Mají to ti blázni zapotřebí, vláčet malé děti všude s sebou?!
www.funnyjunk.com
Omámeni špatnou pamětí a zfetovaní záchvatem fantasmagorických představ, začali jsme i my plánovat společnou rodinnou dovolenou. Máme dvě děti. Jsou malé. Kdyby byly tak tiché, jak jsou malé, krásně by se vyjímaly v zahrádce mezi maceškami jako rozkošní trpaslíčci. Přesto se dá říci, po troše vhodné medikace dospělým, případně po požití špuntů do uší (osobní recept: v uších mi vadí, tak je slupnu a zapiju flaškou rumu, perfektně to funguje!), že jsou to jedny z těch povedenějších dětí. Neaplikovala jsem dnes špunty, takže mluvím poměrně vážně.
Můj muž se před námi chodívá schovat do práce, má tedy občas naprosto scestné nápady ohledně aktivit s výše zmiňovanými. Plánování pak v hustých intervalech musí být usměrňováno, nadšení manželovo a můj děs tlumeny a pravidelně si vysloužím pohrdavé opovržení stran mého zpátečnického přístupu. Jelikož jsem žena trpělivá a kompromisy jsou mým koníčkem, jednou za čas nechám manžela zrealizovat jeho plány. Jeho překvapení bývá pak obvykle viditelné, až měřitelné.
Z našich severských končin jsme se vydali v rámci letního putování směrem na západ. Využila jsem příležitosti a navázala kontakt s dámami spolublogerkami Tinou Solanovou a Štěpánkou Bergerovou, abych je navštívila na jejich výsostném území. Obě výzvu přijaly s tím, že se sejdeme v Lokti, kde Štěpánka pořádala fotografický plenér. Mé nadšení bylo převeliké. Manželovi jsem několikrát vysvětlila, která je která, doplnila informace z Who is who a navrch přihodila fotografie. Stejně se mi pořád v datech ztrácel. Jeho zakalený pohled a orosené čelo jsem tedy přičítala stresu z pokusu zapamatovat si aspoň jména. Byla to horečka.
V horečném poblouznění navrhl, že když už jsme tak blízko, měli bychom se stavit v Bečově nad Teplou. Souhlasila jsem. Navrhl, že bychom mohli do zámku na prohlídku. Srdce mi poskočilo zděšením. Na prohlídku? Jediná prohlídka, na kterou jsem ochotná jít s těmi dvěma je prohlídka krčních mandlí! Čtyřletá dcera už s pohotovostním špuntovacím rohlíkem vydrží chvilku mlčet a povídání o nalezeném pokladu – Relikviáři svatého Maura, ji přímo nadchlo. S hrůzou jsem se však zahleděla na pusu osmnáctiměsíční dcery, která bývá zavřená výhradně jen, když ji chci nakrmit něčím, co se neslučuje s jejím dietním plánem. Jinak nepřetržite mluví (s výjimkou okamžiků, kdy zpívá). Ukázala mi všech šest zubů v širokém úsměvu, řekla „Já ťapat, táta boží!“ Tím pádem jsem byla sama proti všem. Tedy já a všichni účastníci výpravy, nicméně těch jsme se v té rychlosti zapomněli zeptat, co si o tomto geniálním nápadu myslí. Prohlídka byla krásná. Škoda, že jsem jí moc neviděla a hlavně neslyšela. Naštěstí jsme si mohly jít žvatlat vždy do prázdného pokoje před námi, takže si prohlídku užil střídavě vždy jeden rodič a jedno dítě (a s nimi všichni ostatní). V jednu chvíli jsem odvážně nahlédla do relevantní místnosti s maličkou v náručí a hned mě paní s obočím v tlakové výši napomenula, ať okamžitě (!) s tím dítětem(!) odejdu(!). Dcera jí se svým širokým úsměvem zamávala a bezelstně řekla: „Ahoj, bábo“, což situaci neuklidnilo, tak jsem radši vycouvala.
Při přejezdu mezi Bečovem a Loktem nám děvčata usnula, což jsem se rozhodla využít. Díky příznivému počasí jsme si mohli dovolit auto zaparkovat vedle kavárny se zahrádkou a dcery nechat dospat. Kávu si tím pádem můžeme konečně užít bez rezolutního: „Míchy, míchy!“, završeného vybryndáním většiny obsahu hrníčku na klín. Zatímco jsem si v duchu vychutnávala povzbuzující chuť kávového moku a těšila se, až si opláchnu obličej zbrocený potem z traumatického zážitku na Bečově, manžel, třímající v rukách volant a tedy i náš osud, zamířil do kempu na pivo. Do kempu! Na pivo! Až si příště budu chtít vzít skauta, připomeňte mi tenhle příběh, prosím.
Po tom, co se děti posílily do sytosti vydatným spánkem, manžel osvěžil pivem proti horečce a já si odrovnala zase pár chuťových buněk podivným umělohmotným nápojem, vyrazili jsme na plánovanou večeři. Zpočátku se zdálo, že si s ostatními budu výborně rozumět. Manžel totiž odvedl děvčata zkoumat krásy loketského náměstí. Po jejich návratu však bylo jasné, že nejen, že si já nebudu rozumět s lidmi u stolu, nebudou si rozumět ani lidé v celé restauraci a mám takový dojem, že dodnes mají loketští obyvatelé poněkud zalehlé v uších. Díky bohu za to, že Tina má psa a kočku. Jinak by jistě těžko chápala, proč se při donesení její porce naše maličká ďábelsky zasmála, pronesla jejím směrem: „Masooooo!“ a chtivě jí poslintala talíř (můj odsunula jako naprosto nevhodný). Starší dcera se zase vrhala na všechny zúčastněné fotografy a protože se jí ohromně líbili, chtěla se s nimi objímat. Přítomné pány to maličko mátlo. Já se neustále snažila vyndat jedno děvče Tině z talíře a druhé úplně cizímu pánovi z náruče. Obojí bylo marné. Manžel upadal do šoku a jen mechanicky odstraňoval z dosahu nože, protože to vypadalo, že jestli Tina té maličké hladové kousek masa okamžitě nedá, půjde po ní nekompromisně i za použití nepovolených prostředků. Po pár pokusech dokončit větu jsme raději odvlekli do auta děti, které začaly předvádět scénku „Unavené dítě“. Odjížděli jsme před osmou. Děti usnuly kolem půl jedenácté.
