Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozpolcená žena v rozpolceném domě aneb boj s parkovacím domem

21. 04. 2017 12:33:09
Nedávno do kina vstoupil psychologický hororový film, který vypráví příběh muže, jehož osobnost je rozpolcená do 23 různých lidí. Zajímavé. Když má muž 23 osobností, je o tom film.

Že si my ženy běžně střihneme někdy klidně i mnohem víc lidí, to nikoho nezajímá. Skandál.

Ráda bych uvedla na pravou míru podezření, že stejně jako hlavní postava filmu tu a tam šoupnu do sklepa nějakou slečnu, protože mi to jedna z mých osobností naléhavě doporučuje. To nedělám. Nemáme totiž sklep. Kdybych ho měla, v některých okamžicích, kdy naše dvě dcery spustí motory na plný plyn, bych ho skoro uvítala. Šoupla bych tam sebe a zamkla se zevnitř. Moje rozpolcenost se spokojí s mírumilovnými činnostmi. Jen tak namátkou jsem schopná přepínat mezi: matkou, dcerou, manželkou, milenkou, přítelkyní na telefonu... no vždyť to znáte. I ta psychopatka by se tam jistě našla.

A to se zdaleka neřadím k ženám, které jsou hrdé na to, že porodily v průběhu obědové přestávky a potichu, aby nerušily svými osobními problémy okolí. Nesoutěžím o místo Superwoman, protože představa, jak Supermanovi látám fusekle, je mi vysoce odporná. Nebojím se přiznat, že jsou zkrátka věci, které mě i přes mnohé ženské superschopnosti stále vyvádějí z konceptu.

Například parkovací domy. To jsou takové ty, ve kterých spustíte auto z očí na pár minut, a někdo vám ho ze zlomyslnosti přeparkuje do jiného patra, jako se to stalo jednou i nám s manželem v obchodním domě na Chodově v Praze. Když jsme auto v pokročilém stádiu zoufalství našli, dotrmácel se k nám zarostlý, vyhladovělý a zjevně znepokojený muž a silným moravským nářečím se nás zeptal: „Jak sa odsaď, do řiti, odjížďá?!“ Zničil nám tím dotazem dospívání, protože to byla věc, na kterou jsme nepomysleli. Konečně jsme našli auto a ono se ukáže, že to k vítězství nad tím prokletým domem nestačí! Vůbec jsme netušili, jak sa odsaď odjížďá do řiti, natož domů!

Parkovacím domům se proto podvědomě vyhýbám. Občas se ovšem zapřu a řeknu si, že se přeci nenechám vyděsit neškodnou nemovitostí. Plna odhodlání a optimismu pak do nich vjedu, abych zjistila, že jsou stále nabité nástrahami. Například jedno takové liberecké parkoviště je dvoudomé. Dva domy spojuje most. Vjezdem tedy musíte vykroužit dvě patra a přejet do úplně jiného baráku, abyste se vůbec dostali k vchodu vedoucímu k obchodům. Nemůžeme opomenout fakt, že se parkovací domy projektují tak, aby se na šířku v zatáčkách vešel pohodlně maximálně vysokozdvižný vozík nebo kabinka od lanovky, což jsou přepravní prostředky, které nevlastním. Jako by to nebylo málo, navíc se v jedné z těch budov jezdí vlevo, takže máte pocit, že si to mastíte úzkým tunelem v protisměru. Po pár pokusech, kdy už mi docházel čas, benzín i trpělivost, jsem se tedy naučila kroužit a šplhat do patřičné výšky, patřičné budovy a v patřičném směru. Ovšem po nákupu nastane další traumatická část – odjezd.

Naštěstí se na každém patře nacházejí cedulky se šipkami a nápisem Exit. Ovšem to je jen částečná výhra. Připojena je totiž informace, kam který Exit vede. Jaké bylo mé zděšení, když jsem zjistila, že jeden výjezd směřuje do centra a druhý do Prahy! Představa, že v Liberci existuje dům, ve kterém stačí pětkrát zabočit doprava, osmkrát doleva, desetkrát se zatočit mezi sloupy po směru hodinových ručiček a jste v Praze, je fascinující.

