, myslí si ti lehkomyslníci.
Zuzana Hubenakova
Sousedi na zabití
Mít dobré sousedy je základ spokojeného života. Podle výzkumu britských vědců je to mnohem lepší, než mít špatné sousedy. Když to tvrdí ostrovní stát, který ani žádné sousedy nemá, je to jasná tutovka.
Zuzana Hubenakova
Jak se stát nedobrovolným emigrantem snadno a rychle
Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Zuzana Hubenakova
Do tajů ženské svatyně
Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Zuzana Hubenakova
O tom, jaké to je, když se něco nebo někdo srazí
Tento víkend jsem prodělala třídní sraz, proto si dovolím shrnout pár dojmů a zážitků. Taková událost vyvolává hodně emocí a je nutné nepodcenit přípravu.
Zuzana Hubenakova
Nákupy "značkového" zboží jsou přežitek
Nejsem od přírody příliš rozhodný člověk. Za celý život jsem se například nedokázala rozhodnout, jestli za mými problémy s váhou stojí osobní váha, zdravotnictví, složité dětství, nebo problémy se štítnou žlázou.
Zuzana Hubenakova
Takové ty dny, co bolí...
Vždycky, když můj den začne tím, že se se svými dětmi nepříjemným tónem bavím o technice čištění zubů a podobných zásadních problémech lidstva, říkám si, jak je dobře, že mě rodiče dali na studia.
Zuzana Hubenakova
Zdravotnický manifest 500 slov
Vážené zdravotní sestry, milí zdravotní bratři, sešli jsme se zde, abychom probrali záležitost, kterou již nemůžeme dále ignorovat.
Zuzana Hubenakova
O českém zdravotnictví
Teda to naše zdravotnictví, to je hrůza, vám povím. Na vlastní kůži pociťuji, jak děsivé následky může mít, když jste mu vydáni napospas.
Zuzana Hubenakova
Žena - hlava rodiny
Hlavní slovo může mít v rodině jen jeden, to je prokázaná věc. Když se král s královnou neshodnou, jestli je celer do polívky vhodný, intergalaktický konflikt je na světě než bys řekl „Je to dobré na potenci, tak jez!“
Zuzana Hubenakova
O tom, jak se mi neotevřel padák
Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.
Zuzana Hubenakova
Štědrej večírek nastal
Opilý kolega pokoušející se odjet domů na maketě Santova soba. Karaoke, při kterém vás vaše vlastní uši budou prosit, abyste si do nich nacpali kapesník a ten pak zapálili.
Zuzana Hubenakova
Matka nebo kosmonaut?
My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.
Zuzana Hubenakova
Ženy a jejich cykly
Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.