Opilci ve veřejném prostoru aneb tonoucí se flašky chytá
Mezinárodní den dětí je unikátní příležitostí pro různé spolky, aby dětem připravily den plný zážitků, radosti a chemické limonády a zároveň rodičům daly výjimečný pocit, že v pytli nemusí být jen oni, ale občas se tam octnou i jejich děti. Ty v něm ovšem jen pasivně nečekají na další ránu osudu, ale naopak vesele hopkají. Není výjimkou, že se téměř celá obec vydá po stanovištích přilehlého lesíka, kde na děti tu a tam vystrčí bradavičnatý nos opršelá čarodějnice či opršelá paní školníková. Děti obvykle takovouto zábavu vítají s nadšením a pan školník je nesobecky rád, že si dobře vybral a obec ušetřila za strašidlo.
Setrvávat celý den u rybníku na stanovišti s dramaticky poutavou náplní – obrázkem s různými druhy ryb, které mají děti rozpoznávat, není snadný úkol. Téměř žádné dítě nedokáže rozlišit kapra od lína, což je úplně jedno, protože většina z nich při pohledu na obrázky řekne jen: „Jyba!“ I náš hrdina – hastrman Pepa (vlastním jménem Pepa) cítil na sobě po pár hodinách práce jisté známky vyčerpání. Kolem oběda se dalo mluvit o totálním burn outu neboli vyhoření, které bývá častým problémem vrcholových manažerů a hlubokonorných vodníků.
Z počátku dne na děti láskyplně volal své „Brekeke! Pojď se podívat, co mi v rybníčku žije za rybičky!“, v průběhu poledne na něm byly vidět jisté známky letargie, kdy svůj proslov zkrátil na minimalistické „Ježišmarja, další! Brekeke“, ale když se den přehoupl do druhé poloviny a stín vrby laškovně přeskočil tůňku tak, že již nebohého vodníka nechránilo zhola nic (o stupni UV ochrany vlasů z krepového papíru se vedou dlouhé vědecké spory), bylo i neškolenému oku jasné, že máme tu čest s regulérně deprivovaným vodohospodářem. Jak už to tak bývá – neléčená deprese se snadno zvrhne k alkoholismu. I náš hastrmánek, kterého spolu, milý čtenáři, sledujeme zpoza větví smuteční vrby už dobrého půl dne, neodolal svodům snadného odproštění od gravitační síly přislíbených povinností a vrhnul se do nemravně roztažené náruče tak svůdného chlastu.
Ostatně proč o tom dále mluviti, vždyť právě přichází další robě. Pojďme celou scénu pozorovat o pár kroků blíž, abychom dobře slyšeli. Potichu! Zašlápnutá žába dělá děsný kravál. No dyť to povídám, osobo nepozorná! Omyjete si pak botu v rybníčku, teď nerušte.
Ke stanovišti přichází matka s dvěma dětmi. Roztomilou holčičkou a klukem, který si čas krátí veselou písničkou a do rytmu chůze buší do země dlouhým klackem. Obě děti se při pohledu na hastrmana trochu leknou, přimknou se k matce a na pár sekund ustane i rytmický zvuk klacku.
„Mami, co to je?“, obrátí se se svými pochybnostmi na matku holčička.
„To je, děti, vodník! Podívejte, jaké má zelené sáčko. A boty! Teda botu. A barevné vlasy! Copak asi u něj budeme moci zjistit a nového se naučit?“, motivuje matka-šprtka své ratolesti k nadstandardním výkonům.
„Ahj ďti, ukážu vám kapčí-kapží- kapříka!“, zakolíbá se povážlivě na své židličce hastrman.
Matce na čele nabíhá ustaraná vráska.
„Pojď se poďvat na mého candáta!“, naklonil se vodník k holčičce.
Matce na čele naskakuje příčné žebrování a holčička si od bratra bere klacek.
„Jestli řekneš, že to je gybička, tak ti voda podemele voči!“, výhružně se naklání vodník k chlapci s ukazováčkem vystrčeným v jakési artrózní křeči.
Ten se zvídavě zadívá do očí podivnému mužíkovi v zeleném a řekne: „Smrdíš!“. A má pravdu.
„Hlídejte si ty děti, matko!“, rozmachuje se rozlícený strážce tůňky a prstem hrozí zhruba směrem, ve kterém tuší nějaké lidi. Kolem matky se mezitím shromažďuje větší skupina, která se zájmem sleduje vystoupení Hastrmanovy lapálie.
„Toto jsou ryby. Jstlp-jestlipk-jestlipak nějakou poznáte?“, vzpomene si handicapovaný hrdina příběhu na svůj úkol. Podává papír směrem k rozmazané skvrně před sebou. Skvrna nereaguje. Skvrna je vrba. Vrby obvykle spíš mlčí a poslouchají, ale aktivní zapojení do konverzace od nich můžeme očekávat jen stěží. Případné očekávání by bylo jasným předvojem bolestného zklamání. I vodník si náhle uvědomuje své pochybení a zřejmě v úctě k přírodě strom v náhlém pohnutí mysli objímá.
„Ty jediná mi rozumíš!“, šeptá své vyznání do vlasů z větví své dřevěné milenky.
Po romantickém dostaveníčku se stromem je tento před zraky všech pomočen a děti vyzvány k identifikaci ryb.
„Kdo pozná kapra, dostane bonbónek!“, vykřikne náhle hastrman.
