Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O zlatých cihlách a zvýrazňovačích

4. 08. 2016 12:47:46
Zaklepala na dveře, ukázala na mě kostnatým prstem a nakřáplým hlasem opotřebované poběhlice zlostně zasyčela: „Jsi na řadě!“ Byl to ten typ, se kterým si začal skoro každý, aby ji pak na stará kolena s radostí opustil.

Na první pohled bylo patrné, že ta holka má hodně za sebou a že si je vědoma, že nemá co ztratit. Ve tváři se ji navždy otiskla bolest všech těch chvil, kdy byla její čest pošlapána. Nespočetněkrát už ji vzývali, hledali a prosili o ni na otlačených kolenou. Usmrkané nosy tlačili k jejím sukním a škemrali o trochu přízně. Když jim pak svou náruč otevřela, poplivali ji, pošpinili a zle pomluvili. Někteří s ní usínali, jiné pomyšlení na ni budilo ze spaní. Snad každý zažil ten okamžik, kdy ji až bolestně potřeboval. Představoval si, jak ji bude mít, jak se k ní pevně přimkne a už ji nikdy nepustí. Už v tu chvíli ale téměř všichni mysleli na to, jak ji zneužijí. Jak z ní vyždímají maximum a ošidí ji, jak jen to půjde.

Ano, přišla ke mně Paní Práce.

Já teda práci nikdy nešidila. Nebo si na to aspoň nevzpomínám.

Že bych s ní musela usínat, to teda taky ne. Možná v ní... no, pojďme od toho. Důležité je, že si teď spolu zase můžeme změřit síly. Je tomu pár dní, co jsem po mnoha letech postavila zase k soustruhu. K bankovnímu soustruhu.

Když jsem dostala nabídku pracovat v bance, převelice jsem se zaradovala. Předpokládala jsem, že v ní panují podobné podmínky jako v pekárně, tedy že zaměstnanci mohou v pracovní době neomezeně konzumovat všechno, co jim projde rukama. Připravila jsem se tedy na to, že si budu osm hodin připalovat doutníky pětitisícovkama, ze zlatých cihel postavím komín a pak ho budu s radostným výskáním bourat a ze zlatých prutů si upletu košík. Prostě typický den bankovního zaměstnance. Zapomněla jsem se pořádně přeptat, co bude náplní mé práce, ale tak nějak intuitivně jsem si představovala, že vyfasuju vidle a budu přehazovat hromady peněz, aby neplesnivěly odspoda. Protože tak nějak to tuším bylo u Strýčka Skrblíka.

Pro případ, že bych si mohla v rámci zaměstnaneckého programu nakoupit peníze s padesátiprocentní slevou, vzala jsem si první den do práce velkou kabelku (nůši jsem zavrhla, nešla mi k polobotkám). Když mi šéf ukázal vozík na převoz rozměrných věcí, mé srdce zaplesalo. Trochu mě trápilo, že jsem v práci tramvají a jestli urve někdo vozík přede mnou, bude mě od vlečení patnácti kil neoznačených bankovek notně bolet pravé rameno, ale rozhodla jsem se, že nebudu hledět na překážky a k celé věci se postavím čelem. Zajímavé je, že na rozdělování výdobytků čekám už několik dní a nic. Asi na mě zapomněli s rozvážkou. Zítra už to musí vyjít.


Jak asi tušíte, jsem bankovní novicka, o práci jako takové však něco málo vím. Dovolím si s vámi sdílet pár postřehů. V práci můžete mít spoustu úžasných věcí, jako třeba nástěnku, pressovač nebo skvělý kolektiv. A já smolař zrovna narazím na skvělý kolektiv. Nevadí, udělám si odvar z tisícovek a výrobky vystříhané z bankovek nalepím žvýkačkou na zeď.

Zajímavé a mírně alarmující zjištění jsem zaznamenala po poledni. Vypadá to, že se v práci nesmí spát po obědě. Spát po obědě je zdravé. Práce je tedy nezdravá. Měli by to psát na jejím obalu. Už to někdo řekl ministru zdravotnictví?

Co mě ovšem zarazilo nejvíc je, že bych tam měla jít zas. To teda moc nechápu, už jsem tam přece byla. Do kina se přece taky nechodí každý den a přitom je to místy zábavnější. Podle mě by se na mě i mnohem víc těšili, kdybych chodila nárazově a bez varování. To by bylo radosti! To by bylo vítání!

Dobrá zpráva ovšem je, že mi kolegyně řekla, že se to evidentně všechno naučím rychle. To znamená jediné – pít v pracovní době se může. Jinak nechápu, jak by na to přišla.

