Zápisník cynické matky

Zaznamenala jsem průtrž článků a komentářů na téma výchovy dětí. Všichni svorně vzdychají, jak jsou rodiče neschopní, děti nevychované a učitelé jsou týráni dětmi - zrůdami. Souhlasím s tím, že extrémy jsou špatné a proto odmítám jen tak planě diskutovat a přináším pár praktických rad, abyste i vy, kteří doposud tápete nad otázkou: „Mám vychovat rozmazleného neschopného zmetka, nebo soběstačnou osobnost hodnotnou pro společnost?“, mohli jednou říct: „Ano, byli jsme blízko k tomu, abychom stvořili monstrum. Ale díky slavné ZH je nám už 68 a ještě nejsme v důchoďáku.“  

Foto: Novinky.cz

Spolu to dokážeme a všechny ty příšery, kterých je podle posledních zpráv 145 procent, vymýtíme! Pojďme na to:

Při výchově bychom měli používat pozitivně postavené věty. Například „Nechej to!“ je prý pro dítě matoucí. Měli byste říct, co dělat má, ne co nemá. A poučit ho o následcích jeho jednání, pokud neuposlechne vaší zkušenou radu. Takže „Polož to, nebo dostaneš po čuni!“ je v podstatě v pořádku. Věta je pozitivně postavená, žádný zápor. Dítě je obeznámeno s důsledky, pokud se rozhodne jinak, nemůže se divit.

Dítě by mělo vyrůstat se zvířátky. Získají tak silnější imunitu a nebudou se hroutit hrůzou, když potkáte při procházce yorkšíra. Pozor ovšem! Čím menší to zvíře je, tím hůř se to vysvětluje. Vši a blechy už jsou lehce za hranicí domácích miláčků. Zvířátka, která mají v názvu „kok“ (streptokok, meningokok, stafylokok) jsou úplně nežádoucí. Vyjímkou je kokršpaněl.

Budete-li malé děti permanentně cpát, za všechno jim dávat dobrůtky a chválit je, když se slavnostně rozhodnou pozřít oběd, který jste dvě hodiny vařila, budou v dospělosti tlusté a v depresi. Je v pořádku nechat je chvilku hlady, budou si víc vážit, že jste vůbec přišla do kuchyně.  

Budete-li se před dcerami šlechtit, malovat a natřásat se před zrcadlem, vyrostou z nich nafrfňané fifleny. Je proto nutné ukázat jim i neupravenou (a pro ně přesto dokonalou) maminku (v některých případech je nutno tuto vyzbrojit jmenovkou, aby jí děti poznaly a muž nevyhnal z domu). 

Jestli je nejvyšší stupeň trestu, kterého jste schopni u pětiletého dítěte, zákaz používání tabletu, počítejte s tím, že si vás dítě nejspíš brzo vyhodí z přátel na Facebooku. Tím okamžikem jste v jeho životě skončili, protože na Facebooku, tam to žije!

Když už se vám podařilo vyrazit jim tablet z ruky, vyžeňte je z domu. Zkuste experiment – zamkněte na hodinu branku a dům, případně zažeňte dítě na bezpečné místo v přírodě a sledujte, jak probíhá seznamování dítěte s okolím.

Děti by měly umět respektovat stáří a chovat se s úctou k seniorům. Proto je v pohodě vrazit je na pár dní k babičce.

Cestování s malými dětmi je stresující pro ně, pro vás i ostatní spolucestující. Spolu s předchozím bodem je proto v pořádku vyrazit občas na výlet sama, s manželem či kamarádkami a děti nechat vnímat výhody soužití se staršími generacemi.

Angličtina je fajn a je v dnešní době nutnost ji ovládat velmi dobře. Nemít v gatích nálož ovšem taky. Včera jsem slyšela kvílet v rádiu nějakého pána: „Musím ubrat plííííín!“, takže je naprosto zřejmé, že problémy tohoto charakteru se začínají promítat i do kvality života dospělých lidí. Na druhou stranu musím ocenit, že se zmiňovaný pán (mám dojem, že to byl pan umělec Bendig, ale nejsem si tím jistá) nestyděl vyjít na veřejnost se svým problémem a otevřel tak další kapitolu intimních zpovědí známých osobností. Každopádně dvouměsíčnímu dítěti je poměrně jedno, jakým jazykem na něj mluvíte, pokud je to s láskou a často.

Televize je bezva. Můžete se v ní dozvědět, jak se dá uvařit bramborák z rohlíků. Jestli chcete, aby vaše dítě vyrábělo BRAMBORák z rohlíku, vařilo svíčkovou z kuřecího a jeho intelektuální rozvoj a slovní zásoba zbytečně nepřevýšila vaši, televize je ideální volba.

Občas kecejte. S dětmi nebo dětem. Kdo s dětmi nemluví, těžko může očekávat, že se s nimi domluví. A není lepší trénink pozornosti a vlastního úsudku, než trochu přiupravená nebo na míru vyprávěná pohádka.

Děti někdy neposlouchají. Dospělí taky, tak klídek. 

A když už jsme zase u pohádek, zkuste děti trénovat v rozpoznávání těch, kterým věřit mohou (rozumět zvířatům se v podstatě dá naučit) od těch, které jsou už za hranicí. Klidně použijte i názorné pomůcky. Takhle to třeba dělám já: