„Nemám v tom velký zadek?“ je věta, která zapříčinila v historii lidstva mnohem více problémů než prudké propady na burze. Před každými kabinkami by měla viset cedule s nápovědou pro doprovázející muže a seznamem zakázaných vět.
Mezi tyto patří například: „Ne, spíš ti to velký zadek zmenšilo“, „Koho to zajímá?“, případně: „Ježiš marjá! Ve všech třiceti sukních ho máš stejný! Pojď domů, matko od rodiny, já už na to nemám!“
Nakupování s muži je obvykle velmi náročná disciplína. Jejich potíže s rozpoznáním základních barev jako je lila, meruňková, nebo fialová s nádechem do starorůžové je známá věc. Fakt, že dokážou rozlišit dvacet druhů šroubků, ale nechápou rozdíl mezi capri kalhotami a délkou „nad kotníky“ je šokující. Ovšem komentovat skinny džíny slovy: „Jsi v tom narvaná jak jelito“ je zkrátka skandální nepochopení trendů.
Nejsou všichni muži takoví. Jsou samozřejmě i tací, co své ženě vybírají modely, pomáhají sladit jednotlivé kousky a u placení je nikdo nemusí oživovat. U těch se ovšem nemá cenu příliš zastavovat, protože jsou smyšlení, zdrogovaní, nebo natolik výjimeční, že by je měl chránit zákon na ochranu vzácných živočichů.
Muž obvyklý, neboli Musculinus nenakupovalátus nakupování oblečení z duše nenávidí. Jedna z mnoha teorií říká, že tento fakt má údajně na svědomí historické rozdělení rolí. Muž je lovec, obíhání okolí a hledání ideálních plodů oděvního průmyslu nemá v genetickém vybavení. Jak vtipně vystihl autor kultovní divadelní hry Caveman, muž v obchodě hned mezi dveřmi přečte terén, stanoví cíl a jde nekompromisně po něm. Chce košili? Jde do oddělení košil a uloví košili. Úkol splněn. Prodavačky se takový muž bojí. V pravěku se ho nikdo neptal, jestli si přeje ulovit mamuta červeného, zeleného, modrého, nebo s průramky, zda ho bude jíst při slavnostních příležitostech nebo ho potřebuje na takové to běžné jedení. Tyto dotazy ho matou a přivádějí do rozpaků. Muž není rád v rozpacích. Muž je v rozpacích smutný.
Je otřesen faktem, že jeho žena potřebuje více než dvoje boty, protože sám chodí v páskáčích až do prvních závějí. Nakupuje podle ceny a celé podle něj vrcholně otravné proceduře nakupování není ochoten věnovat více času než studiu nemocí ryb a včel. Pokud je takový muž jakýmkoliv způsobem zahnán do obchodu s oblečením, cítí se být v pasti, je nevrlý, zmatený a projevuje známky strádání. Nakupování s takovýmto doprovodem je čisté peklo pro obě strany a nemůže být doporučeno.
Jsou případy, kdy se takovému muži roztrhají páskáče a sám potřebuje nakupovat. To jsou okamžiky, kdy je nejlepší si v práci udělat pár přesčasů. Klidně se tam zamkněte a vůbec neopouštějte kancelář. Nemá to cenu, nedopadne to dobře. Existuje jistě spousta věcí, co vás spojuje. Na ty je potřeba se soustředit. Pokud mezi ně nepatří nakupování, pošlete ho nakupovat s maminkou. Jeho, vaší, cizí, to je jedno. Zachovejte psychické zdraví, budete ho potřebovat. Případně existuje skvělý vynález zvaný nakupování přes internet.
Dovolila jsem si připravit pro muže rozšířený seznam nedoporučených vět. V případě zájmu je možné tento seznam vyvěsit u kabinek obchodů, ráda zachráním pár manželství nebo životů. Nemáte zač.
Pánové, takhle ve vlastním zájmu raději ne:
Jé, přesně tyhle tepláky nosí moje máma!
To víš, že ti to sluší! Ta halenka ti jde k pleti! Cože? Jo, aha, kalhoty! Ty taky!
To jsi měla vždycky tak křivé nohy?
Kup si to. Kup si všechno. I támhleto si kup. Všechno to potřebuješ. Děti jíst nepotřebujou!
Je to moc hezké. Ale ty si to nekupuj.
Tobě sluší všechno.
Mám tě rád. Fakt mám. Ale dneska míň.
Nemáš v tom velký zadek. Akorát v tom máš malá prsa.
Ještě jedny kalhoty a zapálím to tady! Už nemám co ztratit!
Přesně tyhle plavky jsem koupil bývalce! Akorát větší podprsenku. A menší kalhotky.
Úryvek z článku pro ONA Dnes, který vyšel 17.10.2016
