Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Šílenec za volantem

15. 12. 2016 14:58:03
Když se mě před mnoha lety manžel zeptal, na jaké místo na světě má zapíchnout dobyvatelskou vlaječku, kterou pak následně obestaví obyvatelnou nemovitostí, neměla jsem mnoho podmínek. Tři zásadní byly jasné.

Přes ty nejel vlak: musí tam být teplo, moře a musí tam trefit Ježíšek.

Muž se dlouze zamyslel, několik dní listoval školním atlasem a pak vítězoslavně přišel s nápadem, který nakonec zrealizoval tak zbrkle, že jsem ho nestihla ani pořádně zkontrolovat. Bydlení máme pěkné, což o to, jen ti sousedi jsou nějací divní. Poté, co jsem před naším novým domovem vystoupila v listopadu z auta v letních šatech s nafukovačkou v podpaží, dívali se na mě jako na blázna. Upřímně řečeno na mě vyvinuli takový tlak, že jsem nakonec sundala i rukávky. Stejně už v nich čtvrtým rokem chodím po Liberci a vždycky když se zeptám, kudy na pláž, nerudní domorodci mávnou rukou kamsi za Ještěd, drmolí cosi o tisíci kilometrech a ti horší z nich i cosi o prdeli. Ale nakonec to není tak hrozné, taky jsme mohli skončit v SSSR.

Když se mě tedy později můj muž zeptal, jaké bych si přála auto, nechtěla jsem vágní formulací ponechat nic náhodě. Představila jsem si ten sráz, který denně zdoláváme autem při cestě z civilizace, sníh, který střídá jen led, pevně se mu zadívala do očí a nekompromisně pronesla: „4x4!“.

„Šestnáct!“, nenechal se vykolejit ten rozvera a koupil mi Fabii, protože do města to stačí. Do běžného nudného města jo, ale do Liberce ne!

Znáte takový ten stav, kdy nemůžete z hlavy dostat nějakou melodii? V angličtině pro to existuje výraz earworm, neboli ušní červ. Tak přesně tento červ se nedávno zřejmě zahlodal do uší mému vozu. Evidentně si v duchu broukalo nějakou sambu, takže zatímco mě v uších zněl umíráček, auto se vesele vlnilo v bocích a občas i smyslně zabručelo. Nebálo se ani temperament přidusit a na vhodných místech udělat krok zpět. Ono směřovalo k odpíchnutým otočkám, já k mrtvici.

Ta situace mě přiměla přehodnotit své dosavadní postoje. Dlouho jsem si myslela, že jet po kluzké cestě kdesi v horách je velmi nebezpečná věc. Když to ovšem domyslím do důsledků, nic na tom není. Jedete, pak se točíte, zapíchnete to do závěje, nikdo vás nenajde, sežerou vás medvědi a je po problému. Zkuste si ale jet po kostkách do prudkého zasněženého kopce obestavěného zaparkovanými auty v rozvášněné Fabii, co ji zrovna pozvali na taneční parket!

Už na startovní rovině před stoupáním mi bylo jasné, že budu mít za chvilku krušnou chvilku. Když jsem tedy už pod kopcem potkala na křižovatce majitelku vozu šestnáct, co jsem ho chtěla taky, která má evidentně lepší vyjednávací schopnosti než já, zadívala jsem se na ni takovým tím pohledem, po kterém sama ráda zastavila. Ona mohla. Ona jo. Já bych zastavením riskovala, že v sedm odjedu z domu, abych rozvezla děti, a vrátím se v březnu. Nechci se vracet v březnu, propásla bych Ježíška!

„Lehkou nohu, hlavně lehkou nohu!“ opakovala jsem si v duchu a vší silou při tom šlapala na plyn. Jak by mě tak asi mohl poslouchat manžel, když se neposlouchám sama?! V tu chvíli se přede mnou vynořil chodec. Je důležité zdůraznit, že liberečtí chodci se chovají, jako že nemají co ztratit. Chodí zásadně prostředkem ulice, protože chodníky kloužou. Bohužel zatím nedopadl můj plán dát si na auto radlici obalenou peřinou, takže mě to trochu znervózňuje. Tak si tam jedu, celá nervózní, chodec na mě vypleštěně zírá, protože to dost pomůže, Fabie ztrácí po ďábelské sambě tempo a přechází na klasické šlapání zelí. To vám je po ránu vzruchů v tom Liberci! Chodci nakonec dochází, že jestli neuhne, tak pokud k němu kdy vůbec dojedu, možná do něj drcnu, tak vyklízí prostor. Lehkou nohou se snažím přidat rychlost, což je podobný úkol, jako zavřít pusu a jíst.

