V Británii je to na levačku

Pro všechny, co by rádi navštívili Velkou Británii před tím, než bude ostrov obehnán ostnatým drátem a do tunelu k pevnině Britové začnou nalévat horkou smůlu, jsem zachytila pár postřehů z poslední návštěvy.

Britové žijí v malinkatých domečcích a jezdí v malinkatých autíčkách. Ta autíčka jsou tak malinkatá, že mají jen jeden stěrač a na místě, kde jsem zvyklá, nemají ani jeden volant. Přesto se nebojte objednat malé kafe, protože Britové se nespokojili s tím, že dělají zmatek v tom, která je pravá a která levá strana. „Regular coffee“ neboli káva běžné velikosti je něco tak obřího, že kdybyste to nabídli Italovi, nastrouhal by si na to parmazán a posypal to bazalkou v domnění, že je to pěkně hnusná místní polévka.  Osobně se domnívám, že i do „small coffee“ by si nejspíš tak maximálně máčel paty, aby mu změkly.

Ani po čtyřech dnech se mi nepodařilo přejít cestu s pocitem, že vím, co dělám. Pojem „skočit si na autobus“ dostal nový rozměr. Stačilo se zapovídat a byla bych skočila málem na něj, pod něj, nebo na něj. Představa, jak se za volantem řítím přecpaným Manchesterem v protisměru, mě budí dodnes. Můj mozek nedokázal zpracovat jízdu vlevo natolik, že když mi po návratu někdo řekl, ať se otočím doprava, nebyla jsem si jistá, jestli myslí to naše pravo, nebo to jejich pravo.

V Manchesteru je úplně jedno, co máte na sobě. Pokud se jednoho zářijového rána probudíte a máte pocit, že jste Santa Claus, klidně se podle toho můžete vymódit. Otočí se za vámi maximálně turisti z Liberce. Jestliže se ráno cítíte jako krasavice, co dramaticky rychle zhubla na velikost 38, ale vaše tělo o velikosti  44 o tom ještě neví, nevadí. Čím je to obepnutější, tím míň lidem o sobě lžete. Ať vidí, že máte na to se pořádně našťouchnout! Žít v takovém městě musí být obrovsky osvobozující. Ať se cítíte sebehnusnější , a dokonce i pokud jste vážně objektivně velmi škaredý člověk, nikoho to netankuje.

O co víc je úplně v pohodě být Santou, o to míň v pohodě je být třeba Polákem. Ačkoliv je většina Britů „very polite“, najdou se i tací, co zapomínají na slušné vychování a nad lidmi z východní a střední Evropy ohrnují svůj dlouhý, ostře řezaný nos, vytahují se na ně a občas na ně vytáhnou i klacek. Nedělejte si iluze, jsme v té kategorii „berou nám práci a snižují její cenu“ taky. Nakonec Brexit není žádná vesnická strkanice, ale pěkně ostré vymezení hustých týpků, co už si sice nejsou tak jistí, ale naštvaní jsou furt.

„Mobil operator“ neprodává tarif, ale jídlo. Mobil operator je totiž pojízdný prodejce fish and chips. Jako zástupce země, ve které se za nejsvátečnější jídlo považuje kapří řízek, musím uznat, že když se Angláni vzedmou k výkonu a neodbudou člověka rybou, co vypadá, že přežila ropnou katastrofu a nakonec zahynula přirozenou smrtí (stalo se mi minule na letišti), celkem jim to jde!

Když přijede premiérka do města, policie zahájí obrovské manévry, centrum je neprůjezdné a celkově se to bere hodně vážně. Tak vážně, jako když hraje Sparta se Slávií a do akce musí těžkooděnci, zase ne. Ale skoro tak.

Jestli v Průhonicích naděláte parádu se spoďárama Calvin Klein, které necháte ležérně trčet z tepláků, zbystřete. Zatímco u nás kvůli jejich koupi musíte zastavit svoji Škodu Favorit, v Anglii byste za ni dali zhruba tolik, co vás stojí běžné trenky z Lidlu. Akorát že v Lidlu jsou za tu cenu dvoje, takže bych zvážila, jestli to přece jen není výhodnější.

Britové mají zřejmě rádi věci malé, nebo velké, horké, nebo ledové. Jak jinak si vysvětlit jejich podivné dva kohoutky vedle sebe, které nejde regulovat a buď si musíte zašpuntovat umyvadlo a teplotu vody regulovat připouštěním horké nebo ledové, nebo si holt umýt ruce v ledové, nebo ve vroucí vodě. Nejsnáz z toho vychází jít ven a nechat si ruce opršet.

Říká se, že v Anglii hodně prší. Manchester má pověst města s vlhkým a deštivým počasím. Jeho průměrný roční srážkový úhrn je 809 mm.
?Liberec má 829 mm.