Přímo skvělá zpráva navíc je, že mám na stole zvýrazňovače, a když se k nim otočím zády, jsou tam pořád a navíc jimi nemám pomalovaný stůl i židli. To by se mi doma nestalo. V práci jsem to udělala schválně několikrát a fakt – funguje to, jsou tam pořád. Jednu jsem pankáčsky nechala dokonce otevřenou, a přesto nebylo potřeba likvidovat následné škody.

Ovšem nejsilnější zážitek přišel hned zpočátku mého pracovního nasazení. Přišla ke mně kolegyně, upřela na mě natěšeně zvídavý zrak a zeptala se: „Tak ty jsi TA Hubeňáková?“ Skromně jsem se zarděla, pokorně zapíchla oči do podlahy (ne doslova!) a přikývla. Už se to ví. Přišla slavná spisovatelka. Hvězda hvězd. Nedá se nic dělat. Máme to těžké, nejednou jsme o tom s kolegyní Rowlingovou debatovaly. Jsem TA Hubeňáková.

„Mně to jméno bylo hned povědomé! Hned jsme si tu všichni říkali, že to jméno známe.“
No jo. To se nedá nic dělat. Do tramvaje už nemůžu, fanoušci jsou všude a jistě by mě tuze obtěžovali.
„To jste jistě nějak příbuzná s panem ředitelem Hubeňákem, že jo?“

Jo aha. Kdysi jsem pravda slýchávala o bratranci, co dělá v bance. Tak už vím, ve které. No nic. Jdu na tramvaj. Navíc bez vozíku.

Zážitky po nedokončeném prvním týdnu jsou tedy smíšené. Zvýrazňovače jsou jasné plus, ovšem pan ředitel Hubeňák by se teda mohl trochu vyklidnit a přestat na sebe tak hystericky upozorňovat, narcis jeden. No ne?

Autor: Zuzana Hubenakova | čtvrtek 4.8.2016 12:47 | karma článku: 34.40 | přečteno: 3509x

Další články blogera

Zuzana Hubenakova

Blues o tlustých pažích

Nač chodit kolem horké kaše, je potřeba se postavit čelem k jistému opomíjenému tématu. Tímto společensky přehlíženým předmětem diskuzí jsou... tramtadadáááá: tlusté ruce.

18.10.2017 v 13:34 | Karma článku: 33.07 | Přečteno: 2438 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

V Británii je to na levačku

Pro všechny, co by rádi navštívili Velkou Británii před tím, než bude ostrov obehnán ostnatým drátem a do tunelu k pevnině Britové začnou nalévat horkou smůlu, jsem zachytila pár postřehů z poslední návštěvy.

6.10.2017 v 13:06 | Karma článku: 43.03 | Přečteno: 7946 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

19.9.2017 v 14:18 | Karma článku: 32.04 | Přečteno: 2829 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

František

Je to zhruba měsíc, co se stala velmi zvláštní věc. Celou tu dobu mi vrtá hlavou a nemohu na ni přestat myslet.

7.9.2017 v 12:18 | Karma článku: 30.88 | Přečteno: 2238 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Stručný vzkaz všem nevolícím voličům

Je známým faktem, že nízká volební účast nahrává extrémistickým subjektům. Proč? Protože otrávený umírněný volič se na to prostě vykašle, kdežto naštvaný příznivec extrémistů jde a na just jim to tam hodí.

20.10.2017 v 18:39 | Karma článku: 17.14 | Přečteno: 436 | Diskuse

Jaroslav Čejka

Zvítězí pravda a láska, anebo lež a nenávist?

Kdyby bookmakeři přijímali sázky na odpověď na otázku v titulku, vsadil bych směle na vítězství lži a nenávisti. Proč? Protože lídři všech favorizovaných stran nám předváděli především lži, nenávist a osočování svých protivníků.

20.10.2017 v 16:13 | Karma článku: 18.52 | Přečteno: 661 |

Alena Kulhavá

Moji deváťáci zůstali jak opaření stát, když vešli do krypty, kde zahynul Gabčík a Kubiš

Jindy velmi rozverní, na holky, fotbal (ale už i společenské dění a svět) orientovaní habáni zůstali stát, mě i některým z nich zamrazilo a ukápla slza. Proč?

20.10.2017 v 14:55 | Karma článku: 29.53 | Přečteno: 995 |

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 496 | Diskuse

Tomáš Gayer

Předvolební pohledy 13. - Den, kdy konečně zvítězila pravda a láska....

Podlední díl z cyklu Předvolební pohledy: Tentokrát, jak bude vypadat den, kdy konečně zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí....

20.10.2017 v 11:46 | Karma článku: 18.21 | Přečteno: 424 | Diskuse
VIP
Počet článků 148 Celková karma 35.12 Průměrná čtenost 4369

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.