Děti však stojí v uctivé vzdálenosti od podivné příšery z hlubin a nemají se k akci. Holčička s klackem sebere odvahu jako první, mírně pokrčí ramínky, klackem si přisune do bezpečné vzdálenosti papír, který se válí na zemi před stolkem s bonbóny, a prstík zapíchne do správného obrázku.
„Tohle je kapr!“, povídá suverénně.
„Tohle je hovno a ne kapr! Tohle je zkuvnej život!“, zaúpí vodník, smotá se do klubíčka a pokouší se přikrýt látkovým kapesníkem.
„Rozbila se mi peřina!“, zavyje a v těch slovech je bolest, strach, traumata z dětství, nevyjasněné vztahy s rodiči a hodně rumu.
„Hodník pinká!“, zhodnotí situaci poměrně bystře batole z davu. Jeden muž chápavě hluboce povzdechne. Mezi matkami to nesouhlasně šumí.
Skupina malých chlapců vybavená klacky náhle vystupuje z davu a začíná strkat do strhaného herce jedné role. Po napomenutí dospělých vysvětlují, že vodník na suchu strádá. To si evidentně myslel i ten vodník, takže to nemůže být nepravda.
Najednou se na scéně zjeví Smrtka. Bez kosy, zpocená a evidentně rozladěná se řítí z blízkého svahu. Vítr nám přináší jen útržky jejího monologu: „Pepane…, hajzle…, počkej…, doma…, zabiju…, debile…!“
Jedno z dětí začíná poplakávat. „Maminko, hodník umže?“
Z davu se ozve prorocký mužský hlas: „Jestli je to jeho stará, tak rozhodně.“ Matky rychle berou ze stolu bonbony, děti jimi uplácejí a utíkají pryč z budoucího místa činu. Muži se shlukují kolem bezbranného obojživelníka a připravují se k boji.
„To nemůžeme vyhrát!“, ozývá se slabší jedinec. Je však ostatními umlčen. Skupina těl se formuje v ochranný val. Jsou rozhodnuti uchránit Pepu stůj co stůj. Ženy s pištěním popadají děti do náručí a utíkají do lesů. Situace je dramatická jako dvěstěosmdesátý třetí díl Ordinace v růžové zahradě.
Nemohu se na tebe, milý čtenáři, zlobit, pokud jsi teď hrůzou zavřel oči a přitiskl na ně dlaně zpocené děsem. I já to udělala, takže nevím, jak to dopadlo. Jelikož jsem ale v novinách nezahlédla titulek „Vodníka zabila Smrt“, předpokládám, že to snad Pepa uhrál na charisma.
Voda je mocný živel. Kam se ovšem hrabe na rum.
Zuzana Hubenakova
Lidl lidem
Že v Lidlu nabízejí leccos, třeba i šablonu na úpravu tvaru ochlupení ohanbí (přísahám, že to si nevymýšlím), to mě už nepřekvapí. Nedivila bych se, kdybych tam našla valentýnské balení diamantů (pytel uhlí a léky na trpělivost).
Zuzana Hubenakova
Hommo cestovatelus
Jsou tací šílenci, co by klidně řekli, že na dovolenou se jezdí, aby si člověk odpočinul od stresu, děti nabraly čerstvý vzduch do hrudních košíčků a dospělí sílu do dalšího pracovního zápolení.
Zuzana Hubenakova
Proč nemám co do úst
Existuje nepřeberné množství písemných materiálů, které podrobně vysvětlují základy zdravého stravování. Během pár minut se dozvíme, jak moc raw je rawhlík, či kolik cukety, sóji a naklíčeného zrní nahradí jeden steak...
Zuzana Hubenakova
Zázračný lék na chřipku
Před pár dny mě stihla viróza nepříjemná jak pro chameleona snaha splynout s balením lentilek. Za 38,2 po dvou paralenech jsem byla ráda. Bolelo mě asi všechno, ale to si moc nepamatuju, protože jsem byla z těch horeček dost mimo.
Zuzana Hubenakova
Mechanismus automechanismu
Osmého dne, když měl Bůh hotovo, zamyslel se, jak by okořenil prostému lidu život. I stvořil ke své škodolibé potěše ruličky alobalu, které nejdou odmotávat, izolepu, u které nelze najít konec a papírové kapesníky.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Za výbuchy ve Vrběticích stojí Rusko. NCOZ kvůli nespolupráci kauzu odložila
Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů...
Skotský premiér Yousaf po roce rezignoval, doplatil na rozchod se zelenými
Skotský premiér Humza Yousaf v pondělí oznámil rezignaci. Po ukončení koaliční spolupráce jeho...
KOMENTÁŘ: Kam sahají Macronovy ambice? Chce udávat tón, ale naráží
Premium V Evropské unii bez Britů a v éře po Angele Merkelové je jeho hlas slyšet stále silněji....
Ukrajinci zavraždění v bavorském nákupním centru byli vojáci na léčení
Dva Ukrajinci, kteří zemřeli v sobotu po útoku nožem v nákupním centru v Bavorsku, byli členy...
Prodej, Byt 2+kk, 56 m2 - Praha 10 - Štěrboholy, Družstevní byt Rezidence Malý háj X
Kardausova, Praha 10 - Dolní Měcholupy
2 818 949 Kč
- Počet článků 168
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4401x
Autorka knih Vstupte bez klepání, Postřehy teplákové bohyně, spoluautorka Deníčku moderního páru, který vznikl ve spolupráci s Dominikem Landsmanem a nově knihy Žena na tahu.
Dobré a tajné zprávy mi můžete zaslat na e-mail: hubenakova.blog@centrum.cz, případně se stavte na facebookovou stánku Vstupte bez klepání.