Některým holt zůstanou jen holé zadky

Vystavovat své nahé tělo pro peníze je nízké, zvrhlé a podporuje to stereotypy. Už jednou jsem s kamarádkami navštívila mužské striptýzové vystoupení, abych to těm pomýleným chlapcům vysvětlila. Pak bohužel přišel moment, kdy jsem

Svou misi ovšem neuzavírám a i nadále hodlám šířit osvětu. Proto jsem ochotně kývla na nabídku jet napsat reportáž o striptýzové show. Možná zdánlivě až příliš ochotně. Samozřejmě čistě proto, že jsem chtěla napravit chybu z minula, kdy jsem nějak pozapomněla, proč že jsem to na akci přišla a místo plánovaného: „Pánové, zahalte se prosím a běžte se věnovat poctivějším činnostem. Například soustružení, to vám je přitažlivá zábava!“ jsem spíše vypadala, že kluky chci převést na víru. S očima vyvalenýma a se všemi příznaky začínajícího infarktu jsem opakovaně vzala Boží jméno nadarmo.

Velice zajímavý poznatek jsem získala už před výchovnou návštěvou: mám ve svém okolí spoustu skrytých investigativních reportérek. V okamžiku, kdy jsem rozposlala nabídku jít mě podpořit v umravňování mladých svalnatých mužů, co sešli z cesty, vypadalo to, že budeme muset vypravit autobus. Tolik se našlo ochotných pomocnic. Schválně zkusím žádost o pomoc s prací zopakovat, až budu potřebovat vykydat kompost.

Nápis Kulturní dům na budově, ve které se představení mělo odehrávat, dodával celé akci vyšší úroveň. Kulturní dům, to je něco jako lokální Národní divadlo. Nastal okamžik prozradit děvčatům, že celá akce byla zakoupena na slevovém portálu. Jedna ze zúčastněných propadla mírné skepsi, protože si okamžitě představila výběhový typ striptéra, který své služby už neprodá jinak než se slevou. Oslňující svalnatý muž oděný pouze do převelice úzkých džín a motýlku naštěstí její obavy nepotvrdil.

Konečně přišel okamžik, kdy mladý konferenciér oznamoval začátek představení. Moderátor mimochodem s oblibou vybíhal v průběhu celého večera mezi ženy, aby s nimi mezi jednotlivými vystoupeními udělal krátký rozhovor. Byly jsme tak svědkyněmi výměn jako například: „Umíte vařit?“ „Ano.“ „Aha, takže umíte vařit. No to je vlastně v pořádku.“ Případně: „Už jste někdy něco zapálila?“ „Můj manžel je hasič“. Nebo všeslibného zvolání: „Po skončení akce akce nekončí!“.

Celá show začíná nastoupením čtyř mužů v uniformě amerického námořnictva. Následuje ohlušující řev nadšených fanynek. Vypadá to slibně, chlapci jsou vítáni. Je fakt, že soustružníky takhle nadšeně asi nikdo nevítá.

Za chvilku se stane to, co se stát muselo – uniformy letí dolů. Překvapení nastává v okamžiku, kdy zjistíme, že pod nimi chlapci mají oblečené červené trenýrky. Pouští se hudba z Pobřežní hlídky. Publikum se směje. Co by to však bylo za záchranáře, kdyby někoho nezachránili? Jedna z divaček z první řady, která se před začátkem nejvíce domáhala příchodů striptérů, je vytažena na pódium a bez větších protestů zatažena do choreografie. Nemohu vyloučit, že si slečna přišla najít ženicha. Neustále výkřiky "Vem si mě! Vem si mě!" tomu přinejmenším napovídají.

Záchranáři se k ní vrhnou, položí ji na zem a pak předvedou pár pohybů tak neslušných, že ukázat je na americké pláži, putovali by štando péde do vězení. Při studování záchranářských postupů evidentně sáhli po nesprávné učebnici, protože paní vypadá, že před oživováním byla v lepším stavu. Z pódia odchází rozevlátá a se zvláštním, ale ne nešťastným výrazem. Chlapci ukončí choreografii tím, že nám ukážou zadek, což bych si za jiných okolností mohla brát osobně.