Zatím jsem nenašla odvahu to zkusit. Existuje totiž reálná možnost, že výjezd vede do Prahy a to rovnou do parkovacího domu na Chodově. A to bych byla definitivně v řiti.

Vyšlo 10.4.2017 v Ona Dnes

PS: Kdybyste mě náááááhodou chtěli podpořit ve finále ankety Bloger roku, můžete tak bez registrace, pouhým zaškrtnutím čtverečku a vyplněním kódu, učinit na odkazu pod tlačítkem o kousek níže :)
Děkuju!!

Autor: Zuzana Hubeňáková | pátek 21.4.2017 12:33 | karma článku: 36.62 | přečteno: 2573x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

O jednom mezinárodním konfliktu a taky trochu o stáří

Tento blog je pojednáním o tom, co se stane, když brat bratru zamlčuje informace. Dozvíme se něco o kulturních rozdílech i o tom, jak snadné je vyvolat mezinárodní rozbroje. Promrskáme si slovíčka, a budeme svědky jednoho konce.

24.5.2017 v 8:15 | Karma článku: 28.31 | Přečteno: 986 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Stárnutí jako genetická vada?

Stáří údajně není žádná zásluha. Zestárnout umí každý. Prostě jen tak jste, klidně schválně nic převratného nedokážete, jestli si toho jako vůbec někdo všimne, a jednoho dne prostě najednou zjistíte, že jste starý.

13.4.2017 v 14:31 | Karma článku: 36.35 | Přečteno: 2790 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Komu není shůry dáno, ten je levej

Žádný učený z nebe nespadl. To se ví. Učení padají ze škol. Čím je škola vyšší, tím učenější lidé z ní vypadnou. Tedy tvrdí se to. Plzenští o tom ví své.

23.3.2017 v 16:00 | Karma článku: 35.86 | Přečteno: 3933 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vlastimil Podracký

Je vůbec koho volit?

Nejenom štvavé kampaně, ale i mnohem větší nebezpečí hrozí od politiků. Snůška nesmyslů a nebezpečných rozhodnutí nebyla zdaleka vyčerpána. Určitě je méně nebezpečná běžná korupce, než rozhodnutí jako je třeba solární tunel.

29.5.2017 v 13:30 | Karma článku: 7.41 | Přečteno: 371 | Diskuse

Jiří Turner

10 nejoblíbenějších politiků, teorie stáda a Stockholmský syndrom

Co by tak musel Andrej Babiš provést, aby ho národ přestal milovat? Dvojnásobná nájemná vražda to nebude, to pro našince není nic, co by někomu uškodilo na popularitě. Co kdyby pronesl: pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí

29.5.2017 v 12:54 | Karma článku: 15.18 | Přečteno: 638 | Diskuse

Jaroslav Andrýsek

Žijeme v kouzelné zemi

Když si jdete pro dědictví, musíte u notáře použít magické zaklínadlo. Neznáte-li, smůla, může vás to stát celý váš majetek. Proč se dělají tak špatné zákony?

29.5.2017 v 11:29 | Karma článku: 25.80 | Přečteno: 553 | Diskuse

Karel Stryczek

Byli jsme povoláni do poroty k soudu

Celkem třikrát zatím. Já jednou, moje manželka dvakrát. Udělat si čas na službu v porotě je v USA občanskou povinností. Soud losuje, kdo bude povolán. V průměru by občan neměl být povolán vícekrát než jednou za dva roky.

29.5.2017 v 10:19 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 376 | Diskuse

Anna Třešňáková

Mé dny s divnolidmi, aneb kdo je tady normální

Vypadáme jako milenci? Mladá matka se synem? Bratr se sestrou? Odezírám kolemjdoucím otázky z jejich soucitně udivených a v některých případech i lehce znechucených pohledů.

29.5.2017 v 8:00 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 672 | Diskuse
VIP
Počet článků 138 Celková karma 34.29 Průměrná čtenost 4422

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.