Nesnáším, když...

Nemá smysl si nic namlouvat, jsme generací nenávistných milovníků. Na jednu stranu omdléváme nadšením nad dokonalým zpracováním pravých úhlů v patchworku a uctíváme podívej-se-na-ty-kukadla koťátka.

Na stranu druhou kapřátka nekompromisně mučíme v igelitce a za zpěvu koled na nich pácháme hrdelní zločiny. V diskuzích na internetu bychom se nebáli zakroutit krkem klidně ani, nebojím se to říct - štěňátkům. Život plný paradoxů!

Co se týče toho, kdo co nenávidí, celá situace by se mohla zdát trochu nepřehledná. Proto jsem pro vás obětavě připravila lehké nenávistné desatero. Pojďme si ho spolu promrskat.

1. Masožrouti nenávidí bezcitné vrahy sóji, jakož i sóju samotnou.
2. Vegani nenávidí masožrouty a veškeré jejich pokusy o vtip.
3. Zastánci diskuze o řešení situace s uprchlíky nenávidí nenávist, odpůrci imigrace nenávidí z nějakého důvodu Slunce.
4. Všichni nenávidí malé děti. Tedy kromě matek, které nenávidí tupé škarohlídy, co nevidí v osobě zmítající se na podlaze rozkošně a zdárně se vyvíjející osobnost.
5. Celý národ nenávidí Putina/Obamu/Zemana/koprovku.
6. Uctívači gramatiky jsou ochotni umlátit Pravidly českého pravopisu všechny nevzdělance s rozvolněným přístupem ke shodě podmětu s přísudkem.
7. Milovníkům pressa se z duše protiví každý, kdo neví, že piccolo neexistuje. Neexistuje a kdo si ho objedná, dostane za trest turka!! Jo a turek v Turecku taky neexistuje.
8. Ekolog, cyklista, taxikář – všechno jsou to teroristi. Stačí jejich aktivitu spojit se slovem blokáda.
9. Fanoušci moderní kuchyně se křižují už při pouhé zmínce o šunkové rolce a vypalují domy majitelů bujónu.
10. Šunková rolka se pohádala s křenem.

Abyste si nemysleli, že celý můj projekt Nenávist v kostce pro začátečníky vznikl na základě subjektivních dojmů, zapojila jsem do výzkumu i výpočetní techniku. Výsledky jsou šokující. Zadáte-li si do Googlu heslo Nesnáším, zobrazí se zajímavý průřez duší českého člověka. No posuďte sami podle pořadí věcí, které někoho tíží natolik, že žádá o radu internet. Prvních pět míst žebříčku hesel zobrazených po zadání slova Nesnáším tedy obsadili tito kandidáti:

1. Loučení (rozumím, chápu a už je jasné, že tu melodii nedostanu z hlavy, dokud dcera nepřijde ze školky a nenahradí ji hitem Běžela ovečka)
2. Když (zajímavé, nutno prověřit, co komu když udělalo)
3. Lidi (no dobře, smrdí v tramvaji, ale nač ta silná slova?)
4. Vánoce (klišé jak hrom)
5. Školu (jasně, to se musí)

Podívejme se spolu hlouběji na bod 2. Z jakého důvodu lidem leží v žaludku když? O co je horší než třeba než? To je potřeba prověřit! Zadávám proto do vyhledávače heslo Nesnáším, když. A máme tu vítěze:

1. Voldemort ( fešák bez nosu lidem fakt leží v žaludku a ta věta přece musí ještě nějak pokračovat. Po upřesnění vyhledávání se ukázalo, že mnoha lidem fakt vadí, „když Voldemort používá jejich šampón“.)
2. …ztratím svého černého kamaráda ve tmě (mrzuté)
3. …mi Hitler sní všechnu nutellu (vysoce nepříjemná situace, která může vést až ke konfliktu.)
4. …jdu ven a někdo po mně hodí lednici (to mě taky vždycky děsně rozčílí! Lidi, nehažte ty lednice z oken, podívejte se, jak teď vypadám!)

Mohlo by se zdát, že někteří lidé neberou nenávist na lehkou váhu a to je moc dobře. Vždyť jenom těch nácků a teroristů, co se nám tu vyrojilo! To máte grammar nazi, food nazi, ekoterorista, cykloterorista… Ubohé vyholené hlavy už neví, jak na sebe upozornit, aby získaly zpět, co jim náleží. Postupným nadužíváním slova nácek totiž možná s překvapením jednou dojdeme do stavu, kdy se význam změní na „roztomile potrhlý chlapík, co rád poměrně urputně trvá na svém“.

V úvodu článku zmiňuji, že jsme generací nenávistných milovníků. Abychom tedy neztráceli naději pouhou debatou o nenávisti, dovolím si poukázat na lingvistickou zajímavost, která nahrává milovníkům a vyvažuje rozčilené bušení nenávistných slov do vyhledávače. Objevila jsem existenci hyperlativu! Respektive věděla jsem, že existuje, ale poprvé jsem narazila na pokus o jeho oficiální definici. 

Hyperlativ je nejvíc nejlepší vynález hned po háčku na kabelky. Že „nejvíc nejlepší“ není správně česky, říkáte? Pche! Tak sledujte! Zatímco obyčejný lingvistický usmrkánek, který se nechá svazovat pravidly a nedokáže překročit vlastní stín, se omezí u slova „dobrý“ na pouhý pozitiv (dobrý), komparativ (lepší) a superlativ (nejlepší), jazykový hyperlativista se nebojí jít dál. Neohrožen omezením rodného jazyka, odváží se k odvážnému výskoku až k samotnému vrcholu. Může jím být zmiňovaná verze – nejvíc nejlepší, našla jsem ovšem i zajímavější variantu stupňování: dobrý, lepší, nejlepší, sovětský. Podle stejného zdroje je v pořádku stupňovat slovo výborný na další stupně takto: výbornější, nejvýbornější, ústředně výborný. Krutý se pak stává krutějším, nejkrutějším, až hustopřísněkrutým. Nechtějte vědět, jak je podle této logiky vystupňováno slovo ostravský. Ano, existují lidé, kteří stupňují slovo ostravský. Ano, nejvyšší stupeň obsahuje sprosté slovo a tři vykřičníky.

Máte i vy oblíbený hyperlativ? Nebo snad je něco, co nesnášíte víc, než když jedete autem a předjede vás Chuck Norris na rotopedu?