Děvčata, nevěřte jim aneb emancipovaný pohled na pohádky

Čtení pohádek je údajně pro děti velmi prospěšné. Tak já vám nevím…                                                                                                                  

Foto: komik.cz

Vždycky, když svým dvěma dcerám čtu pohádku o tom, jak princezna sedí v komnatě a trpělivě u paličkování čeká, až se laskavě dostaví nějaký chlápek odvedle, co před tím obrazil kdo ví kolik sousedek, aby ji ukázal, kde jsou schody a poučil ji o základech práce s klikou, budí se moje akční já a kříčí: „Ne! Nečetla jsi snad Hraběte Monte Christa, holka pitomá?! Vymysli plán úniku! Neseď tam a netvař se jak Mladá-dala-neví-komu a zdrhni!“ No pardon, ale jestli mi holky budou sedět od šestnácti do čtyřiceti v pokojíčku a unyle zírat z okna, maximálně strnule kynout každému pobudovi, co se podívá tím směrem, budu mít pocit rodičovského selhání.

Rozhodla jsem se proto zrevidovat dopad dětských knih na vývoj mých malých dcer a provést přísné roztřídění, případně okamžité odstranění závadné literatury z dosahu potomků.

Při bližším zkoumání textu o Makové panence, který by se mohl zdát na první pohled poměrně nezávadný, zjistíme vysokou míru manipulace a podsouvání behaviorálních stereotypů, konkrétně například v této pasáži:

Motýl Emanuel je tu, cylindr na stranu, a povídá:

„Jestli se, panenko, na mě zlobíš, tak se nezlob. Za všecko může jitrocel, protože on pořád: lízni si, Emanueli, a ještě trochu, a ještě aspoň kapičku…“

„Já se nezlobím,“ řekla Maková panenka.

Dále v příběhu Emanuela přepadne žízeň a Maková panenka, věrná družka nameteného motýla, vyrazí pro pár kapiček rosy. Samozřejmě se dostane do potíží, které ovšem motýl s dvěma promilemi nejenže nedokáže vyřešit, naopak situaci ještě zkomplikuje. Můžeme tedy na vlastní oči sledovat, jak je našim dcerám podsouváno, jak se mají chovat v případě nezodpovědného chování jejich partnera. „Já se nezlobím“ a začít podstrojovat, to má být návod k řešení takové situace? Tristní! Kniha byla z jasných důvodů okamžitě vyloučena ze seznamu povolené literatury.

Dnešní doba žádá činy. Kdyby Manka byla co k čemu, mohl být už Rumcajs dávno knížepánem. Takhle někde příštipkaří a i byť má sebevětší pravdu, může to vykládat tak roji včel, co se mu usadil ve vousech. Dnešní Manka by to jistě popadla za lepší konec. Namydlený Rumcajs, odvšivený, odvčelený a tak nějak celkově deratizovaný, vyběhl by z lesa směrem k Jičínu a motivován ke změně, zaměřený na cíl a soustředěný na výkon by provedl defenestraci, převzetí moci a nastolení lepších pořádků. Ten by zatočil se sumcem Holdegronem za pomoci vyhlášky směrem ke svazu rybářů, žádné mazání se s ním vlastníma rukama!

Taková Popelka, to je děvče činu! Chlapce si nenápadně vyhlédne, prohlédne a očuchá. Když projde testem, udělá promyšlený ženský trik ve smyslu „dělám fóry, ale když se budeš trochu snažit, mohl bys postoupit do druhého kola“ a nakonec skóruje. Použije jako prostředek k vítězství boty, z čehož jasně vyplývá, že boty jsou, milé dámy, základ úspěchu a je potřeba do nich hodně investovat.

Rozlícený emancipovaný blog zakončím další do nebe volající nestoudností, která se vyskytuje do omrzení ve všech pohádkách. Všimli jste si, v kolika pohádkách nebohá princezna příjde k hloupému Honzovi, či jeho bratranci princi (známe tu zchudlou šlechtu, kdo ví, co je zač), jak hluchá k violoncellu? Sněhurka, chudák otrávená, probudí se a první, koho uvidí, se mocí mermo cpe stát se jejím manželem. Dívka, ještě lehce zfetovaná bezva jabkem, nedokáže se efektivně bránit a zřejmě následkem poškození mozku v důsledku vystavení vlivu jedovatých látek, jí to příjde jako dobrý nápad. Ani se frajera nezeptá, jak přijel, jestli má chatičku a čím se živí tatínek. Až zpětně jí dojde, že si její mrtvolu chtěl vystavit, ale to už je ruka v nabíraném rukávě. To je tedy velmi nestandardní způsob seznamování, co myslíte?

To mi připomíná ještě jeden příběh. Šípková Růženka spí sto let (uznávám, že to je dost, ale lepší, než chodit šedesát let denně do práce), těsně po probuzení je ovšem taky vydána napospas chlapíkovi, co se tím směrem náhodou dotoulal a jediné co dokázal, bylo oslintávat spící dámu, z čehož se dá odvodit, že je úchyl. Jak můžete vidět, znovu je v podstatě zneužita, jelikož onen slavný „zachránce“ klidně využije jejího vděku a rozespalosti.

Poselství pro dnešní den je tedy jasné: 

Děvčata všech zemí – bděte!!

P.S. Napsáno na objednávku mého čtenáře MK.