Když už vidím závěrečnou rovinku, chodec je dávno v práci a vyčůraný. Jako by toho nebylo málo, najednou se do zatáčky vřítí seshora jakýsi bezbožný zoufalec. On to nedokáže ubrzdit, já vyjet. To je vám situace! Nezbývá, než jít do rizika. Zatímco on s výrazem naprostého smíření volá právníkovi, aby vyřešil své poslední věci, já to strhnu na chodník, prudká pravá, lehká noha, smrt v očích a za stálého řvaní „Aaaaaaaa“ se pokojně a bezpečně mineme.

Když jsem to volala muži, smíchy nemohl mluvit. „Představ si... chaaa chaaaa... no jen si to... jak jedeš... chaaa chaaa! A proti tobě ženská... s vytřeštěnýma... chaaaa... očima... a hubou... chaaaa chaaaa... dokořán! No jen si to představ!“

Dobrá zpráva je, že do Liberce Ježíšek trefí. Kdybyste náhodou nevěděli, co si od něj přát, doporučuju adrenalinový zážitek. Značka: za nemírný poplatek půjčím bourací vůz. Muž v ceně.

Autor: Zuzana Hubenakova | čtvrtek 15.12.2016 14:58 | karma článku: 37.00 | přečteno: 4391x

Další články blogera

Zuzana Hubenakova

Matka nebo kosmonaut?

My holky to vážně nemáme lehké. Holčička, která bezduše bloudí po bytě, chová v náručí panenku a vůbec netuší, že už se to nenosí a pro její vývoj by bylo mnohem lepší, kdyby si hrála s logaritmickým pravítkem, nemůže uspět.

9.11.2017 v 12:56 | Karma článku: 26.52 | Přečteno: 680 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Ženy a jejich cykly

Mohlo by se zdát, že poslední dobou máloco vzruší průměrnou českou ženu víc než nákup levného másla. Přesto se však najdou komodity, které by mohly vyhnat hladinu hormonu štěstí o trošičku výš.

31.10.2017 v 15:06 | Karma článku: 38.03 | Přečteno: 3892 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

Blues o tlustých pažích

Nač chodit kolem horké kaše, je potřeba se postavit čelem k jistému opomíjenému tématu. Tímto společensky přehlíženým předmětem diskuzí jsou... tramtadadáááá: tlusté ruce.

18.10.2017 v 13:34 | Karma článku: 35.07 | Přečteno: 2787 | Diskuse

Zuzana Hubenakova

V Británii je to na levačku

Pro všechny, co by rádi navštívili Velkou Británii před tím, než bude ostrov obehnán ostnatým drátem a do tunelu k pevnině Britové začnou nalévat horkou smůlu, jsem zachytila pár postřehů z poslední návštěvy.

6.10.2017 v 13:06 | Karma článku: 43.17 | Přečteno: 8234 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Václav Dlouhý

KOKOTSTARY@GMAIL.COM

Aplikace. Registrace. Zadejte heslo. Heslo musí obsahovat malé a velké písmena, číslice a znaky. Aplikace se aktualizuje. Vítejte. Kupte si nové pyžamo. Kupte si pozemek v Horní Dolní. Kupte si kočkodána. Zadejte heslo...

19.11.2017 v 0:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 40 | Diskuse

Karol Wild

Nevýhoda pana Drahoše

Prezidentský kandidát pan Jiří Drahoš byl podroben pečlivému zkoumání při návštěvě Olomouce. Časopis Respekt si všiml, že nerad zvedl prsty na vítězství, byl nedochvilný a není šoumen.

18.11.2017 v 21:30 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 1008 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Samomluvy Miroslava Macka“

Kniha českého stomatologa, bývalého politika, publicisty, překladatele a politického komentátora Miroslava Macka „Samomluvy Miroslava Macka“ je podivuhodná. Pobaví, rozesměje, inspiruje i obohatí, neboť je plná životní moudrosti.

18.11.2017 v 19:14 | Karma článku: 18.15 | Přečteno: 518 | Diskuse

Martin Houška

Slavíme 129 let od vzniku výmluvy na lenost

Za pár dní naše planeta oslaví významné výročí a to 129 let od počátků automobilové historie. Nestali jsme se však otroky našich plechových miláčků?

18.11.2017 v 18:55 | Karma článku: 5.17 | Přečteno: 160 | Diskuse

Oto Jurnečka

Já jsem větší demokrat než vy pane, aneb už se perou

Po volbách se jedna část politické scény prohlásila jedinou demokratickou silou. V dojemném souladu s médii rozjeli příběh, kterak strany se kterými nekamarádí, nejsou demokratické.

18.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 34.71 | Přečteno: 698 | Diskuse
VIP
Počet článků 150 Celková karma 35.07 Průměrná čtenost 4353

Semestra věd lecjakých a členka vědeckého sdružení Pako.

Autorka knih Vstupte bez klepání a Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem.

Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.