Jako bývalý sportovec jsem před třemi roky zjistil, že jsem lenoch a špekoun. No, jenže co dělat, když milujeme jídlo? Tak jsme začali s manželkou běhat. Dneska běháme 40 resp. 60 km týdně, ja kdy. Dvacet kilo dole a hlavně, můžeme jíst, co chceme. Ne, že bych z toho běhání byl odvařenej. Nějaké orgastické stavy, jak někdo pociťuje, to tedy ne. Ale vždy se nějak donutíme. Prostě, každý pohyb je dobrý.

No teda panečku! Zhubnout dvacet kilo, to tedy tleskám.

Já se hýbu velmi ráda, akorát velmi blbě. Ale k běhu jsem ještě nějak nedozrála. Ovšem jelikož to vypadá jako národní sport, asi mu dám šanci

Běhání je fajn, o tom žádná. Má to ale 2 háčky. Začnete-li zdraví, dříve nebo později vás zradí kolena nebo kyčle. No a začnete-li s načatými koleny či kyčlemi, je to ještě horší. Koneckonců i pan profesor Pirk nedávno prohlásil, že běháním si nikdo roky nepřidá, ale určitě si zhuntuje klouby na dolních končetinách.

Všechno se má dělat s rozumem. Pan Pirk také řekl, že běhání nepřidává roky, ale prodlužuje tu kvalitní část života. Jinak klouby? Zatím dobrý. Ti s nadváhou je huntují taky a možná víc.