Následuje další vystoupení, tentokrát sólové. Dozvíme se, že se nám představí zmíněný zbrusu nový vystupující v kostýmu amerického policisty. Publikum je náhle plné žen, které by se ochotně přiznaly klidně i k vraždě. Policista přichází, pohazuje obuškem a pak heslo Pomáhat a chránit posune daleko za hranici původního významu.

Všechna vystoupení mají společnou dějovou linku: Přijde uniformovaný pán do práce, je mu tam smutno, tak si pozve slečnu z publika. Pak je mu vedro, tak se svlékne. Slečna sedí na židli, dívá se, jak se pán svléká a neví, kam s očima. Pán jí různě obtancovává, osahává a nakonec ji přiměje, aby si sáhla… například do svědomí. Na ruku, kterou sahala na místa, na která by mu slušné děvče na prvním rande rozhodně sahat nemělo, jí pak políbí, což mi přijde krajně nehygienické.

Jelikož choreografie sólových vystoupení si je výrazně podobná, malinko začínám ztrácet pozornost. Probere mě až okamžik, kdy tanečník představující gentlemana oblečen v tmavém obleku, vytáhne z davu nebohou budoucí nevěstu (přišla se šerpou a korunkou, takže to jinak než výletem na jeviště skončit nemohlo). Po předchozím vystoupení je pódium plné vody, kterou si pro zvýšení efektu vystupující lil na holé tělo. Byla tedy jen otázka času, kdy se to někomu stane – gentleman se pokusí o romantický tanec, uklouzne a oba končí v neestetické hromadě na zemi. Jsou v pořádku, předstíráme, že jsme se zrovna dívaly jinam. Upadla mu nevěsta. Komu se to ještě nestalo.

Velmi záhy se ukazuje, že oproti vystoupení americké skupiny striptérů, které jsem kdysi před lety shlédla, česká parta… ukazuje. Cudní Američané nechali publikum předpokládat, snít a představovat si. Vystoupení boxera je jasným důkazem, že čeští umělci jsou velmi explicitní. Ve chvíli, kdy sebou v červeném župánku na pár vteřin praští na zem, na okamžik připomene zkolabovaného Santu. Když se jeho kostým sesune na hromádku, vidíme něco, co jsme asi většinou ještě neviděly. Veškeré asociace se všemi svatými jsou nenávratně pryč. Jak to jen elegantně naznačit... Kdyby existovala možnost dárcovství, tenhle boxer by mohl dva kluky vytáhnout ze dna depresí a ještě by mu zbylo! I v druhé řadě jsem se svou obavou z fyzického kontaktu přestala cítit bezpečně.

Po nekonečně dlouhé přestávce, při které jsme se pokoušely překonat šok z toho, co jsme právě viděly, přichází konečně znovu moderátor. S kytarou. Bůhví proč. Davu rozvášněných a doslova rozpálených žen začne celkem překvapivě hrát píseň Nina od Tomáše Kluse. Evidentně se se svou slabší muskulaturou rozhodl vsadit na citlivější notu. Kdo by stál o namakané jedince, když je tu kluk s kytarou? Klus zabral u táboráku, zabere i na strip show.

Druhá polovina vystoupení se zdá být choreograficky propracovanější. Chlapci mají sice problémy se synchronizací, takže kamarádce připomenou její účast na lekcích zumby, kde všichni jdou doprava, jen ona, ač nerada, anarchisticky doleva. Do vystoupení však vkládají celé srdce. A taky celé tělo. Úplně celé. Přichází jednotka rychlého nasazení, vojáci, hasiči, dokonce i ďábel. Přistihuji se, že mě zmáhá únava. I kamarádka vedle mě bojuje s přivírajícíma se očima. Celodenní zápřah prostě není správná předehra.

Když se na úplném konci show nabízí možnost zakoupit tanec na klíně za tři sta korun a moderátor jde ve svém případě s cenou až na třicet, dochází ke krutému prozření – jsou případy, kdy kytara nepomůže. Nechat ho, aby se kroutil na klíně, si nepřeje žádná z přítomných žen. Přitom zpíval moc hezky a na rozdíl od nahatého boxera bych se nebála, že mi při prudkém pohybu kyčlemi vyrazí oko.

Až v taxíku domů mi dochází, že jsem zase zapomněla na účel své cesty. Když tak nad tím přemýšlím, při jejich zvyku se v práci svléknout by soustružení mohlo být stejně příliš nebezpečné. Minimálně pro toho obdařeného boxera…