Chcete dítě? Pořiďte si psa!

Pořídit si štěně, aby se člověk naučil zodpovědnosti a připravil se na příchod děťátka, je výborný nápad. Pokud tedy dokážete stvořit dítě, jemuž stačí jednou denně nasypat do misky granule. 

Potkala jsem za svůj život pár lidí, kteří tvrdí, že dítě zvládnou jako nic, protože už přece mají pejska. Péče o psa se s péčí o dítě podle nich téměř shodují. Rozhodla jsem se požádat dobrovolnický pár, aby se mnou provedl testování výše zmíněného tvrzení. Pokus probíhal po dobu jednoho a půl roku. Projdeme si spolu výtah z výsledné publikace „Dítě kouše, i když neštěká“, která završila naši náročnou práci a odhaluje některé nevídané skutečnosti. Pro přehlednost jsem rozdělila výstup do několika následujících bodů. Z důvodu objektivity neformulujeme žádný závěr, tento necháme na uvážení čtenáře.

1. Pořízení dítěte versus pořízení štěněte

Nastudovali jsme mnoho materiálů ohledně výběru správné rasy. Ukázalo se, že zatímco výběr psí rasy je doprovázen řadou zapeklitých otázek, většina lidí má ve výběru jediné správné lidské rasy jasno okamžitě. Přesto výzkumný tým nabyl dojmu, že každé dítě je jiná ves a ani „správná“ rasa nepředurčuje výstavní model chování.

Proces pořízení štěněte vyžadoval velké soustředění a zvažování alternativ. Pořízení dítěte vyžadovalo flašku Tramínu a volný kvartýr. V této fázi tedy dobrovolníci označili variantu „dítě“ za podstatně příjemnější a snazší. Tento výsledek po devíti měsících přehodnotila žena v páru a důrazně trvala na odstranění slova "snazší".

2. Chování dítěte versus chování štěněte

Dítě neožírá papuče. Naopak ožírá matku v oblasti prsou, což ovšem kupodivu vadí míň, než kdyby se jí pustilo do obuvi. Štěně obuv ožírá a co hůř, neštítí se ani poněkud fekálnějších útoků na majetek figurantů. Začíná se nám ožírat i otec.

Dobrovolníci ocenili, že dítě na rozdíl od psa není v základním vybavení opatřeno ostrými zuby. Tento výsledek zhruba po jedenácti měsících přehodnotila žena v páru a důrazně trvala na začlenění věty „Dítě kouše, pes už méně“.

Oba pozorované vzorky vykazovaly urputnou snahu o požití svěřených předmětů bez ohledu na jejich stravitelnost.

Zvukové projevy dítěte byly výraznější. V některých okamžicích vyprovokovaly štěně k táhlému vytí. Zajímavý postřeh – další v řetězci vyprovokovaných k vytí je otec.

Obě mláďata ani na výslovnou žádost nerespektují potřeby dobrovolníků.

3. Strava dítěte versus strava štěněte

Pokus testovaného páru po odstavení obou živočichů od mateřského mléka, krmit je jednou denně granulemi pro mláďata, byl násilně přerušen zpátečnickým pediatrem bez kapky citu pro vědeckou práci. Pro porovnání výsledků kvality stolice a lesku srsti po požití granulí pro mláďata proto chybí polovina testovacího materiálu. Dítě po celou dobu pokusu vyžadovalo různorodou stravu, a přesto nedosáhlo ani po roce a půl dennodenního přísunu doporučené stravy kvality srsti štěněte. Vyvolalo naopak další vědeckou otázku k bádání, a to zda rozvařené ovoce nemá vliv na plešatost.

4. Péče o dítě versus péče o štěně

Oba testované vzorky si po celou dobu výzkumu vynucovaly velkou účast opatrovníků. Empiricky bylo prokázáno, že pes vykazuje rychleji známky samostatnosti. V jedné oblasti však zaostává – jeho exkrementy se musí sbírat i po dosažení dospělosti psího jedince. U lidí se tato nepříjemná povinnost obvykle v řádu desítek let odbourává.

Opakované předčítání leporel otravuje psa stejně jako čtenáře. U dítěte byla zjištěna fascinující potřeba tuto oblíbenou činnost opakovat. U čtenáře tato potřeba prokázána nebyla. Pes preferuje spíše opakované házení balónkem. Čtenář a házeč v jedné osobě podle svých slov preferuje diazepam.

Dítě je náchylnější k nemocem než štěně. Pes se proti nemocem běžně očkuje. Dítě se může očkovat také, ale momentálně to nedoporučují módní trendy.

Pes projevuje radost při návratu opatrovníků a smutek při jejich odchodu. Při odchodu matky od dítěte navíc projevuje smutek otec. Při jejím příchodu pak projevuje otec ještě větší radost než pes.

5. Finanční náročnost pořízení dítěte versus pořízení psa

Dítě je obvykle zadarmo. S dítětem, které bylo pořízeno za peníze, se nový majitel nemůže příliš ukazovat na veřejnosti. U psů je to přesně naopak.

Pes má mnohem nižší spotřebu oděvů. Za vinu přikládáme výše zmiňovanému nedostatečnému osrstění dítěte.

Pro zajištění přijatelného chování psa na veřejnosti potřebujeme obvykle vodítko, náhubek a piškoty. Po dobu pokusu se nepodařilo zjistit, jak by se dalo dosáhnout toho samého u dítěte. Piškoty nepiškoty.

6. Odkládání dítěte versus odkládání štěněte

Dítě přivázané před samoobsluhou přitahuje podstatně větší pozornost, než stejně zabezpečený pes.

Babička dítěte přijímá možnost dítě hlídat s nadšením. Babička štěněte bývá těžko k dohledání a vykazuje známky nervozity, je-li volána k zodpovědnému jednání.

Vzhledem k důsledku obou sledovaných kritérií považujeme za výhodnější pořídit si dítě. A babičku.

7. Úplné zbavení se dítěte versus zbavení se štěněte

Čistě pro to, abychom zahrnuli všechny myslitelné aspekty a náš výzkum byl tedy nenapadnutelný, pokusili jsme se přesně po roce legálně zbavit obou vzorků. Zjistili jsme, že dítě přivázané před samoobsluhou přitahuje vážně velkou pozornost. Následujících šest měsíců byl celý tým vědců rozptylován policejními složkami a pracovnicemi sociálního úřadu.

8. Genetická stopa

Po určité době začalo dítě vykazovat jisté znaky podobnosti s rodiči. Psovi to zabralo déle, ale nakonec se to podařilo také. Po roce péče o oba svěřence začala být matka k nerozeznání od svého šarpeje.

9. Subjektivní dojem ošetřovatelů

Po sérii testování tzv. hard skills obou sledovaných jednotek jsme se dostali k otázkám subjektivního vnímání soužití se psem a dítětem. Testovací arch jsme však překvapivě našli nevyplněný. V jeho horní části byla pouze rukou dopsána věta: „Pes neumí říct Máma.“ Považujeme tuto větu za zavádějící, jelikož pes neumí říct ani „rododendron“ a to překvapivě nevadí. Odpověď připisujeme hormonálním výkyvům testované matky.