Proč nemám co do úst

Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...

(nápověda: je to chyták, dobrý steak je nenahraditelný). 

Všichni víme, že jestli smažit, tak na ghí a jestli se něčím pořádně naducnout, tak chia. Chiou. Chiaou. Chiami. Chia semínky, jsem chtěla říct!. Kdybyste někdy potřebovali rozehnat davy, stačí zařvat: „Mám glutamát sodný/bílý cukr/palmový olej a nebojím se ho použít!“.

Lidé zkrátka o jídle vědí téměř všechno. Přesto si dovolím přidat do diskuze ještě pět drobných detailů, které o stravování možná nevíte. Obzvlášť nemáte-li děti. Nebo je máte dobře vychované. I takové prý existují.

Tentokrát se odkloníme od obsahu talíře a zaměříme se na techniku stolování, když dovolíte. Konkrétně techniku stolování v přítomnosti dětí.

1. Jsou dny, ve kterých když v restauraci objednáte jídlo po každého člena rodiny, děti se ve svých porcích budou znechuceně rýpat, řeknou vám, že to jídlo, co o něm celou cestu do restaurace mluvily a pak si ho samy dobrovolně objednaly, vlastně nemají rády a že chtějí to vaše.

Vy máte dvě možnosti. V rámci výchovného procesu je ztlučete stočenýma novinama a namáčíte jim v jejich jídle čumák, dokud to nesní, nebo u vás po chvilce marného vztekání skončí talíř s jakousi kejdou, která se jmenuje Šéfkuchařovo sladké tajemství, ale měla se spíš jmenovat Šéfkuchařův hlen.

Bohužel ji musíte sníst, protože to pro Kristovy rány stálo sto pade za porci, což je mimochodem teda pěkná zlodějina, donést domů se to nedá, protože to má konzistenci soplu už teď a až to vychladne, tak to bude úplně nejedlé.

Děti na vás navíc naprosto nespravedlivě upírají zrak s němou výčitkou, protože jste jim objednali na jejich žádost pěkný blaf a ony to teda jíst nebudou, snězte si to sami a hlavně navalte ten kuřecí steak s hranolkami, co jste si objednali pro sebe.

2. Přijdou ovšem také dny, ve kterých když dvěma dětem objednáte jedno jídlo napůl, protože minule v podstatě nic nesnědly a vy jste svíčkovou zajídali podivnou kaší, o které jsme se už bavili, budou se hádat tak, že číšník nabude dojmu, že vaše děti jí jednou za čtrnáct dní a zavolá na vás sociálku.

Poté, co se porvou o každý kousek svého jídla, sežerou vaše jídlo a podívají se na vás vyčítavě, protože co to jako mělo být s tím odpíráním stravy vyvíjejícímu se tělu, které ke zdravému vývoji ze všeho nejvíc potřebuje vaše hranolky, které si dopřejete jednou za rok na výletě a ti malí smradi vám je zase sežerou.

Přivolaná sociálka vám napaří další trest za ty hranolky, protože ty jsou teda rozhodně málo chia. 

3. Pokud máte malé děti, je vysoce pravděpodobné, že jste strávili část života živi pouze na vychladlých zbytcích. Na talíři, který reprezentoval něco mezi snídaní a večeří, v horším případě letním piknikem a vánoční večeří, jste měli tři dny starý okousaný smažený sýr, kousek kuřecího, protože toho sýra bylo tak málo, že to nestojí za řeč a to kuře už tu je od čtvrtka, to taky nevydrží věčně, rýži, už ani nevíte proč, kyselými okurkami, protože zelenina je potřeba a žádnou jinou nemáte. No bodejď byste taky nějakou měli!

Kdy tak asi máte jet nakupovat, vždyť od devíti do jedenácti spí jedno dítě, od jednácti do tří druhé, od tří do šesti zas to první a vypakovat je z baráku trvá hodinu, což je na prd, protože v osm už jdou zase do vany a pak už je stejně všude zavřeno. Mňamku doplníte hrstičkou těstovin, protože už jsou taky potřeba dojíst a vy prostě nemáte sílu škrábat si brambory, když je lednice stejně plná zbytků.
Jen co si tu mňamku donesete na stůl, dítě, které je právě vzhůru a plně nakrmené kvalitní čerstvou stravou vám všechno sežere.

4. Je empiricky dokázáno, že se dítěti při jídle dostane do žaludku zhruba třetina porce. Zbytek je potřeba rovnoměrně rozetřít po stole, židli, oblečení, tváři, a rodičích. Nemalou část lepkavých jídel dítě nezapomene vetřít do vlasů.

Veškeré pokusy nechat ho po sobě ten svinčík uklidit, protože jen to ho naučí a příště to neudělá, protože už bude vědět, co práce je za neustálným uklízením stolu, kuchyně a okolí, jsou úplně marné, protože děti mají v určité fázi vývoje nějakou anatomickou vadu, která jim brání v tom, aby seděly klidně s nohama pod stolem a jedly nad talířem.

Určitě to nějak souvisí s evolucí. Děti, které jedly v jeskyni nad talířem, pod sebou měly míň krys a tudíž míň potenciálního jídla, takže v případě bídy zemřely hlady. Jejich matky sice zemřely dřív, protože je šlak trefil, ale koho to zajímá, rozmnožily se, tak ámen s nimi, už nejsou potřeba, ať jsi jdou, když mají slabé nervy.

5. Rodiče, kteří by si snad chtěli stěžovat na výrobní vadu svých ratolestí nebo je nedejbože chtěli reklamovat, budou sežráni celí. Minimálně v komentářích, protože si ty děti prostě úplně blbě vychovali a dobře jim tak.

Na závěr bych ráda podotkla, že všechny postavy v příběhu jsou smyšlené. Ani jednu ze situací jsem nikdy nezažila, moje dcery jsou báječné, precizně vychované, stravují se jako dámy a nikdy po sobě nezapomenou uklidit.

Na druhou stranu jsou dvě odpoledne a já na rozdíl od nich ještě nejedla.

Náhoda? Nemyslím si!