Máme po dovolené novinku - maličká se začíná učit jíst sama. Nesnese, když ji někdo krmí, nepřipustí ani přidržování misky s jídlem. Sama si nabírá na lžičku jídlo, a když se jí to povede, nadšeně plácá ručičkama (aniž by odložila lžičku plnou jídla) a dožaduje se pochvaly. Jednou rukou se jí tedy snažím korigovat ručičku se lžičkou, druhou rukou rychle chytám jídlo do kapesníku, třetí rukou se snažím zabránit, aby se miska dostala do blízkosti jejího lokte a tím pádem na zem, čtvrtou rukou si vytírám guláš z očí a zbývajícíma rukama lomím nad hlavou.
Myslím, že je čas vyrazit s rodinou do nějaké hodně dobré restaurace na oběd.
P.S.: Tímto se omlouvám všem, které jsme v průběhu naší dovolené viděli, ale neslyšeli. S Tinou a Štěpánkou si všechny ty důležitosti napíšeme, případně provedeme opravný pokus. Bez dětí!
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Zuzana Hubenakova
Lepší je být zdravý a bohatý než chudý a nemocný
Mít dítě přináší člověku mnohé radosti. Například malované obrázky, od lízátka ulepené pusy na tvář, pocit naplnění a nevýslovné lásky, nebo vši, neštovice, dětskou lepru (z dítěte sloupete druhé dítě vyrobené ze špíny) a kurděje.
Zuzana Hubenakova
Když se splaší amygdala
Než se člověku narodí děti, může propadnout mylnému dojmu, že všichni rodiče tak nějak přirozeně ví, co mají ve všech situacích týkajících se potomstva dělat. Příroda nám to přeci prozradí, myslí si ti lehkomyslníci.
Zuzana Hubenakova
Sousedi na zabití
Mít dobré sousedy je základ spokojeného života. Podle výzkumu britských vědců je to mnohem lepší, než mít špatné sousedy. Když to tvrdí ostrovní stát, který ani žádné sousedy nemá, je to jasná tutovka.
Zuzana Hubenakova
Jak se stát nedobrovolným emigrantem snadno a rychle
Odjet na letní dovolenou k moři je obvykle počin uklidňující plný slunce, nicnedělání, čtení knih a nadměrné konzumace jídla a pití. Pokud nejste Marek a nemáte smůlu jako on.
Zuzana Hubenakova
Do tajů ženské svatyně
Každý, kdo tvrdí, že jsou ženy nerozhodné a slabší v kombinatorice, plete se stejně jako ten, kdo je přesvědčen, že stačí stehna masírovat sajrajtem za pět set a tuk se s celulitidou vezmou za ruce a odejdou.
Zuzana Hubenakova
O tom, jaké to je, když se něco nebo někdo srazí
Tento víkend jsem prodělala třídní sraz, proto si dovolím shrnout pár dojmů a zážitků. Taková událost vyvolává hodně emocí a je nutné nepodcenit přípravu.
Zuzana Hubenakova
Nákupy "značkového" zboží jsou přežitek
Nejsem od přírody příliš rozhodný člověk. Za celý život jsem se například nedokázala rozhodnout, jestli za mými problémy s váhou stojí osobní váha, zdravotnictví, složité dětství, nebo problémy se štítnou žlázou.
Zuzana Hubenakova
Takové ty dny, co bolí...
Vždycky, když můj den začne tím, že se se svými dětmi nepříjemným tónem bavím o technice čištění zubů a podobných zásadních problémech lidstva, říkám si, jak je dobře, že mě rodiče dali na studia.
Zuzana Hubenakova
Zdravotnický manifest 500 slov
Vážené zdravotní sestry, milí zdravotní bratři, sešli jsme se zde, abychom probrali záležitost, kterou již nemůžeme dále ignorovat.
Zuzana Hubenakova
O českém zdravotnictví
Teda to naše zdravotnictví, to je hrůza, vám povím. Na vlastní kůži pociťuji, jak děsivé následky může mít, když jste mu vydáni napospas.
Zuzana Hubenakova
Žena - hlava rodiny
Hlavní slovo může mít v rodině jen jeden, to je prokázaná věc. Když se král s královnou neshodnou, jestli je celer do polívky vhodný, intergalaktický konflikt je na světě než bys řekl „Je to dobré na potenci, tak jez!“
Zuzana Hubenakova
O tom, jak se mi neotevřel padák
Pokud máte pocit, že jste pro okolí prakticky neviditelní, všichni tuší, že jste, ale doopravdy vás zaregistrují, až když uděláte nějaký průser, jste buď matka, nebo krtek, co dělá hromádky, kde nemá.
Zuzana Hubenakova
Štědrej večírek nastal
Opilý kolega pokoušející se odjet domů na maketě Santova soba. Karaoke, při kterém vás vaše vlastní uši budou prosit, abyste si do nich nacpali kapesník a ten pak zapálili.
Zuzana Hubenakova
Matka nebo kosmonaut?
My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.
Zuzana Hubenakova
Ženy a jejich cykly
Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.