Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Projekt meloun

18. 07. 2017 15:57:45
Potíže v práci se nevyhnou nikomu z nás. Někdo zapomene při plánování zásob pro putování na severní pól na cestu zpátky, jinde se zas splete unavený prodavač v elektru.

Ačkoliv si je jistý, že chtěl říct: „Děkuji, že mi kladete otázky, které mě přinutí se o věc zajímat více do hloubky“, místo toho omylem zařve: „Co já vím?! Za ty prachy bych podle vás měl ještě vystudovat fyziku, ne?!“

Na vlastní oči jsem viděla, co udělá s hlídačem parkoviště pohled na auto, které v noci na místo zaparkoval neznámý chuligán, poberta a budižkničemu. S majestátem nebohého hlídače fatálně otřásl fakt, že onen automobil byl zaparkován zcela v rozporu se zvyklostmi napříč, nikoliv podél jakéhosi keříku. Z kontextu vykřikovaných slov jsme pochopili, že parkovat napříč je známkou sníženého intelektu a špatného vychování. Dobrou čtvrthodinu se mluvilo i o některých orgánech hříšníka.

Na to, jaké trápení ten nebohý člověk toho dne prožil, jsem si vzpomněla při nákupu melounu. Po zjištění, že i ten nejmenší nabízený meloun vypadá, že ho k autu budu muset vézt na rudlíku, jsem znejistěla, zda něco tak ohromného opravdu potřebuji. Naštěstí se meloun, na rozdíl například od třešní, dá koupit i rozkrájený. Vydala jsem se tedy hledat ozbrojenou obsluhu, která by některý z vystavených kousků rozkrojila.

„Jéžišmarjá! No to budeme asi dělat my!“ vyděsila se černovlasá prodavačka u nejbližšího pultu. „Marie, meloun!“ křikla dozadu na kolegyni. Marie spráskla ruce a zatvářila se, jako bych jim hlásila, že si před obchodem na pár hodin nechám zaparkovanou stíhačku. „Meloun!“ vydechla Marie a podívala se na mě trochu s výčitkou a trochu s očekáváním, co ji teď asi čeká. „Tak ho přineste“, rozhodla se nakonec čelit překážkám. Z neuvěřitelně hluboké krabice jsem tedy vylovila neuvěřitelně těžký meloun a předala ho za pult.

„Já to dělat nebudu, přece si neuřežu prst!“ prohlásila černovlasá paní, pracující u masného pultu. Počítám, že krkovičku dělí úderem malíkové hrany, když se tak bojí nože. Obě ženy se na sebe podívaly a bylo jasné, že jsou teď na jedné lodi. V tom pohledu se zračilo spojenectví. Bylo zřejmé, že pokud jedna z nich padne, druhá se postará o její děti. Společně odvlekly tu obludu do zákulisí a dobrých deset minut nevycházely. Když už jsem se trochu bála, že meloun ten souboj vyhrál a spíš mi on donese rozkrojenou prodavačku, než prodavačka rozkrojený meloun, igelit oddělující prodejní plochu od skladu se rozhrnul. Obě bojovnice se na vteřinu zastavily mezi dveřmi a v obličejích se jim zračila hrdost. Ony to dokázaly! Meloun sice rozkrojily napříč a ne podél, ale copak jsem hlídač parkoviště, abych to řešila?

„Kterou půlku chcete?“ zeptala se černovlasá. „Určitě si vezměte tu menší, tu větší byste neunesla!“ láskyplně mi poradila. Vzhledem k tomu, že jsem před pár minutami unesla meloun celý, byla ta nedůvěra mírně překvapivá. Ale protože vím, co měla ta žena za sebou, nemohu se na ni zlobit. Vždyť mi ten meloun navíc mohla podat umolousanou rukou. Nebo rukou s uřezanými prsty. Poděkovala jsem jí tedy za její služby a na chviličku pocítila tu radost, s jakou odkráčela středem. Už ví, co dokáže. Překonala svůj strach. Vystoupila ze svého stínu. Dokázala nemožné.

Každý z nás máme svůj meloun na rozkrojení. A že jsou některé melouny obrovské a těžké! Možná i vy se toho svého bojíte, možná se ostrému řezu vyhýbáte. Raději se věnujete meruňkám a překládáte broskve z místa na místo. Dnes je ten den, kdy si můžete říct „Dost! Půjdu a rozkrojím svůj meloun. Já to dokážu!“ A já opravdu věřím, že to dokážete. I kdyby to mělo být napříč a ne podél.

Publikováno v ONA Dnes 17.7.2017

Autor: Zuzana Hubeňáková | úterý 18.7.2017 15:57 | karma článku: 26.81 | přečteno: 981x

Další články blogera

Zuzana Hubeňáková

Česká pošta zasahuje aneb Jak jsem málem dostala dárek k svátku

Že nám lidi často komolí jméno, je celkem běžné. Proto si v restauracích klidně sedáme ke stolu s cedulkou Rezervace Kubizňák, Holeňák, Juhaňák, případně Huleňák.

15.8.2017 v 15:33 | Karma článku: 38.80 | Přečteno: 3440 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Zásadní nedostatky v odolnosti České armády

Chorvati jsou milí lidé. Jejich pohostinnost je proslulá a index ožrání a přežrání návštěvy skoro stejně vysoký jako na Moravě.

1.8.2017 v 13:40 | Karma článku: 28.77 | Přečteno: 1585 | Diskuse

Zuzana Hubeňáková

Nesportovec jako ohrožený druh

Rychlé zhubnutí do plavek a čajová party s opravdovou vílou jsou dvě věci, o kterých se podstatně více mluví, než by se je dařilo zažít na vlastní kůži.

3.7.2017 v 9:01 | Karma článku: 32.94 | Přečteno: 3415 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Islamistický teror je jen kouřová clona

Jestliže je islamistický teror zvěstováním soudného dne, pak nemůže nemít svoji cenu. Oddělila se od Homo sapiens sapinens evoluční vývojová větev, kterou jsou muslimové? Čtěte grafomanské bláboly, budete moudřejší!

18.8.2017 v 17:13 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 168 | Diskuse

Milan Hausner

Na pískovišti, v hospodě i v parlamentu

Kvalita školy se probírá od pískoviště, hospody až po parlament; nyní před volbami budou nepochybně takové diskuze pokračovat a nabývat na síle.

18.8.2017 v 15:50 | Karma článku: 6.12 | Přečteno: 130 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I devadesátiletý politik může být modernista

Příkladem budiž současný tuniský prezident Beji Caid Essebsi (*1926). Usiluje o pokrok a rovnost mezi muži a ženami – a dostal se kvůli tomu do kontroverze s některými muslimskými učenci.

18.8.2017 v 15:05 | Karma článku: 6.72 | Přečteno: 116 | Diskuse

Pavel Kovařík

Strážníkem v osmnácti? Kde je problém?

Řady městské policie nově rozšíří mladí rekruti ve věku od osmnácti let. Kritici varují: "Jsou příliš mladí, nezkušení, podléhají emocím" Možná jo, možná ne. Problém vidím jinde. Problém je Škola.

18.8.2017 v 14:33 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 384 | Diskuse

Tomáš Gayer

S naší společností to není vůbec špatné!

Myslím, že s naší společností to není vůbec špatné, jak by se mohlo někdy zdát. Dnešní komentář pana Pehe na Seznamu cz je toho dokladem....

18.8.2017 v 11:05 | Karma článku: 28.30 | Přečteno: 954 | Diskuse
VIP
Počet článků 143 Celková karma 30.91 Průměrná čtenost 4378

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.