Já jsem vezl kdysi rodinu v zimě z Krušných hor domů trabantem a ten začínal dodělávat a chcípat. Zvedl jsem kapotu, po čase vzteky zahodil nářadí do příkopu a tehdy se manželka osmělila a řekla: Přemku a to je normální, že tu běhají takové jiskřičky? Běhaly, po bakelitovém izolátoru jedné zapalovací cívky. Takže jsem vzal hadr, vytřel to do sucha a pokračoval mlčky a zahanbeně v jízdě. Tedy předtím jsem ještě vyhrabal z bláta nářadí....

Není nad to, řešit problémy v klidu a s rozmyslem.

A teď si představte, že můj muž touží vlastnit nějakou starou Škoduli, protože mu okamžiky opravování v pangejtu chybí!

Tak mu ji dopřejte, muži si musí hrát!

A to já zas nejsem jeho šéf. Může si hrát s čím chce. Akorát ji nemá kam dát. Ale že to nechápu, to přiznám myslela jsem, že klucí chtějí co nejlepší auto. Ten můj ovšem patří mezi ty, co chtějí co nejhorší, aby měli co řešit

Zuzko, vy holky nepochopíte tolik věcí ;-) Třeba to, že někteří muži se kromě žen občas zamilují i do aut. A některým se i povede si tu svoji lásku pořídit. Já se takhle zamiloval do jednoho auta ještě dřív než do první holky - bylo mi nějak okolo 7let. Holčičí lásky pominuly, láska k tomu autu zůstala dodnes. Jen jsem v průběhu let rozšířil počet kusů, což mé okolí nechápe. Ale letos snad už konečně dojde na aspoň částečnou renovaci prvního kusu. Takže vašeho manžela chápu a tímto ho zdravím.

Vyřídím, bude rád, že má podporu A to, že to nechápu, neznamená, že to nesnesu. Problém je ten prostor, kde by si mohl hrát. A je mi jasné, že pokud si pořídí garáž někde stranou, tak ho několik let neuvidíme. Láska je láska

Trabant to je sranda. Ten jede klidně i na jeden válec. Pravda, ne do kopce. To uveze jen řidiče a ještě na plný plyn. Ostatní ven a tlačit.

Na druhou stranu, stačí se naučit řešení asi kolem deseti standardních závad a nic vás nikde nepřekvapí.