Zdravotnický manifest 500 slov

Vážené zdravotní sestry, milí zdravotní bratři, sešli jsme se zde, abychom probrali záležitost, kterou již nemůžeme dále ignorovat.

Můžeme se tvářit, že se tomu tématu dá vyhnout. Můžeme nadále předstírat, že se nic neděje, mlčet a trpět hluboko vevnitř. Zatlačovat slzy bezmoci, vzteku a ukřivděnosti. I to je cesta – potlačit pocit příkoří, zvednout hlavu a kráčet dál. Vím, jsou lidé, kteří takovou schopnost mají. Dostanou-li kamenem, běží k pekaři pro chleba. Ale nejsme všichni takoví. Je potřeba to zdůraznit – nejsme všichni takoví!

Já se ptám: Komu mlčením prospějeme? Druhé straně?

Proboha, lidé! Tady přece neexistuje žádná druhá strana! Jsme jen my a vy. My, rozbití, bezbranní a odkázání na vaši péči. Vy, kteří jste si zvolili cestu dobra. Staráte se o nás, pomáháte překonávat naše strasti, jste přímými svědky bolesti, ale i průvodci na cestě k jejímu zapomnění. Vaše poslání je posvátné. Vaše mise chvályhodná. Jste hrdinové běžného dne. Vy s krátkými uniformami jste jistě i hrdinkami běžné noci. Minimálně teoreticky.

Technicky vzato to samozřejmě dvě strany jsou, ale cíl máme společný – dostat se z toho baráku co nejdřív pryč, ne?

A teď mi vysvětlete, jak se to přihodilo. Kdo za tím stojí? Farmaceutické lobby? Sadistovo hobby? Kakaové boby? Kdo s tím přišel jako první? Kdo za to může? A kdo najde sílu to vyřešit? Jak se to, odpusťte mi možná trochu neodborný výraz, hergotfagotdoprdelepráce stalo? Kdo vám to poručil?

Copak nejde měřit teplotu v devět?!

Podívejte se, já chápu, že sloužíte dvanáctky, takže se potřebujete někomu pomstít. Chápu, že jsou pacienti, kterým byste ty teploměry někdy aplikovali s rozběhem do… podpaží. Nemyslete si, že nevím, že si nikdy v restauraci neobjednáte nic, co má v názvu mísa, protože těch máte za den plné… ruce! Ne zuby, ruce!

Copak to ale nejde řešit mírovou cestou? Nemůžete se prostě normálně zavřít na záchodě a plakat, jak k vám byl život nespravedlivý, jako to dělají administrativní pracovníci, když jim padne systém a s ním i týdenní práce? Nemůžete normálně pít, jako to dělají ajťáci, kteří ten systém omylem shodili? Vždyť máte v práci prášky, určitě je tam něco na uklidnění!

A to vy zas ne! Vy prostě půjdete a vzbudíte nás v 5.30, abyste nám změřili teplotu. To je půl šesté, řekl vám to někdo někdy? Víte, co se dělá v půl šesté, když jste marod? Spí!

Nebo zvrací, záleží, s čím jste marod.

Chtěla jsem vám to říct přímo na místě, v takovou noční dobu však jen těžko hledám slova. Upřímně, slov jsem měla plnou hlavu, ale všechna byla nevhodná. A nadávejte někomu, kdo se neštítí píchat do lidí, nebo je budit v půl šesté. To by bylo čisté šílenství.

Trochu zbaběle a se zpožděním vás proto žádám, abyste se uklidnili nějak jinak než násilím páchaným na pacientech. V případě nedodržení mého doporučení mi nezbude nic jiného, než požádat tatínka, aby vám vyhlásil válku.

Akorát teda poprosím se na bojiště dostavit nejdřív v devět, on si tatínek taky rád pospí.

Děkuji za pochopení.

S úctou a heslem Spánek léčí!

Vaše pacientka

P.S.: Prosím všechny sestřičky a bratříčky, aby tento text brali s rezervou. Mluví ze mě rozrušení z brzkého vstávání, v tom stavu nejsem za své činy zodpovědná. Tedy aspoň doufám. Jestli mě někdo požene k zodpovědnosti za všechny nedobré skutky spáchané před osmou hodinou, skončím za mřížemi za nekvalitní snídaně nebo za strašení lidí nekvalitním zjevem. 

Ve skutečnosti si všeho, co dělají zdravotní sourozenci velice vážím. Mimo úsek 5:30 - 7:30, tam jen přežívám a na vážení si nenacházím energii. Pardon.

Prosím, až budu příště potřebovat zachraňovat, neodvezte mě za ty pindy do lesa a nenechávejte mě tam. Děkuji předem.