Nenecháme se znejistit ani Hrbeňákem, útrpně následujeme číšníka, hledajícího místo pro pana Vrňáka. Možná proto mi přijde, že dělat štráchy s Hudeňákem je zbytečné hnidopišství.
Česká pošta s mým názorem evidentně silně nesouhlasí. Zadržuje mi dárek k svátku a odmítá ho vydat. Poslala jsem na ně tchána a nic. A to je tchán bývalý paragán! Jestli to nedají paragánovi, tak se obávám, že se s dárkem můžu rozloučit.
Na poště tvrdí, že panu Hubeňákovi zásilku pro pana Hudeňáka nedají ani za nic, protože místopřísežně odesilateli slíbili, že zásilku dodají právě panu Hudeňákovi a nikomu jinému. Vůbec jim nepřijde zvláštní, že oznámení o zásilce hodili do schránky panu Hubeňákovi. Neobměkčí je ani fakt, že žádný pan Hudeňák v domě nebydlí. Ono je kupodivu ani nezajímá, že v celé české republice neexistuje jediný pan Hudeňák.
Zkusili jsme se tedy dovolat na chybu odesilatele. Přísahal na holý pupík, že je to jen překlep. Byl ochoten napsat za trest stokrát „Hubeňák není Hudeňák a buk není dub“.
Nic.
Svitla nám naděje, když pan pošťák špitl něco o lejstru, které by odesilatel mohl vyplnit a dodat tak důkaz, že se skutečně spletl a pan neexistující Hudeňák nebude tratný. Manžel se pokusil zmíněný doklad na internetu najít, leč marně. Nový telefonát a nový dotaz vyvrcholil pánovým přiznáním, že nemá přístup na internet, netuší, kde to je a že se s kolegy shodli, že by nám to vlastně stejně nedali, hlavně ať mu už nevoláme, že je z nás nervózní.
Teskně jsem zavyla při představě, jak pošťákova žena okopává brambory ozdobená mými diamanty. Její proradný manžel evidentně hraje o čas, než jí bude muset říct, že musí hračku vrátit, ale zadržel pro ni za odměnu křišťálový lustr a sadu hřebíků.
Prý musí odesilatel zásilku odvolat a znovu poslat. Dovedete si představit ty nervy?! Jestli tam ten chlap napíše Tuleňák nebo Zhuleňák, tak z toho bude rázem dárek k Vánocům.
Nezbývá než doufat, že v tom balíčku není štěňátko.