Vesničanka v Praze aneb ztracená vítězka orientačního závodu aut
Foto: komik.cz
Lidé, kteří získali své řidičské oprávnění jako já v obci, která má stejný počet obyvatel jako Praha - Dejvice a žili převážnou část života ve vesnici, která má počet obyvatel jako Praha – Hlavní nádraží, jistě pochopí, že se vesničan v Praze za volantem může zpočátku trápit. V mém případě se jedná možná o zbytečný eufemismus. Netrápila jsem se jen tak trošku, mě fyzicky bolela už jen představa, že bych měla vyjet. A tak jsem raději zvolila strategii „z nouze cnost“ a stala se ekoložkou. Můj zelený trik byl ovšem brzy odhalen a já byla nucena sbalit se i se svou karbonovou stopou a vyrazit našim zánovním automobilem domácí provenience, elegantního avšak dráždivě atraktivního vzhledu, spolehlivé ač přiměřeně dravé povahy, moderní, i přesto však tradiční koncepce - Škodou 105L jménem Libuna za hranice naší čtvrti (snad nikoho nepřekvapí, že se jednalo o Bohnice). Jelikož jsem si Prahu skládala postupně jako puzzle (z metra znám Karlovo náměstí, z tramvaje Palackého náměstí a ejhle, po pár týdnech zjistím, že jsou sourozenci!) a celá skládačka zatím rozhodně nemohla být prohlášena za hotovou, bylo mi jasné, že si na výlet musím vyčlenit mnoho času a naplnit automobil dostatkem jídla a pití na celodenní výlet. Jsem zodpovědný řidič, den předem jsem tudíž zalehla už v sedm, abych se důkladně vyspala, bylo přece jen možné, že ujedu stovky kilometrů na území Prahy a podaří-li se mi najet na dálnici, prohlédneme si s Libunou i krásy Středočeského kraje.
Nutno podotknout, že ač se to tak někomu může jevit, nejsem z těch, co by si pletli levou a pravou ruku, nedokázali v domě najít východ a při houbaření se zařadili na seznam hledaných mezi praváky a bedly. Jednou jsem se dokonce zúčastnila orientační soutěže automobilů a naše posádka vyhrála! A to jsem, prosím pěkně, nezastávala funkci svačinářky vozu, anobrž jsem vystupovala ten den v roli navigátorky. Jsou na to svědci. Poznáte je tak, že ještě dnes trochu kroutí hlavou a tváří se udiveně.
Můj muž zvolil velmi drastickou metodu výcviku. S kamarádem si dal schůzku v restauraci v centru Žižkova, zadal mi souřadnice a připojil nekompromisní větu: „Dokud si mě nevyzvedneš, nejdu domů!“ Náš vztah byl tenkrát ještě příliš mladý na to, abych mu odvětila: „Tak to doufám, že máš sebou teplé spodní prádlo, noci jsou chladné“, případně jinou jedovatost. Zasedla jsem tudíž za volant a hnána láskou nakopla Libunu.
Že je láska slepá a jedince dočista zblbne, mi došlo, když jsem potřetí míjela Národní muzeum.
Restauraci U Houdků, která žila přímým přenosem live reality show „Najde ho, nebo stihneme ještě jedno?“ jsem znala. Věděla jsem, že se nachází v ulici Bořivojova jen pár kroků od Vysoké školy ekonomické. Kdybych tam měla dojít pěšky, nezaváhala bych ani na okamžik. Ale Žižkováci byli vždycky záludní, prošpendlili to své výsostné území jednosměrkami tak důkladně, že ač jsem byla na dosah ruky, ne a ne se trefit do správné odbočky, která by mě s ďábelským smíchem nevyvrhla znova za hranice Žižkova. V tu chvíli se ovšem ve mně probudily instinkty. Při třetím průjezdu kolem muzea jsem se rozhodla použít schopnosti nabyté životem na venkově. Bryskně jsem určila sever podle lišejníku na autech, která se o přejetí do jiného pruhu v nejhustší špičce pokoušela zřejmě už déle, (podle značek a řidičů s očima navrch hlavy zřejmě taky nebyli zdejší) stáhla okénko, což je se systémem „švihadla“ slušné cvičení a jako zábava mi to vystačilo zase až zpátky na Žižkov, a do šumícího velkoměsta zařvala: „Toho bohdá nebude, aby můj muž propil výplatu, protože jsem mešuge!“ Soustředila jsem všechno své úsilí a energii na cíl a povedlo se, přeprala jsem žižkovské jednosměrky! Zaparkovala jsem přímo před cílovým místem a za nadšeného potlesku štamgastů si vylovila toho svého zpod stolu, nechala si ho odnést na zadní sedačku a odvezla ho vítězně domů. (Teď jsem si zapřeháněla. Poprvé, maximálně podruhé. Seděl tam už lehce nervózní, protože mu bylo jasné, že to, co on propije a projí a já projedu, nám vytvoří mírný rozpočtový schodek.)
