Vlezl mi do postele bez pozvání, musel zemřít!

Tam kde selžou všechny vyjednávací techniky rodičů s dětmi, přichází zvíře. Uznávám, že motivace pro pořízení mazlíčka může být i jiná, nicméně u nás to bylo kdysi dávno přesně tak. Tahání kačera byla již zkrátka zábava pro děcka, bylo potřeba pořídit většího dravce, který by uspokojil mou touhu se s někým mazlit a bratrovu na někom dělat pokusy. 

První zvířátko, kterého jsem se dočkala přímo od samotného Ježíška, byl papoušek. Dlouho jsem o něm mluvila a představovala si krásnou klenutou vysokou klec, ve které bude hrdě sedět modrý papoušek Ara, co ho mají piráti. Můj milovaný papoušek Jacques Coco Archibald mi bude sedat na rameni a vyprávět přisprostlé vtipy. Budu ho nosit do školy a budit tím zasloužený respekt, protože na Bečvě je pirátů pomálu. Budu tudíž jedním z mála a o to víc stoupne má prestiž vyvrhele. Papoušek, co ho mají piráti, se dožije vysokého věku, bude se mnou tedy na rameni prožívat celá studia, najdeme si spolu ženicha, poletí mi na svatbě za svědka (protože tou dobou už se bude umět podepsat), ve vedlejší místnosti počká, až porodím, se slzou v oku zamáváme pirátskou vlajkou dětem při jejich odchodu z domova a jednou třeba tou stejnou vlajkou přikryje mou rakev. Odejde-li dřív do pekla, kam každý pirát neomylně míří, zabalím jej do vlajky já a přiložím zlatou minci pod každé křídlo a jednu místo oka, o kterou přijde při velké bitvě u soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy.

Dostala jsem andulku. Piráti by se mi smáli, kdybych chodila s andulkou na rameni. Pepa se nikdy nenaučil mluvit, ale vydržel leccos. Třeba i to, když jsme ho s bratrem lovili po louce do deky, protože v pubertě občas z čisté rebélie zdrhnul z domu. Nebo to, kdy si, inspirován Valmezskou klasikou „Zkouším se prokopat ven!“, musel vyklovat v kleci díru a ožírat okrasné květiny, protože jsme s bratrem byli ve při, kdo je na řadě s krmením. V kleci se Pepovi vystřídalo pár kamarádů, všechny je měl rád. Byl to Pepa kamarád. A pak mě jednoho dne probudil ptačí pláč. Že je zle, bylo jasné i bez požití úhoře překladatele. Pepa odešel. A vlastně to trochu pirátský papoušek byl. Kradl mi jídlo z talíře a občas vyhlásil vzpouru a někoho nekompromisně po… ehm... no co, byl to pirát, žádná princezna – posral.

Jelikož většina dívek v pubertě má potřebu někoho hladit a sousedovic Jencek dělal fóry, obměkčila jsem rodiče ke koupi chlupaté kuličky – křečíka džungarského. Křečíků se u nás vystřídalo více. Když už třetí zahynul tragickou smrtí za velmi záhadných okolností, nabyla jsem podezření, že náš dům stojí na starém indiánském hřbitově. Ty nehody nemohly být náhody! Jsem odhodlána veřejně se teď přiznat k neúmyslnému zabití. Už je to stejně promlčené, tak snad to alespoň prospěje mému svědomí. Jeden z křečíků zahynul mou rukou. Vlastně nohou. Bydlel v akváriu, což by zdánlivě mohlo vysvětlovat sníženou životnost křečků v naší rodině. Nicméně přísahám, že v akváriu nebyla voda, ale hobliny. Jeho sídlo bylo umístěno v nohách mé postele. Nikdy už se nedozvíme, co přesně se stalo. Probudila jsem se s divným pocitem, že nejsem v posteli sama (a Jencek nikde). Pod lýtkem jsem měla chlupatou placičku. Předpokládám, že cíp peřiny spadnul do akvária, zvědavý noční tvor se dal na peřinolezení, ale netušil, že těsně po tom, co dosáhne svého prvního vrcholu, vyprchá jeho křeččí dušička. Byla jsem otřesena, v šoku a upřímně zdrcená. Pokusila jsem se narovnat nebohého býložravce, leč jeho překvapený výraz z tváře nevymizel. Hodila jsem ho tedy zpět a doufala, že to vše byl jen traumatický sen. Bohužel nebyl. Obě řady jeho zubů seřazené v jedné byly jasným důkazem toho, že ho neskolila skolióza. Víte, jaké to je, prožít pubertu s vědomím, že mé lýtko zabilo?

Tak jako já dodnes sním o papouškovi, co ho mají piráti, můj bratr svou drsnou, prvními podivnými chloupky porostlou tvář ukázal svým zvířecím výběrem. Pořídil si konkurenční akvárium, do akvária vodu a do vody rybu. A protože u pirátů doma jde vždycky o život, ta ryba byla dravá. Byla to… PIRAŇA! Původně to tedy po pravdě byly tři piraně. Druhý den to byly dvě piraně a oko. Třetí den si v akváriu mastnou hubu otírala jediná osamělá alfa-piraňa a jen tu a tam ve vodě probleskl odraz světla od ploutvičky. Osamělé ploutvičky té ex-ryby, co Velkou moravskou piraní válku prohrála. Piraňa si tedy velmi rychle vydobyla své místo pod zářivkou. Majetnicky přejížděla z jedné strany na druhou a zpupně se nadouvala, kdykoliv jsme se podívali jejím směrem. Po našem odjezdu na dovolenou ji občas musela krmit babička, z čehož měla velkou radost. Ryba, babička nikoliv. Kdykoliv babička poodkryla kryt zabijákova království, škodolibá vražednice vší silou mrskla mohutným ocasem, čímž babičku postříkala, vyděsila a dost vytočila. Ta malá potvora (ryba) dokázala dokonce vyskočit z akvária, což byl tedy nápad hodný intelektuálního velikána. Na koberci se velmi brzy začala nervózně ošívat a rozpačitě škrábat za uchem. Svého jednání jistě litovala, ovšem v rámci snahy o získání titulu Skokan roku svůj pokus několikrát zopakovala. Byla to ryba blbá. Dožila se poměrně vysokého věku, ovšem ve stáří byla evidentně osamělá. Ploutvičkou si občas vyčistila akvárium od řas, kterými bylo poměrně dost porostlé (kdo chce volat rybí sociálku, nechť si zamete před vlastní štědrovečerní tabulí, prosím), upírala smutný pohled ke dveřím a psychicky strádala. Nakonec se rozhodla z tohoto světa odejít dobrovolně. Tak vehementně vší rychlostí najížděla do stěn akvária, až se jí povedlo sebevraždu dokonat. A to všechno proto, že si sežrala kamarády! Kdyby je měla, mohli si zajít na nítěnky, promluvit si o starostech vodního světa a život by byl zase veselejší. Takhle jí odraz vlastní podoby dohnal k výčitkám. Tento příběh vyprávějte svým dětem, aby si při vybírání stravovacích preferencí uvědomili, že přátelství kanibalů je tanec na velmi tenkém ledě.

Jak vidíte, smrt byla v dětství mým častým společníkem. Jako praktikující semestra psychologie jsem si diagnostikovala tzv. mortální trauma (trauma salto mortale). Ráda bych si naordinovala léčbu péčí o zvíře (medicale animale). Pokud by vám někomu Ježíšek nadělil papouška, co ho mají piráti a jeho slovník nevyhovoval vašim přísným kritériím, pošlete ho k nám na převýchovu.

Přísahám, že ho nezalehnu!