Zuzko, ty seš číslo! Ale chaloupka vskutku originální. Pobavila jsi a to je hlavní

Hehe, bála jsem se zničení mé perníkářské pověsti a už je to tu. Tahle není moje, vyběhla na mě, když jsem zadala "nepovedená perníková chaloupka". Je na nějakém blogu spolu s textem, jak se jim to se synem hezky povedlo. Hlavní dekoratér byl asi malý prcek.

Shodou okolností jsem taky dělala před lety chaloupku. Měla monstrózní komín, si byla jaderná: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10152038366614591&set=pcb.10152038367209591&type=3&theater

Ty vážně nemáš doma fosforeskující bavlnku:??? To já ji mám ještě z doby, co jsem si hrála se špulkou!

Také je fajn, když tě dítě v pondělí ráno vzbudí v pět, s tím že zapomnělo, že má za úkol jít na půl hodiny do lesa. Víc už mě může naštvat snad jen to, že mladší z mých dětí si v katalozích nevybralo a v dopise Ježíškovi uvedlo pouze jedno jediné přání, které ovšem není k mání.

Taky máme v dopise originální přání. Třeba odkouzlit strach ze tmy.

Díky, pobavila jsem se a zavzpomínala na dobu, kdy byly moje děti malé.

Já děkuju za komentář!

Tak jsi mě zas pobavila

Upřímně řečeno,také nesnáším v notýsku dcery zápisky typu: zítra donést...., zvlášť,když mi notýsek předloží v sedm večer (ta lepší vyrianta-to je ještě čas na to, vyrazit do Globusu). Z 95% to, co se požaduje, nikdy doma nemáme:-)

Tak to jsem ráda! Mě zas pobavilo, že to dnes vyšlo v Ona dnes pod pseudonymem Báslová. Hlavně nenápadně.

Už mám tuto zkušenost taky za sebou. V šest večer jsem byla postavena před fakt, že moje dítě bude zítra čert. Dělej jak umíš. Nakonec se to nějak povedlo poskládat z domácích zdrojů. Ale až bude jednou chtít být do hodiny surikatou, budu mít problém

Tak radši beze slov, nebo bych se nepřestala smát

Nepřestávej! To by byla škoda!

A další dávka odpolední kávičky opět skončila na monitoru...

Setřete to mandlema a máte hned další druh cukroví - monitorované kávové mandličky.

Už jsem zase plakala. Naše dítě totiž bez jakýchkoli otázek věřilo na ježíška i v době, kdy už mělo poměrně slušnou předatavu, jak přicházejí děti (a mláďata vůbec) na svět, takže jsem měla váné obavy o její duševní zdraví. Letos, v jarém věku šestnácti let mi přiznala, že pravda jí byla jasná zhruba od pěti let, jenom se bála, že by nám to bylo líto.

Co by děti pro své rodiče neudělaly! Je to milé děvče a velmi ohleduplné, žádný natvrdlík!