Nicméně zvítězila jsem. Vyrvala jsem Praze z chřtánu, co je mé. Ale jen tak pro jistotu doporučuju stěhování v co nejnižším věku. Existuje reálná hrozba, že vás totiž budou hledat čím dál později, pokud vůbec začnou.
Vyšlo upraveno v Auto.Idnes dne 23.8.2014
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Zuzana Hubenakova
Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný
Mít dítě přináší člověku mnohé radosti. Například malované obrázky, od lízátka ulepené pusy na tvář, pocit naplnění a nevýslovné lásky, nebo vši, neštovice, dětskou lepru (z dítěte sloupete druhé dítě vyrobené ze špíny) a kurděje.
Zuzana Hubenakova
Když se splaší amygdala
Než se člověku narodí děti, může propadnout mylnému dojmu, že všichni rodiče tak nějak přirozeně ví, co mají ve všech situacích týkajících se potomstva dělat. Příroda nám to přeci prozradí, myslí si ti lehkomyslníci.
Zuzana Hubenakova
Sousedi na zabití
Mít dobré sousedy je základ spokojeného života. Podle výzkumu britských vědců je to mnohem lepší, než mít špatné sousedy. Když to tvrdí ostrovní stát, který ani žádné sousedy nemá, je to jasná tutovka.
Zuzana Hubenakova
Jak se stát nedobrovolným emigrantem snadno a rychle
Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Zuzana Hubenakova
Do tajů ženské svatyně
Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Zuzana Hubenakova
O tom, jaké to je, když se něco nebo někdo srazí
Tento víkend jsem prodělala třídní sraz, proto si dovolím shrnout pár dojmů a zážitků. Taková událost vyvolává hodně emocí a je nutné nepodcenit přípravu.
Zuzana Hubenakova
Nákupy "značkového" zboží jsou přežitek
Nejsem od přírody příliš rozhodný člověk. Za celý život jsem se například nedokázala rozhodnout, jestli za mými problémy s váhou stojí osobní váha, zdravotnictví, složité dětství, nebo problémy se štítnou žlázou.
Zuzana Hubenakova
Takové ty dny, co bolí...
Vždycky, když můj den začne tím, že se se svými dětmi nepříjemným tónem bavím o technice čištění zubů a podobných zásadních problémech lidstva, říkám si, jak je dobře, že mě rodiče dali na studia.
Zuzana Hubenakova
Zdravotnický manifest 500 slov
Vážené zdravotní sestry, milí zdravotní bratři, sešli jsme se zde, abychom probrali záležitost, kterou již nemůžeme dále ignorovat.
Zuzana Hubenakova
O českém zdravotnictví
Teda to naše zdravotnictví, to je hrůza, vám povím. Na vlastní kůži pociťuji, jak děsivé následky může mít, když jste mu vydáni napospas.
Zuzana Hubenakova
Žena - hlava rodiny
Hlavní slovo může mít v rodině jen jeden, to je prokázaná věc. Když se král s královnou neshodnou, jestli je celer do polívky vhodný, intergalaktický konflikt je na světě než bys řekl „Je to dobré na potenci, tak jez!“
Zuzana Hubenakova
O tom, jak se mi neotevřel padák
Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.
Zuzana Hubenakova
Štědrej večírek nastal
Opilý kolega pokoušející se odjet domů na maketě Santova soba. Karaoke, při kterém vás vaše vlastní uši budou prosit, abyste si do nich nacpali kapesník a ten pak zapálili.
Zuzana Hubenakova
Matka nebo kosmonaut?
My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.
Zuzana Hubenakova
Ženy a jejich cykly
Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.