Otázka na sklony k alkoholismu je pěkná. Osobně jsem obdržel ovšem hezčí otázku, a to, zda mám sebevražedné sklony. Poté, co jsem se ujistil, že vlastnictví sebevražedných sklonů není nezbytně nutnou podmínkou pro obsazení vytoužené pozice, jsem ze všech odpovědí, které mě napadly, vybral tu, že dosud jsem na sobě sebevražedné sklony nepozoroval. Ovšem řekl jsem to smutným hlasem, díky čemuž jsem dané místo získal.

Vybídnout uchazeče k tomu, aby vyjmenoval své slabé a silné stránky, je ukázka personalistické nešikovnosti a personalista/personalistka by měl/měla sám/sama sobě dát za ni pořádnou facku. Jedna taková personalistka četla otázky robotickým hlasem z papíru, díky čemuž jsem věděl, že tato krucielní otázka přijde. Proto hned, jakmile ji položila, jsem jako své silné stránky vyjmenoval všechno, co bylo v popisu pozice uvedeno jako požadavky na kandidáta, a seriózním hlasem, kvůli kterému mě v minulosti někteří lidé měli za pohřebního řečníka, jsem dodal: "A navíc jsem ještě o šedesát pět procent - dle jiných měření až o sedmdesát dvě procenta - hezčí než ostatní kandidáti na tuto pozici," což škrobenou a odtažitou personalistku rozhodilo natolik, že si to zapsala mezi mé přednosti. A navíc to červeně podtrhla.

Důležité je, jak personalistka představí sebe a ostatní účastníky pohovoru na straně zaměstnavatele. Pokud začne slovy: "Po mé pravé ruce je náš obchodní ředitel Šoukal, po mé levé ruce náš finanční ředitel Píchal a moje jméno je Lucie Povolná," měl by kandidát dostat desetiminutovou (v mém případě pětadvacetiminutovou) pauzu na smích. Rovněž pokud se příslušný ředitel jmenuje Jindřich Pytel, je lepší, když jej u pohovoru zastoupí někdo jiný.

Taková situace může ovšem nastat i ve chvíli, kdy pohovor vedou dva muži na straně zaměstnavatele, zejména pokud se jeden z nich jmenuje Liška a druhý zajíc. Nejsou to pro uchazeče zrovna jednoduché okamžiky.

Ale i mne tento článek inspiroval k vlastnímu článku, který vyjde v únoru 2017.

Vypadá to, že toto už článkem je. Nezastavit tě rozsah komentáře, jistě bychom se ještě leccos dozvěděli Únor 2017 si rozhodně píšu do deníčku a nemohu se dočkat.

Jinak muž byl jednou na jednání s panem Salátem a panem Sádlem. Intuitivně inklinoval k Sádlu

-Dobrý den, mě posílá paní Hamáčková ohledně té pozice Tajného Ctitele

-Vzdělání?

-Střední romantické učiliště a pak mám ještě dvouměsíční kurs v lichocení

-Předchozí zaměstnání?

-Executive Massage Engineer v ženském basketbalovém oddíle

-Ovládáte nějaké jazyky?

-Ten svůj. Ale opravdu výborně...

Ta poslední věta je klíčová - bereme Vás!

Toto je velká legrace článek. Ale situace v HR je už není tak. Já mám kousek štěstí, že já rodilý Anglicky mluvčí jsem. Ale interview ve Čeština bylo prachpříšerné, nechte mě říct.

Františku, né že byste to neuměl, to nemohu říct...

Zuzko, jsem ráda, že toto téma jde již naštěstí okolo mě bez povšimnutí....Už jen ta otázka na mé klady a zápory by působila jako ve vyhlášené koridě -pohovor by byl u konce. Přece tam nebudu sedět celé dopoledne proto, abych někomu vyprávěla, jak jsem dobrá....

Přesně! To aby si člověk udělal doma seznam dobrých vlastností, že jo. Prostě úplný skvost!

díky vašemu rozboru pohovoru, drahá semestro, teď přemýšlím, jak já se na úřednickou pozici, kterou zastávám, vlastně dostal...podotýkám, že od soustruhu....

nevím, jak ty, milý Františku, já v zásadě nehodou

Skvělé,Zuzko (mám psát..jako vždy, nebo radši ne, abys nebyla nafrněná?:-))

Nejhorší byl asi pohovor formou assesment centra,či jak se tomu nadává. Na pozici pokladníka v bance jsme absolvovali dvouhodinový pohovor, s psychotesty, pak nějaké testy, jestli umíme rychle sčítat a odečítat a navrch ještě prezentaci ve skupinkách, kdy jsme měli za úkol prodat klientovi třeba pytel shnilých brambor.

No to muselo být úžasné až báječné! Skákali jste v rámci společenských her taky v pytli? I s těmi shnilými bramborami?

Milá Zuzano, jménem všeho lidu Vám důrazně zakazuji ucházet se o nějaké místo soustružnice! Budete celou šichtu makat a pak Vám nezbyde čas na psaní! Vaše blogy si nějakou imperialistickou strojírnou rozvracet nenecháme !!!

Vaši připomínku jsem předložila domácí radě s jasným požadavkem o doživotní uvolnění z výdělečných povinností. Zatím probíhá vyjednávání, stále je to nerozhodně. Manžela se mi povedlo zamknout v koupelně, čímž jsem se po pár hodinách dostala do argumentačního vedení. Vylezl však oknem a podává protinávrhy. Je to drama, budu vás informovat o průběhu jednání.

Sloužím lidu!

Nevím, jestli tu personalistku, s níž jsem si onehdá pohovořila na nepřijímacím pohovoru, zajímaly intergalagtické lety, ale evidentně na něčem frčela. Když jsem jí na otázku, zda německy hovořím jako rodilý mluvčí, odpověděla, že to by měl asi posoudit právě rodilý mluvčí, ale že spíš ne, neboť neumím německy nadávat, tak se velmi zasmušila. Oznámila mi, že je to škoda, protože ve firmě musí každý mluvit jako rodilý němec, a že mým přímým nadřízeným by měl být Angličan, který neumí moc česky a ani slovo německy. Nechápala, že nechápu, načež mi zadala, že mám napsat německy článek o cloud computingu. Myslím, že o mém nepřijetí bylo rozhodnuto už v momentě, kdy jsem se jí zeptala, zda mám do textu zapracovat i nějaká sprostá slova, aby mohla lépe posoudit, zda umím německy jako rodilý mluvčí.

Doufám, že jsi při odchodu zasyčela mezi zuby "Scheisse!"

Senior satanista by se znamenitě uplatnil v líhni hadích vajíček.

Pokud by nedostal depku a neudělal si je na slanině

Vtipné a výstižné Kdybych já napsala podobný článek, z druhé strany, tedy ze strany uchazeče o zaměstnání, to by byl nakonec seriál na pokračování! A stejně by mi některé pasáže nikdo nevěřil. Sama, když si vzpomenu na některé momenty u pohovorů, dodnes nechápu, že se vůbec něco takového, neuvěřitelného, mohlo odehrát...A ty zážitky s personalisty ve firmách! (tedy mám na mysli čistě pracovní, ano...)

Tak šup, šup! Už ať je to zpracované