Milý Ježíšku, přála bych si menší nohy a světový mír

Milý Ježíšku, moje mamka a tvůj taťka mi vždycky kladli na srdce, že mám být hodná. Ve vší úctě k metodám tvého taťky jsem trochu víc poslouchala mamku.

Dost na mě totiž zapůsobila slibem, že když se mi to povede, můžu si u tebe něco přát. Nízké, jsem si toho vědoma.

Já vím, že přání u Tebe jsou nevymahatelná, kámoš právník mi to potvrdil. Taky ale vím, že jsi vychovávaný v tom, že kdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem. Mimochodem slyšela jsem o Tvém triku s rybou a chudými hladovějícími, to bylo vážně dobré! Četla jsem taky o tom, jak jsi navzdory pravidlům sbíral klasy v sobotu, což bylo chápáno jako pěkná rebélie. Jsem taky rebel, už týden jsem nežehlila, takže bychom mohli být na stejné vlně. Snad mi tedy odpustíš kapku neskromnosti a možná trochu příliš familiérní tón. To víš, my lidé si teď z autorit moc neděláme, jsme dost citliví na jakékoliv náznaky elitářství. Mám takový pocit, že vy s taťkou jste si toho nemohli nevšimnout.

Ježíšku, já nechci být nevděčná, děkuju za tu mrkací pannu, ale je pár věcí, co bychom asi měli probrat. Pravidla jsou jasná – buď hodná, můžeš si něco přát. Ráda bych se jen pozastavila nad tím „buď hodná“. Prosím tě, jak přesně je to myšleno? Sousedka, přezdívaná Divoká Lucy, si to zjevně vyložila jinak a olítanou Fábií nejezdí. Co ta od tebe dostala loni za fáro! Já si samozřejmě plně uvědomuju, že šťastný život nemá s kvalitou vozového parku nic společného. Jsem dokonce ochotna uznat, že to nemá pranic společného s věcmi obecně. Takže na autě netrvám. Ale stejně – jen tak ze zajímavosti – jakže vypadá „hodná holka“? Stará známá pravda tvrdí, že hodné holky se dostanou do nebe, potvory prý kam si budou přát. Můžeš to nějak potvrdit nebo vyvrátit? Fakt jsem trochu zmatená. Pro jistotu až do odvolání jedu podle starých pravidel – pomáhej slabším, nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj, nebo přijde medvěd z východu a bude průser. Promiň, průser se asi neříká, že jo? (Proto to auto? Lucy říká i horší věci!) Kdybys to chtěl nějak změnit, vydej prosím tě Bibli 2, přečtu si to.

Kdybys potřeboval s tím druhým dílem píchnout, dej vědět. Máme tady teď spoustu odborníků na pokračování hitů. Zaručuju ti, že s tvým marketingem se to prodá. Jsi pořád v kurzu. Co se začal víc angažovat marketingový tým tvého konkurenta v turbanu, mluví se o Tobě o to víc. Řekla bych, že je teď příhodný čas na další prohlášení nebo malý zázrak. Jenom prosím tě neuč lidi chodit po vodě, to by byly na jihu manévry!

Mimochodem vůbec nechápu, jak ty dárky logisticky zvládáš distribuovat. Včera jsem měla odvézt děti do škol, po kroužcích, jet do práce a nakoupit a málem jsem zapomněla dítě v obchoďáku a chleba v hudebce. V té souvislosti mě napadá, že by Tvoje moderní propagace mohla obsahovat slovo „superschopnost“. Dost by ti to pomohlo u mladých kluků.

Přejděme ale k věci, Ježíšku. Nepíšu ti jen proto, abych tě zpravila o tom, jak to tady my lidi vedeme (a že se dějou věci!) Málem bych zapomněla na svá přání! S dovolením jsem udělala krátký seznam deseti drobných nezbytností, které by mi vážně udělaly radost:

1. Podívej se, já tě nechci nějak přetěžovat. Chápu, že to je trochu mimo tvé kompetence, ale  tím zázrakem s rybou jsi na mě udělal vážně dojem, tak to prostě musím zkusit. Neobtěžovala bych tě s tím, kdybych nezkusila už pár jiných týpků, co umí nechat věci zmizet. Všichni mi něco slíbili, pak mi nechali zmizet pár tisíc z peněženky a celulitidu pořád mám. Zrušit ji, to by byl bezva nápad pro ten zmiňovaný zázrak! Věř mi, jestli zrušíš celulitidu, bude v kostelech nabito skoro jako v obchoďácích. K mladým klukům, co rádi superhrdiny bys tak získal voličskou základnu i mezi ženami.

2. Prach a prachy – jednoho je pořád moc, druhého pořád málo. Nešlo by to nějak lépe vybalancovat? Přísahám, že bych dvakrát týdně nehučela, že jsou tady zas všude ty prachy, dokonce bych i mnohem častěji odsunula gauč, aby se mi tam nedělaly chuchvalce prachů. 

3. Kdybys nějak zařídil, aby někdo vynalezl roztomilé, žensky křehce působící boty v mojí velikosti, byla bych ti moc vděčná.Představ si, jak mi bylo, když při divadelním vystoupení hry o Popelce princ zkoušel namátkou najít svou vyvolenou v publiku a vybral si mou nožku k odzkoušení. Ukázalo se, že jsou mi hereččiny boty malé a ze svatby nic nebude. Nejhorší na tom ovšem bylo, že mi bylo devět let! Dovedeš si představit to trauma? Není snadné žít s tím, že od kotníků dolů bych vydala za vzrostlé slůňátko. S takovou nebudu ani Popelka, natož carevna!

4. Prosím tě, dej mému muži barvocit, nebo ho aspoň nějak udrž dál od pračky ve dnech, kdy nejsem doma. Domnívala jsem se, že když ho nebudu zatěžovat více jak šesti barvami spektra, budeme mít spokojený život. Místo toho jednou za čas stojím v růžové halence, co růžová nikdy být neměla a střídám šest barev spektra v obličeji. Máme dcery, takže to, že ony mají všechno spodní prádlo růžové, v podstatě nevadí. A ty růžové trenýrky vlastně taky ne. Aspoň mu bude trapné je někde ukazovat a sníží se riziko záletů. Minimálně tedy těch s nějakou ženou. Ale ta halenka byla nová!

5. Vnukni prosím britským vědcům nápad udělat výzkum, ve kterém přijdou na to, že lehce opršelá, prošedivělá a malinko vrásčitá žena je nový ideál krásy a mít takovou ženu je mnohem lepší nápad, než mít novou motorku. Nevím, jak je to možné, ale mám důvodné podezření, že z nebývalé krásy se postupně nenápadně stává krása bývalá. Z kdysi tak vášnivého přání, ať ladně pohnu svým dokonalým bokem, se stalo přání, ať jdu od televize bokem, protože přes můj vepřový bok je prdlačku vidět. Vzbuzuje to ve mně neodbytnou myšlenku, že bych se měla urychleně něčeho zbavit. Stále váhám, jestli to mají být kilogramy, zrcadla, nebo manžel.

6. Nešlo by zařídit, aby se začal vyrábět model „Hrnečku vař“ sériově? Dost by mi to usnadnilo život. My máme doma pouze verzi  „Mámo, vař“, maximálně se občas spustí „Táto, vař“. Mám nepříjemný pocit, že mě prodejci hrnců nějak podvedli. Ne že bychom tedy pořád toužili po kaši, ale jsou dny, kdy by stačilo děti postavit na druhou stranu místnosti, zapnout hrnečku vař a do chvíle, než by sluply i hrnec, bych měla klid na svoje záliby, jako například to pořád nespravedlivě upozaďované žehlení.

7. My holky si myslíme, že si kluci dost vyskakujou. Mohl by ses v druhém díle Bible zmínit o tom, že jestli nepřestanou machrovat a pořád si hrát na vojáčky, budou bez večeře? Pořád se mluví o tom, že se chlapci musí hlavně hodně chválit. Zapomíná se ale zmiňovat, že někteří by zasloužili pěkně za uši. Ne že bych tedy chtěla, abys obcházel domácnosti a pod stromečkem výchovně tloukl některé tatínky, ale co kdybys jim letos nedovezl autodráhu „pro syna, samozřejmě“, ale třeba poukaz na některý z oblíbených kurzů Nošení ženy na rukou, I hlava rodiny má ruce, Myčka je přítel, Květiny a dárky ženě do každé domácnosti, nebo Kdo do hospody chodí, sám sobě škodí?

8. Kdyby to náhodou nevyšlo se zrušením celulitidy, zruš klidně místo toho pubertu. Já vím, že jsou ty děti protivné schválně, aby nám nebylo líto, že brzo opustí hnízdo. Vlastně se na to díky pubertě ohromně těšíme. Ale kdo to má vydržet? Přes celulitidu se dá aspoň hodit hadr, ale když to samé udělám s dětmi, tak mě zavřou. Zatím jsem to nezkoušela, takže to není potvrzené, ale prý z toho fakt koukají opletačky. Moje děti jsou doposud malé, tak máš na případné splnění tohoto přání ještě pár let. No, a kdyby to náhodou nevyšlo a potvrdily se ty opletačky, hodím deku na sebe a bude.

9. Abych zvýšila šanci, že se aspoň jedno přání podaří vyplnit, píšu mixér. Ale nerada, to je Ti doufám jasné. 

10. Lidi se mi za tohle přání hrozně smějí, ale přece jen ho zkusím aspoň navrhnout – nemohl bys mrknout na ten světový mír? Díky moc předem.

Vím, že je těch přání docela dost a ty už máš plné ruce práce. Kdyby ti to náhodou nevyšlo všechno, zapřemýšlej aspoň nad jedním bodem, prosím. Záchytný mixér je ovšem dost pod Tvoji úroveň, ne? Ptám se jen pro jistotu!

Děkuju Ti, Ježíšku a slibuju, že budu hodná. Ať už to znamená cokoliv.

Publikováno 18.11.2016  ONA Dnes